Spasitelka Temnoty

10. kapitola - Nové schopnosti

„Tak co? Kdy se dáme do hledání těch předmětů?" Zeptal se Cameron.

„Nevím... U kterého bys chtěl začít?"

„Já bych asi začal v New Yorku a pak tam, kde bych to uznal za vhodné."

Zamyslela jsem se.

„Tak fajn. Začneme teda v New Yorku, ale teď jsem nějak unavená. Půjdu si lehnout."

„Jasně. My klidně počkáme, až se s Danielem pomuchlujete."

To mě neuvěřitelně rozčílilo a moje schopnost nenávidět, jela na plné obrátky. Pak jsem to najednou ucítila. Projel mnou pocit zimy a v puse mi explodovala chuť čerstvých jahod. Obrátila jsem se s vražedným pohledem na Cama. Ten se ani nepohnul a obličej se mu zkrabatil bolestí. Čím víc moje nenávist vůči němu sílila, tím jsem se cítila silnější. Padl na kolena a začal křičet. Ruce mu vylétly k hlavě. Předklonil se až k zemi.

„Nech toho! Bolí to!"

Ovšem jeho prosby jsem nevnímala. Ohlédla jsem se po ostatních. Ti nás pozorovali se strachem a údivem. Cameron se pořád svíjel na zemi a já neměla v úmyslu jeho bolesti povolit.

„Nino, nech ho na pokoji. Nestojí to za to."

To byl Daniel. Ani jsem si nevšimla, že stojí vedle mě a upírá na mě starostlivý pohled. Najednou, z ničeho nic, jsem pocítila ostrou bolest v hlavě. Pak mi bolest projela celým tělem. Bylo to nesnesitelné. Zhroutila jsem se na zem. Daniel mě chytil ještě v letu a schoulel si mě do náruče. Bolest neutichala. Začala jsem křičet a naříkat.

Podívala jsem se Camovým směrem. Už se nesvíjel na zemi. Klečel a díval se na mě s vystrašeným a starostlivým pohledem stejně jako Daniel. Bolest na mě zaútočila ještě s větší vahou. Zaťala jsem pěsti. Zkroutila se v Danielově náruči a naposled vykřikla. Pak mě pohltila temnota a bolest zmizela.

*****

Probudila jsem se ve svém pokoji. Daniel seděl hned vedle mě.

„Ahoj, jak ses vyspala?" Vyptával se starostlivě.

„Co se stalo?"

Chtěla jsem se posadit, ale rozbolela mě hlava a tak jsem radši zůstala ležet.

„Objevila se u tebe jedna schopnost."

To byl Cam. Jako obvykle stál u okna a koukal někam ven.

„Jaká schopnost? Na nic si nepamatuju."

„Schopnost vyvolávat nesnesitelnou bolest," odpověděl Cam.

„Hlavně u těch, kteří tě naštvou," dodal Daniel. Cam se na mě konečně otočil a usmál se. Pak se posadil z druhé strany na mojí postel a hleděl mi do očí.

„Udělala jsem někomu něco?"

„No, jak se to tak vezme," prohodil Daniel.

Pohlédla jsem na něj. Chytil mě za ruku a stiskl ji pevněji, než bylo nutné. Jeho jantarové oči se propalovaly do mých tmavých.

„Cam má docela pošramocené ego. Pěkně ho bolí hlava, protože si mu uštědřila pořádnou lekci a taky se z toho jen tak nevzpamatuje. Způsobila jsi mu dost velkou bolest."

„Omlouvám se. Nevím, co to do mě vjelo."

Pohlédla jsem mu do očí, ale nic jsem z nich nevyčetla.

„To je v pořádku. Zasloužil jsem si to. To já se omlouvám za to, co jsem ti řekl."

„A co se vlastně stalo se mnou? Poslední co si pamatuju je, že mnou projela vlna chladu a neuvěřitelná chuť jahod v puse."