Spasitelka Temnoty

17. kapitola - Tajná místnost

Ráno jsem se vzbudila sama. Bylo zataženo a vypadalo to na déšť. Rozhlédla jsem se po pokoji, abych zjistila, jestli Cameron svůj slib dodržel. K mému překvapení tady pořád byl. Seděl na židli u psacího stolu a spal.

Teď jsem měla jedinečnou šanci si ho prohlédnout... Jeho černé vlasy mu spadaly do obličeje. Nejspíš si je už dlouho nestříhal. Hrudník se mu zvedal v pravidelném rytmu. Oční víčka mu sem tam zaškubala. Rty měl podobně krvavě rudé, jako ta žena v mém snu. Spíš šarlatově-rudé, ale to je jen věc úhlu pohledu. Pleť měl bílou jako stěna. To měla nejspíš za následek jeho upíří stránka. Ruce měl silné a svalnaté. Věděla jsem, co dokážou. Chytit kořist a jedním škubnutím jí zlomit vaz. Až doteď jsem si neuvědomila, že tam spí bez trička. Zřejmě mu bylo teplo. Podívala jsem se na jeho břicho a zalapala po dechu. Ten pohled byl boží! Tak dobře vypadající tělo neměl snad ani Daniel. Dohromady měl osm buchtiček. Měl širší ramena a útlý bok. Za takovouhle postavu by kluci vraždili. Hlavně Roland - můj bejvalej. A holky by se po něm mohly utlouct. Každá by se Cama snažila dostat do postele. Z téhle myšlenky jsem pocítila žárlivost. Co to se mnou je? Pohlédla jsem znovu na Cama a uvědomila jsem si, že se usmívá.

„Je hezký vědět, že holka mýho nejlepšího kamaráda si myslí, že jsem tak sexy," pronesl s laškovným podtoném. Začervenala jsem se, protože jsem si myslela, že spí. Otevřel oči a pohlédl na mě. „Nemusíš se stydět za to, že ti připadám jako bůh. Byl jsem stvořen, abych tak na tebe působil."

Usmál se a pak se v mžiku přesunul ze židle na mojí postel. Lehl si vedle mě. Opřel se o loket a zadíval se na moje tělo. Ztuhla jsem a nevěděla, co mám dělat. Začal mi přejíždět rukou po boku. Věděla jsem, že bych ho měla odstrčit, ale ten pocit byl neuvěřitelně příjemný.

„Můžu něco zkusit?"

„Jenom pokud budeš hodnej."

Uchechtl se a přikývl.

„Tak fajn," svolila jsem

V očích mu problesk náznak červené barvy, ale ten hned zmizel a jeho oči měly zase smaragdovou barvu.

„Lehni si na břicho," přikázal.

„Proč?"

„Prostě si na něj lehni. A neboj se, nic se ti nestane."

K mému údivu jsem ho poslechla. Lehla jsem si na břicho. Chvíli se nic nedělo, ale pak se mě Cam dotknul. Naskočila mi husí kůže. Byla jsem nervozní a celá ztuhlá.

„Uvolni se," řekl těsně u mého ucha. „Když se neuvolníš, nebude to tak příjemný." Začal mě v kruzích hladit po zádech a já se začala uvolňovat. „Fajn, hlavně se nelekni a nic nedělej. Jenom si to užívej."

Nestačila jsem nic namítnout, protože to už mi vyhrnul tričko až k ramenům. Přejížděl mi rukama po zádech. Na některých místech přitlačil na některých, se mě naopak ani nedotkl. Pak začal pohybovat rukama v kruzích a mě znova naskákala husí kůže. Hladil mě na bocích. Pak se přesunul na chodidla. Vyvolával mi na nich jenom takový tlak, aby mě to nešimralo. Bylo to neuvěřitelně uvolňující a příjemné. Cítila jsem, jak se matrace prohnula, když se posadil obkročmo na mě. Jeho rty se mi přitiskly ke krku. Byly přímo vařící. Rukama mi pořád jezdil po zádech a bocích. Jeho rty mě zasypávala něžnými polibky po celém krku.

„Teď se otoč na břicho."

Už jsem se ani neptala proč a bez odmlouvání jsem to udělala. Pohlédla jsem mu do očí, ale byly pořád smaragdově zelené. Sundal mi tričko a já ani nijak moc neprotestovala. Pořád na mě obkročmo seděl a nevypadalo to, že by chtěl slézt dolů. Znova mi začal přejíždět rukama po těle. S tím rozdílem, že tentokrát mě hladil po břiše a dotýkal se mě s větší intenzitou. Nevynechal ani můj hrudník, i když podprsenku jsem měla pořád na sobě. Pak se sklonil a jeho rty mě začaly laskat na břiše. Rukama mi hnětl boky. Ten pocit byl neuvěřitelně příjemný. Nechtěla jsem, aby přestal, i když to bylo špatné. Rukama jsem mu zajela do vlasů, stejně jako při naší poslední chvilce. Odtáhl se ode mě a teprve až teď jsem si uvědomila, co jsme tady vlastně dělali. Bylo to jako bych neovládala svoje pocity. Našla jsem svoje tričko a rychlostí blesku jsem si ho natáhla.