Spasitelka Temnoty

42. kapitola - Stonehenge

Omlouvám se za delší nepřidávání kapitol, ale v posledních dvou týdnech bylo víc učení, než se mi líbí a navíc za dvě čtyřky (z matiky a češtiny), jsem měla zákaz na můj ntb...

Takže hezké čtení!

Nevím proč, ale večer jsem byla strašně unavená, takže jsem Cama odbyla, šla si dát sprchu a potom hurá do postele!

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, protože jsem byla jako první vzhůru. Nasnídala jsem se a potom se šla trochu poupravit. Kolem desáté hodiny by měl přijít Lincoln a pak to všechno začne. Nudila jsem se a tak jsem si jednoduše sedla k televizi. Zrovna dávala Phinease a Ferba. Je to můj oblíbený animovaný seriál, takže jsem se brzy zakoukala. Když seriál skončil, začala jsem přepínat kanály. Nakonec jsem narazila na nějaký hudební.

Zrovna hrála písnička Everybody Talks od Neon Trees (písnička v médiích). Okamžitě mě to nabudilo na poskakování a házení vlasama. Když písnička skončila, ozvalo se tleskání a pískání. Zděšeně jsem se otočila ke dveřím, kde byli všichni kluci.

„Tančíš úžasně!" Pochválil mě Gordan. Ostatní se začali smát.

„Tak špatná zase nejsem!" Oponovala jsem a přitom našpulila pusu.

„Máš pravdu, byla jsi docela sexy," promluvil Cam.

„Díky..." V tom někdo zazvonil. „Kdo jde otevřít?" Zeptala jsem se jich.

Nikdo neodpovídal, ale nakonec jsem hodila štěněcí pohled na Simona. Ten si jenom povzdychl a šel otevřít. My ostatní jsme šli do kuchyně. Klukům jsem uvařila čaj a Sebastian jim udělal něco na snídani. Uslyšela jsem nejdřív hlasy a potom kroky. Podívala jsem se ke dveřím. Stál tam Lincoln se Simonem. Lincoln vypadal přesně jako minule. Modré kratší vlasy, které mu trčely do stran, fialové oči a na sobě černou koženou bundu a černé rifle.

„Ahoj Lincu," pozdravila jsem ho a zamávala mu.

„Ahoj, Jitřenko, kluci. A ty jsi kdo? Nevzpomínám si, že bych tě někdy viděl," řekl Lincoln a ukazoval na Samuela.

„Já jsem Samuel."

Nedůvěřivě se na sebe podívali. „Mám za to, že jsem tě už někde viděl," pronesl zamyšleně Lincoln.

Přišla jsem k nim a pořádně je představila. „Tady Samuel, je můj bráška a mimochodem jeho pravé jméno je Lucifer, ale tak nějak mu říkáme Samuel. Brácha tohle je Lincoln. Pomůže nám při hledání toho místa."

Lincovi se rozšířily zorničky. „Tak už vím, odkud tě poznám."

„Nápodobně," odpověděl Samuel.

Radši jsem se na nic neptala, protože jsem měla tušení, že by se mi to ani omylem nelíbilo a zbytečně bych se rozčilovala.

„Tak, Lincolne, co všechno potřebuješ k hledání toho místa?" Zeptala jsem se, abych odlehčila tu napjatou atmosféru.

„Stačí jenom ty předměty, voda a tvoje krev."

Nelíbilo se mi to, ale co s tím nadělám, že? „Dobře, zatím si sedni, já to přinesu."

Běžela jsem do našeho pokoje a vzala onu truhličku se všemi předměty. Položila jsem ji na stůl. Mezitím jsem natočila, podle pokynů Lincolna do menší mystičky vlažnou vodu. Společně s Camem a Samuele jsem otevřela truhličku a vyndala všechny tři předměty. Položila jsem je na stůl. Linc si vzal do rukou mapu a začal jí zkoumat.

„Jak tak koukám na ty předměty, bude potřeba provést nějaký rituál."

„Jaký rituál?" Zeptala jsem se zděšeně.