Spasitelka Temnoty

14. kapitola - Ovládání vody

Po dlouhém prohlížení mého znamení, my konečně kluci dovolili, jít do pokoje, abych se na něj podívala sama. Daniel mě doprovodil až ke dveřím. Tam se zastavil a řekl, že kdybych něco potřebovala, tak bude poblíž. Stoupla jsem si před zrcadlo a sundala si tričko. Podprsenku jsem si nechala. Bála jsem se otočit, protože jsem si vůbec nedokázala představit, jak to znamení vypadá.

Zavřela jsem oči a pomalu se otočila. Když jsem byla připravená, podívala jsem se přes rameno. Byla to nádhera! Od krku se mi po páteři táhla spleť fialových svítivých proužků. Končily mi těsně nad zadkem. Měly tvar šlehajících plamenů. Podívala jsem se na sebe a zjistila, že s mým novým znamením vypadám ještě líp než bez něj. Už jsem si sebe samu nedokázala představit bez mého znamení. Dotkla jsem se jedné spleti prstem. Vůbec to nepálilo. Bylo to naopak velmi příjemné. Když už jsem se vynadívala na mojí novou podobu, tak jsem na sebe hodila tričko a vyšla z pokoje. Daniel tam pořád stál, ale připojil se k němu i Cameron.

„Tak co? Líbí se ti to, nebo bys byla nejradši bez toho?" Zeptal se mě Cam.

„Je to nádhera! Už si samu sebe bez toho znamení nedokážu představit."

Cam se usmál a pak se už na nic neptal. Náhle se u schodů objevil Jace.

„Nechtěla by, si se naučit dalším schopnostem? Třeba by se ti objevilo další znamení a taky by to urychlilo hledání předmětů."

„Jasně, můžem pokračovat. A když už to byl tvůj nápad, tak mě můžeš naučit ovládat vodu."

„Super! Tak rychle, už se nemůžu dočkat toho, jak tě budu učit."

*****

Venku všichni zaujali svá místa stejně jako předtím, s tím rozdílem, že Jace vystřídal Gordanovo místo mého učitele.

„Určitě to zvládneš raz dva, protože vlastně budeš po celou dobu dělat to stejné jako předtím. Jenom budeš říkat jiné slovo."

Věnoval mi uklidňující úsměv, který říkal: Jsi nejlepší a nezkazíš to!

„A co budeme vytvářet? Déšť, vodní kouli nebo snad něco speciálního?"

„Podle toho, co budeš chtít ty. Výběr nechám na tobě, ale pamatuj si jednu věc. Kouzlit s vodou můžeš, jenom pokud je voda někde poblíž. Bez toho bys nic nevykouzlila. Výjimkou je ovšem déšť. Ten můžeš vyvolat kdykoliv budeš chtít."

„Dobře budu si to pamatovat."

Nastalo ticho, protože jsem si rozmýšlela, co bych chtěla vytvořit tentokrát.

„Asi bych chtěla udělat vodní kouli. Ohnivý koule mi docela jdou, takže by to neměl být problém."

„Ale oheň a voda není to stejné. Jsou to protiklady a nějaké ty změny ve vytváření kouzel tam jsou taky," upozornil mě Jace.

„Já vím. Už jsi mi to říkal aspoň tak třikrát."

„Dobře jdeme na to. Rozhlédni se a najdi nějakou vodu. Může to být cokoliv. Od ranní rosy, pot nebo voda z oceánu. Až najdeš nějaký zdroj vody, namiř na něj rukou. Pak pošeptej slovo hydros a pomocí rukou vytvaruj tvar, jaký chceš, aby koule měla."

Přikývla jsem. Nebyla jsem si sice jistá, jestli jsem si to zapamatovala správně, ale stejně jsem si věřila. Rozhlédla jsem se okolo sebe a hledala nějaký zdroj vody. I když to bylo zbytečné, protože jsem věděla, že kousek od nás je menší jezírko. Zavřela jsem oči a natáhla ruku směrem k vodě. Zašeptala jsem hydros. Opět mnou projel ten elektrizující šok, který se mísil s chladem. Tentokrát jsem se, ale nepřestala soustředit.