Spasitelka Temnoty

4. kapitola - Otázky

Probrala jsem se, až když byla tma. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikde nikdo nebyl. Docela se mi ulevilo. Posadila jsem se na posteli, když v tom se otevřely dveře a mezi nimi stála jakási silueta.

„Mami, neuvěříš, co se mi zdálo. Bylo to strašný! Unesli mě upíři! Chtěla mě sežrat nějaká obluda a-"

„No, řekl bych, že se ti to nezdálo."

Zaklela jsem pár nadávek a doufala, že to neslyšel. „Takže to nebyl sen?"

„Ne, nebyl..."

Postava se začala přibližovat k posteli a já v ní rozpoznala Daniela.

„Nepřibližuj se ke mně!"

Kupodivu mě poslechl a zastavil se.

„Nemusíš se mě bát. Já ti nechci nic udělat."

„To ti mám jako věřit? Vždyť seš poloviční vrah zkřížený se zvířetem!" Začala jsem zase křičet a na konci věty mi hlas povyskočil o nějaký ten stupeň výš.

„Prosím neříkej mi tak, když mě vůbec neznáš. Pak se uklidni a opři se o polštář. Nesu ti něco k jídlu."

K mému překvapení jsem ho poslechla a udělala to, co po mě chtěl. Stálo mě velké úsilí se od něj neodtáhnout a nezačít křičet. Položil mi na klín tác s jídlem. Byly na něm tousty. Vypadaly chutně. Daniel si sednul na konec mojí postele a sledoval mě. Vůbec se mi jeho přítomnost nelíbila. Zneklidňovalo mě to. Netušila jsem, čeho všeho byl schopný.

„Jestli to nechceš, tak já si jich klidně pár dám."

Nečekal ani na mojí odpověď, protože už se natahoval po jednom z toustíků. Měla jsem co dělat, abych se od něj neodtáhla a nezačala křičet. Ale Daniel mi připadal nejmilejší ze všech. Dokonce se mě i párkrát zastal, a tak jsem mu to neudělala. Zakousl se do toustu a s chutí ho přežvykoval. Přitom na mě poočku koukal a sledoval, jestli si taky jeden nevezmu. Nakonec jsem neodolala a jeden  si vzala. Hladově jsem se do něj zakousla. Musím přiznat, že tousty umí dělat výborné.

„Takže už se mě nebojíš?" Neodpověděla jsem a sklopila oči. Polkla jsem sousto, které jsem měla právě v puse. „Vážně se mě nemusíš bát! Nehodlám ti ublížit." Daniel se usmál. Pokusila jsem se mu úsměv oplatit, ale nepovedlo se. „Hele nechceš se mě na něco zeptat? Já bych na tvým místě byl nesmírně zvědavej a pořád bych se na něco ptal."

„No, možná mě něco zajímá," pípla jsem.

„No tak sem s otázkama, rád ti na všechny odpovím. Pokud to teda bude v mejch silách."

Na chvíli jsem zmlkla. Tohle chování mě zaskočilo. Vlastně mě vůbec překvapilo, že s ním mluvím. Daniel mlčel taky. Zřejmě mi chtěl dát prostor na to, abych si připravila nějakou tu otázku. Jenže já si jí nepotřebovala vymýšlet. Znala jsem jí až moc dobře.

„Víš, tam v lese. Jak jsem utekla a pak potkala toho, jak se jmenoval?"

„Aaron," doplnil mě Daniel.

„Jo přesně Aaron! Tak to byl taky hybrid nebo co?"

„Ne to nebyl hybrid. On byl vlkodlak."

„Aha... A jak rozeznám vlkodlaka od hybrida kterej je napůl upír a napůl vlkodlak?"

„Jde to hodně těžko a většinou, abys poznala, že je někdo vlkodlak nebo hybrid, s tou osobou musíš dlouhodobě žít nebo ti to musí sám/sama říct. Když ale s tou osobou nejsi nějak dlouho ve styku nebo ho skoro neznáš, tak se to dá poznat podle jeho chování. Vlkodlak je většinou mrzutý, věčně naštvaný, agresivní a má ohromnou sílu a vytrvalost. Taky většinou v době úplňku někam zaleze, protože když se blíží úplněk, tak se jeho vlastnosti zesílí. Tím pádem je mnohem mrzutější, taky jsou většinou agresivnější a i maličkost je dokáže rozhodit tak, že snadno někdo přijde k úhoně. Taky mají měsíční horečku. To znamená, že v období úplňku mají zvýšenou potřebu páření a chtíče. Jestli rozumíš, co tím myslím. Zato hybrid je povětšinou normální. Protože je to z části upír, může se přeměnit, kdy chce a kde chce a úplněk jeho přeměnu ve vlka neovlivňuje. Podle chování ho nepoznáš, protože není tak náladový jako vlkodlak. Vlastně hybrida nepoznáš podle ničeho. Pokud ti to teda neřekne. Tedy v případě, že máš na mysli křížence vlkodlaka s upírem."