Spasitelka Temnoty

11. kapitola - Morn

Jako první jsme zamířili do kuchyně, protože jsme všichni padali hlady. Teda obzvláště já, ale Cam a Daniel od snídaně taky nic nejedli. Ještě předtím jsme se, ale převlékli do suchého oblečení. Cam si vytáhl z lednice láhev krve. Vypil jí během chvilky. Zdálo se to nechutné, ale on potřebuje něco jíst. Jelikož je to upír nic jiného, jíst (teda spíš pít) nemůže, a proto jsem nic nenamítala, ani nekomentovala.

„Co by sis dala?" Zeptal se Daniel a vytrhl mě z přemýšlení.

„Podle toho, co se tady najde. Mám chuť na salát Caesar, ale ten tady asi mít nebudete co?"

Usmál se. „Ne ten tady nemáme, ale když chvilku počkáš, tak ti ho udělám."

K našemu rozhovoru se připojil i Cameron. „Já bych si na jeho místě, dal tebe."

Zakřenil se. Potom si sedl vedle mě na židli. Přisunul se ke mně, jak to jen šlo. Skoro jsme se dotýkali stehny. Náhle mi položil svojí ruku na stehno. Zrudla jsem a snažila se ho setřást, ale byl neodbytný. Podívala jsem se mu do obličeje. Jeho oči měly růžovo-rudou barvu a na tváři se mu zrodil úsměv. Daniel nás se zamračením pozoroval. Zřejmě mu neunikla Camova ruka na mojí noze.

„Nechtěl si náhodou dělat ten salát?" Zeptal se přehnaně mile Cam.

„Začnu, jakmile dáš tu pracku z mojí holky."

„Ani mě nenapadne. A kromě toho jsem si nevšimnul, že by jí to nějak extra vadilo. Nebo se snad pletu, Nino?"

Moje jméno vyslovil škádlivě a já se tak nějak nemohla soustředit na jeho otázku, protože jsem byla uchvácená jeho krásou. Tmavé vlasy měl rozcuchané. A přesto mu to slušelo. Nebylo to takové to hnízdo na hlavě. Tohle rozcuchání perfektně ladilo s jeho bledou pletí. Lícní kosti měl vystouplé a neodolatelně smaragdové oči mu zářily a upíraly se přímo na mě. Jeho rty měly šarlatovou barvu. Okamžitě jsem chtěla ochutnat jejich chuť a prahla po jejich doteku. Zpod trička se mu rýsovaly svaly. A že jich měl... Když jsem si ho tak prohlížela, ani jsem si nevšimla, že se na mě kouká s úsměvem. Podívala jsem se na Daniela, ale ten se bohužel mračil.

„Co je? Ptali jste se mě na něco?" Zeptala jsem se zmateně.

„Jo Cam se ptal, jestli ti vadí jeho ruka. Ty si nevnímala a jenom ses do něj vpíjela pohledem."

Teprve teď jsem si uvědomila, že Cam na mě pořád tu ruku má. Okamžitě jsem jí setřásla. Povzdychl si a otočil se k Danielovi, který se už dal do přípravy salátu.

„Mohla by si jít se mnou Nino? Chci ti něco ukázat," řekl Cameron.

„Jestli si ze mě vystřelíš nebo si něco zkusíš, tak použiju nějakou svojí schopnost a bude po tobě."

Zasmál se. „Už se bojím... A teď pojď. Než ti Daniel udělá večeři, tak jsme zpátky."

„Fajn tak jdeme."

*****

Vyšli jsme zase ven. Bylo chladno, ale snažila jsem se to nevnímat.

„Co jsi mi to chtěl ukázat?"

„Tohle." Zapískal a poodešel ode mě asi o dva kroky. Chvíli se nic nedělo a najednou se zvedl vítr. Z větříku se stal vichr. Musela jsem si zakrýt obličej rukama, protože mi mohlo něco spadnout do očí. Pak to náhle utichlo, ale stejně jsem měla ruce před obličejem.

„Už můžeš dát ruce dolů a otevřít oči. Ale slib mi, že nebudeš vyšilovat, křičet, nebo tak podobně."

„Slibuju."