Spasitelka Temnoty

6. kapitola - Další otázky

Ještě asi hodinu po tom, co jsem se probrala, okolo mě běhal Daniel. Pořád se mě vyptával, jak se cítím, koukal mi na krk, kde mám "pozornost" od Camerona a něco si sám pro sebe pořád mumlal. Lezlo mi to už na nervy. Tak jsem se ho snažila uklidnit a umlčet.

„Už je to dobrý. Skoro to nebolí."

„Ne, není to dobrý, Nino! On ti sál krev, což znamená, že způsobil tvojí částečnou proměnu ve vampýra."

„Jak to myslíš, že způsobil mojí částečnou proměnu ve vampýra?"

Daniel si povzdychl.

„Je toho tolik, co nevíš."

Posadil se ke mně na postel a podíval se na mě.

„Včera jsem ti slíbil, že ti odpovím na cokoliv, co tě bude zajímat. Takže myslím, že teď nastala ta správná chvíle, na tvoje zbylé dotazy."

Zmlkl a já pocítila nával zvědavosti.

„Tak fajn. Můžeme se dát do pokračování naší debaty."

Daniel přikývl a mlčky mě pozoroval.

„Jak se člověk stane upírem?"

„Na to, aby se z tebe stal upír, tak musíš sdílet upíří krev. Upír se napije tvojí krve a ty zase té jeho. Pak upadneš asi do týdeního spánku, během kterého ti dorostou tesáky,  zlepší se ti vnímání a celkově všechny smysly."

Bezva, takže jsem skoro vampýr!

„Můžou upíři chodit na slunce?"

„Jde o to jací. Ti co byli andělé, tak můžou chodit na slunce pořád a nic jim to neudělá. Nikdo neví proč, ale nejpravděpodobnější teorie je, že v nich ještě nějaká ta andělská krev zůstala. Za to ti, kteří prošli proměnou, tak na slunce chodit nemůžou. Teda vlastně můžou, ale musí mít u sebe magický kámen, který speciálně pro ně vyrobila čarodějka nebo čaroděj. Kdyby si mezi sebou vampýři, tak jim mimochodem říkáme, začali vyměňovat ty kameny, tak by na ně nepůsobili, protože kámen působí jenom na jednoho konkrétního vampýra."

„Takže jestli to dobře chápu, tak jsou dva druhy upírů. Vampýři a upíři. Vampýry proměnili, dřívější padlí andělé, proměnění v upíry. Upíři jsou od té doby, co je proklela Lylith."

„Přesně tak," odvětil Daniel a hrál si se svým tričkem.

„Působí na upíry a vampýry česnek, svěcená voda a kříž?"

Na Danielově tváři se objevil nepatrný úsměv.

„Tak tohle je typická lidská představivost. Ani nevím, kdo tohle vlastně vymyslel." Zase se zasmál a pak mi odpověděl. „Po česneku jim tak akorát páchne z pusy, svěcená voda je jenom umeje a u kříže se můžou akurát tak pomodlit."

„A můžou se proměnit v netopýra?"

Tak po téhle otázce vybuchl Daniel smíchy.

„Ne nemůžou se proměnit v netopýra, jediné co je aspoň pravdivé je to, že na ně neplatí zákony gravitace."

„Takže můžou běhat po stropě a tak?"

„Jop."

„Mění se jim oči podle nálady?"

„Správně."

„A co dřevěný kolík do srdce? To je pravda?"

„Jistě, koho by to nezabilo? Dál upíra můžeš zabít tím, že mu utrhneš hlavu, rozpáráš břicho a vyrveš vnitřnosti nebo ho spálíš. Anebo ho musí pokousat vlkodlak. Vlkodlačí jed, který mimochodem mají v zubech a obsahují ho i jejich sliny, je pro upíry smrtelný. Potom mají halucinace, strašný hlad a horečky. Někdo radí, spálit i mrtvolu probodnutou kůlem, ale podle mě je to zbytečný. A jestli si myslíš, že se ti povede probodnout Cama, tak si docela dost fandíš. Je to totiž ten nejrychlejší, nejsilnější a nejobratnější upír, jakého sem kdy potkal."