Spasitelka Temnoty

39. kapitola - Neúspěch

Takže tady máte další kapitolu... Je 13+

Omlouvám se, že poslední dobou jsem nebyla moc aktivní, ale psali jsme plno pololetek, takže jsem se musela šprtat. Teď už se budu snažit přidávat častěji.

Jo a abych nezapomněla tahle story se pomalu, ale jistě blíží ke konci. Ale nebojte se, počítám ještě tak s 5 kapitolama ;)

Hezký čtení...

„Můžeš mi říct, kde mám kurva svoje oblečení?!" Spustil okamžitě, jak jsem se objevila v jeho zorném poli.

„Ty si ho ještě nenašel?" Zeptala jsem se s pobaveným podtónem.

Přimhouřil oči. „Ne, nenašel. Takže mi okamžitě řekni, kde to všechno mám, protože už mě nebaví chodit jenom v ručníku!" Křikl.

Musela jsem se tomu smát, protože to vypadalo dost komicky. No, uznejte... Kluk, který na vás křičí jenom s ručníkem kolem pasu.

„Čemu se zase směješ?"

„T-tobě."

Čekal, dokud mě nepřejde záchvat smíchu, potom mě vzal za zápěstí a mířil k nim do pokoje. „Můžeš začít."

„OMG, no dobře," povzdechla jsem si.

Někdy se vážně choval jak malý mimino. Mezitím, co jsem vytahovala Gordanovo oblečení ze skrýší, objevil se tam i Sebastian. Podívala jsem se na něj a vyschlo mi v puse. Měl na sobě jenom černé boxerky (stihla jsem si všimnout, že jsou to Calvinky). Kapičky vody mu stékaly po vypracovaném břichu a odkapávaly mu i z vlasů. Když si mě všiml, zarazil se. „Ahoj, nevěděl jsem, že tady někdo je."

„A-ahoj," vykoktala jsem a pořád na něj civěla, jak na svatej obrázek.

„Je ti něco?" Zeptal se a přitom se ušklíbl.

„Nen-ní."

Úšklebek se mu ještě rozšířil. „Tak na co tak zíráš?" Neodpověděla jsem mu, protože jsem nevěděla co mu na to říct. „A co tady vlastně děláš?" Zeptal se se zájmem.

„Hledám Gordanovo oblečení."

„Aha... něco o tom zmiňoval. No nic, jdu se oblíct."

Když odešel, zhluboka jsem vydechla všechen vzduch z plic. Proč musel být tak zatraceně sexy a ještě ke všemu se přede mnou musel producírovat jenom v trenkách? Po tom, co jsem odevzdala všechno Gordanovo oblečení jeho majiteli, mi dovolil vrátit se zpátky do našeho pokoje. Nikoho jsem tam nenašla, a tak jsem se rozhodla udělat všechnu ranní hygienu. Když jsem vyšla z pokoje řádně oblečená a umytá, čekalo na mě překvapení. Všichni seděli u nás na gauči a o něčem horlivě diskutovali. Když si mě všimli, utichli.

„Co je?" Zeptala jsem se nechápavě.

„Nic, jenom tady řešíme ten poslední předmět," řekl mi Simon.

„Tak mě zapojte do debaty."

„No takže," začal Samuel. „S jistotou víme, že ten předmět je na soše Svobody. Bude tam hodně lidí, takže bych mohl udělat kouzlo neviditelnosti a pak můžem kamkoliv budeme chtít."

„To zní fajn," souhlasil Sebastian.

„Má to ale jeden háček," upozornil Samuel.

„Jakej?" Zeptal se pro změnu Gordan.

„Nevím, jak dlouho to kouzlo bude působit."

„No to je jedno, hlavně, že budem neviditelní," řekl Kale.