Spasitelka Temnoty

26. kapitola - Cesta do Angelopolis

Jelikož jsem ráno nemohla chodit, kvůli našim nočním aktivitám... Musel mě Cam "uzdravit" jeho léčivou mocí.

„Tak co? Připravená na dobrodružnou cestu za třemi předměty?" Zeptal se mě.

„Jasně!"

Camův ranní chraplák byl neskonale sexy a já měla zase chuť na sex.

„Proč na mě tak koukáš?"

„Já jenom, že za jednu noc si ze mě dokázal udělat sebevědomější, drzejší a udělal si mě nymfomankou!"

„Cože?! Tak za prvé. Drzá a sebevědomá si už byla, jenom tě musel někdo popostrčit. Za druhé. Nymfomanka? To jako, že to chceš dělat pořád? I teď... po tom, co jsem tě musel uzdravit, jinak bys nedošla ani na záchod?" Začervenala jsem se a přikývla. „Ale... ale slečno, Nino. Nějak jste nám dozrála."

„Nech toho," řekla jsem a bouchla ho do ramene.

„No jo. No jo! Nemusíš mě hned mlátit."

„Jdu se převlíknout a ty bys měl taky, protože do večera chci bejt na místě," oznámila jsem mu.

„Můžu koukat, jak se převlíkáš?"

„Ne."

„Proč ne?"

„Prostě ne! A jestli hned neodejdeš, tak ti garantuju, že na mě nešáhneš a celej tejden nevrzneš!"

„Tak to abych šel..." Svojí upíří rychlostí zmizel z pokoje a já se začala oblíkat. Na sebe jsem si vzala svůj dáreček od Cama. Padlo mi to dokonale a i jsem tak vypadala. Sešla jsem do kuchyně. Byli tam všichni kromě Camerona.

„Jak ses vyspala?" Zeptal se Gordan.

„Dobře. Díky za optání."

„A vyspala ses vůbec?" Zeptal se znovu.

„Jo vyspala, Gordane."

„Moc bych teda neřekl, když jste to v jednom kuse dělali. Nedalo se to přeslechnout a navíc jsme nemohli spát," postěžoval si.

„Tak jste si měli dát do uší špunty... váš problém. Já jsem se vyspala."

„A kdy vyrážíme do Angelopolis?" Zeptal se Simon.

„Hned, jak budou všichni připravení," odpověděla jsem mu na jeho otázku.

„Už jsme. Chybí jenom Cameron," oznámil mi Kale.

„Ehm... no jasně. To mu to vždycky tak trvá?"

Všichni kývli hlavou.

„Mimochodem sluší ti to," ozval se Gordan.

„Děkuju." Po patnácti minutách se uráčil Cam konečně přijít. „Konečně!" Vyhrkla jsem.

„Co je?" Zeptal se.

„Mysleli jsme, že už půjdeme bez tebe."

„To bys mi neudělala. Obzvlášť po včerejší noci. Jo a vypadáš v tom fakt sexy," zapředl Cam a já protočila očima.

„A jak se tam dostaneme? Jak dlouho tam budeme a kde budeme bydlet?"

„Poletíme, budeme tam jenom pár dnů a bydlet budeme u mě," řekl Cam a vydal se k odchodu.

„Počkej! Musím si vzít náhradní oblečení a jiný věci." Kluci se začali smát, ale já byla na pokraji hysterie.

„Uklidni se brouku. Všechno je vyřízený a připravený. Takže přestaň vyvádět."

„Ale jestli lžeš, je po tobě a nic nebude do konce měsíce!" Vyhrožovala jsem mu. Cam se zarazil a řekla bych, že i urazil, naštval a pobavil v jednom.

„Máš moje slovo, Jitřenko," řekl mi.

„Páni! Ta tě má dokonale vomotanýho kolem prstu Came!" Křikli Gordan a Kale jednohlasně.      

„Už bysme měli vyrazit," křiknul na ně Cam a vypochodoval pryč. Bylo jasný, že se nám pán urazil.

S úsměvem na tváři jsem vyběhla za ním. „Came!" Volala jsem, ale on se neotočil. „No táák. Came stůj!" Nezastavil. Konečně jsem ho doběhla a otočila ho čelem k sobě. Byl naštvanej... „Vždyť to tak nemysleli!" Podíval se mi do očí a já do těch jeho.

„Já vím, že to tak mysleli a vůbec by mi to nevadilo, kdyby..."

„Kdyby co?"

„Kdyby to nebyla pravda."

„Cože?!"

„Jo slyšela jsi. Máš mě dokonale omotanýho kolem prstu. Udělal bych cokoliv, o co bys mi řekla." Na tváři jsem měla čím dál tím větší úsměv. „Čemu se tak tlemíš?" Vypadal už docela dost podrážděně.

„Ale ničemu. Ty moje urážlivko," řekla jsem a přitáhla si ho k sobě a políbila ho. Na chvíli nic nedělal, protože ho to překvapilo, ale potom se do toho opřel taky. Otevřela jsem pusu a Cam mi vklouzl jazykem dovnitř. Začal boj o "nadvládu" jazyků. Vyhrál..., ale potom ustoupil a já vklouzla jazykem do jeho pusy. Začala jsem přejíždět po jeho vysunutých špičácích. Slastně zapředl. Úplně stejně jako nějaká kočkovitá šelma.

„Bože, vy jste tak nechutný," ozvalo se za námi. „Nemůžete to dělat někde jinde než všem na očích?" Zeptal se znechuceně Gordan.

Odtáhli jsme se od sebe. Cam byl už v pohodě. „Když se vám to nelíbí, tak na nás nekoukejte," houkl Cameron. „Takže teď se rozdělíme do svou skupinek a rozhodneme, kdo na kom poletí," rozhodl Cam.

V tu chvíli na zahradě přistála i Miremel a Morn.

Nestihly jsme se s Miremel ani pozdarvit, protože Cam začal mluvit a udávat rozkazy. „Já a Nina poletíme na Miremel. Ostatní na Mornovi."

„Tak to teda ani náhodou!" Najednou se spustilo plno nadávek, výmluv a stížností na to, kdo na kom poletí. „Na něj nesedneme a konec debaty," rozhodl Simon za všechny.

„Mám nápad," ozvala jsem se.

„A jakej?" Zeptal se zvědavě Kale.

„Já a Cam poletíme na Mornovi a vy poletíte na Miremel."

„Fajn to bereme. Už jsme letěli, takže no problém," houkl Simon.

„Oukej... vzhůru do oblak!" Vykřikla jsem. Nasedli jsme na draky a vyletěli směr Angelopolis.

Letěli jsme nad mraky asi hodinu, než jsem nezahlédla jakousi vzduchovou bariéru. Vypadalo to nádherně. Vzduch se třpytil a blýskal všemi barevnými odstíny. Uprostřed stála velká brána a dvě věže.

„Jsme tady, Jitřenko," promluvil Cameron.

„Jo... vidím."

„Těšíš se?"

„Ani nevíš jak!" Otočila jsem se a dala mu pusu na špičku nosu.

Chtěla jsem se všem četnářům mojí story omluvit za to, že jsem tak dlouho nic nepřidala. Je mi to líto a budu se snažit polepšit. ;) Napsala bych, že jsem neměla čas, ale to by nebyla pravda... Měla jsem čas, ale neměla jsem náladu na psaní.

Doufám, že to kvůli mojí náladě nepřestanete číst! Mrzelo by mě to. :(

Taky jsem se chtěla zeptat, jestli bych měla psát radši kratší části, ale přidávala bych je teoreticky častějc, nebo delší kapitoly, ale dávala bych je sem tak cca jednou za 2 tejdny. Jinak bych chtěla poděkovat za tolik votes a přes 1000 readers! Byla jsem z toho fakt nadšená a ani jsem takovej úspěch nečekala! Takže piště do kometů, jak mám přidávat části... díky.