Spasitelka Temnoty

41. kapitola - Anglie

Konečně jsem se dokopala k přidání další kapitoly!

Jinak tuhle kapitolu věnuju svému kamarádovi Vojtovi, protože jsem mu slíbila, že když vyhraje (pro něj) jeden velmi důležitej zápas proti Hermímu alias Hermafroditovi (krycí jméno), tak mu jí věnuji... I když jsem si na 87% jistá, že si tuhle kapitolu nikdy nepřečte, tak svoje sliby plním...

Hezké počtení! (jenom až to přečtete, tak mě potom nezabíjejte... Díky! :D)

Jakmile jsme se vrátili do hotelu, tak jsme všichni začali balit na naší poslední cestu... Do Anglie. Zítra ráno nám letělo letadlo, takže jsem chtěla být připravená. Věci mám sbalené, oblečení na ráno připravené a pokoj zkontrolovaný a pěkně uklizený.

Ráno jsem byla připravená jako první a to mi dávalo pravomoc všechny buzerovat, jak jsou pomalí, jak jim to dlouho trvá a ať si pohnout. Jejich obličeje byli k nezaplacení a hlavně ten Gordanův.

V letadle mě nasrala jedena letuška, která pořád pokukovala po Camovi. Když k nám přišla po druhé, tak měla proklatě krátkou sukni, že to vypadalo jako pásek a ještě se několikrát musela sklánět dolů, protože jí prý něco "upadlo."

Cam si všiml mých pohledů na již zmiňovanou letušku a chytl mě za ruku. Já mu jí stiskla. Potom mě i před tou letuškou políbil. Na tvář mi zabloudil úsměv vítězství. Podívala jsem se po té letušce, ale ona tam už nebyla.

„Neboj se, ona mě nezajímá... mám totiž tebe, ty moje žárlivko," řekl a cvrnknul mi do nosu.

„Ale viděl si, jak na tebe házela ty flirtovný pohledy, jak měla tu sukni, co vypadala jako pásek a jak se před tebou vždycky ohnula, že jí div nebyl vidět celej zadek a nevypadly kozy?"

Cam se začal smát, až mu začaly téct slzy. „Zase nepřeháněj, lásko."

„Ale..."

V tom mi Cam znovu přilepil svoje rty na ty mé. Po zbytek cesty k nám ta letuška nezašla a já byla jenom ráda. Cam si mě přitáhl blíž k sobě a celou dobu mě držel v objetí. Po delší době jsem usnula na jeho rameni.

„Lásko vstávej, už jsme tady."

Pomalu jsem otevřela oči a uviděla Cama. Zívla jsem a protáhla se, až to zakřupalo. Vzala jsem si svojí kabelku a vydala se pryč z letadla. Cam šel za mnou a asi si myslel, že mi neuniklo to, že mi celou dobu koukal na zadek.

„Came můžeš mi přestat zírat na zadek, když je tady milion lidí?" Zeptala jsem se ho pobaveně.

„Uhm... no... když ty ho máš tak dokonalej, že bych se na něj vydržel koukat hodiny."

Zasmála jsem se a pokračovala v chůzi. Chtěla jsem Camovi něco říct, ale když jsem se otočila málem mi vypadly oči z důlků. Stál tam s tou letuškou. Ta se něčemu chichotala. Pak se k němu sklonila a dala mu nějaký papírek. Cam se na ní usmál a ten papírek si vzal. Ona se mu po tom "nenápadně" otřela o zadek. To už ve mně začalo vřít a já měla chuť dát tý letušce, přes tu její zmalovanou hubu a Camovi nakopat prdel. Potom se Cam otočil mým směrem, mrkl na mě a usmál se, jako kdyby se nic nestalo. Ale to se teda stalo! Potom se vydal ke mně, a když byl z dohledu té... nebudu tady nadávat, tak roztrhnul lístek vejpůl a objal mě okolo pasu.

„Máš štěstí!" Procedila jsem skrz zuby.

„Ale no ták. Snad sis nemyslela, že bych si od ní to číslo a adresu vzal."

„Ale vypadalo to tak!" Upozornila jsem ho na onen fakt.

Po delším hledáním kluků a pak ještě delším čekání a hledání našich kufrů jsme se konečně mohli vydat pryč. Simon má tady v Anglii dům, takže jsme nemuseli platit za ubytování. Byla to menší, bílá vilka se zahradou. Vevnitř to bylo sladěné do černo-červené barvy. Vypadalo to hodně moderně, ale zároveň útulně a pohodlně. Po vybalení všech věcí jsem se rozhodla jít dolů za klukama. Všichni už seděli kolem stolu. Uprostřed byla položená truhla se všemi předměty. Samuel jí otevřel a nám se naskytl pohled na nůž, pohár a mapu.