Spasitelka Temnoty

8. kapitola - Daniel

Probudila jsem se bez toho, aniž by mě někdo budil, strašil nebo tak podobně. Na včerejší večer jsem si vzpomínala moc dobře. Hlavně na ten polibek s Camem. Co to do mě jenom vjelo? Slezla jsem z postele. Na sobě jsem měla to samé co včera, protože jsem se nepřevlékla. Okny dovnitř prosvítalo ranní slunce. Kromě mě tady nikdo nebyl. Došla jsem ke dveřím, otevřela je a zamířila do jídelny. V jídelně seděli všichni kromě Kala a Jace. Simon, Daniel a Gordan seděli u jídelního stolu a o něčem horlivě diskutovali. Cam upíjel ze sklenice červenou tekutinu. Víno to zřejmě nebylo...

„Brý ráno," ozval se Cam, který mě zřejmě zaregistroval jako první. „Jak pak se nám princezna vyspinkala?"

„Dobře, díky za optání."

Ušklíbla jsem se na něj a otočila se k Danielovi.

„Můžu si sednout k vám?"

„Jasně, proč bys nemohla?"

Pokrčila jsem rameny a sedla si mezi Daniela a Gordana. Gordan mě sledoval lačným pohledem a mě začal přejíždět mráz po zádech. Pořád mi naháněli strach. Ovšem v přítomnosti Daniela, jsem se cítila bezpečně.

„Cam mi včera večer říkal, že nás dneska čeká hodně práce. Jak to myslel?" Optala jsem se.

„Myslel jsem to tak, že se na tebe někdo přijde podívat a zkusíme něco zjistit. A taky tě budeme muset naučit pár chmatů nebo něco podobnýho, protože tě určitě budou chtít zabít," promluvila zmiňovaná osoba.

Otočila jsem se zpátky na Camerona opírajícího se o kuchyňskou linku a vytřeštila na něj oči.

„Jak to myslíš, že mě bude chtít někdo zabít?"

Povzdechl si, ale nic k tomu neřekl.

„Myslí to tak, že tě bude chtít někdo zabít, protože si naše jediná naděje na to, abychom se stali zase anděli. Jsou tu tací, co nás chtějí vyhubit."

To byl zase Daniel, který se tvářil nějak uraženě a moc se mnou nemluvil.

„A to je kdo?"

„To jsou hlavně vlkodlaci a jiní zvrhlí nadpřirození a chlápci, občas i ženy, co si říkají Posvěcení. Posvěcení si myslí, že jim Bůh nakázal vyhubit každého padlého anděla a jejich potomky."

„Máte něco k jídlu?" Otázala jsem se a radši rychle změnila téma. Podívala jsem se na Daniela, protože jsem doufala, že mi něco dá. Ten se mi ale vyhýbal pohledem a dělal, jako že neexistuju. Proto jsem se obrátila na Cama.

„Jo něco tady bude. Co by sis dala?"

Byla jsem ráda, že aspoň Cam se se mnou baví. I když to byla snad ta nejhorší možnost...

„Máte tady čokoládový vločky a bílej jogurt?"

„Čekal jsem něco originálnějšího, ale myslím, že zrovna tyhle věci tady jsou."

Otočil se a vytáhl z lednice jogurt a z poličky nějaký vločky. Nasypal je do misky a dal na ně jogurt. Sledovala jsem ho s obdivem, protože mi dal přesně takovou dávku jogurtu a vloček, jakou jsem měla ráda. Vločky do půlky misky a na to čtyři lžíce jogurtu. Pak mi misku položil na stůl a sám si sedl naproti mně.

S velkou chutí jsem si nabrala na lžičku mojí snídani. Netrvalo mi ani deset minut a moje snídaně byla pryč. Věděla jsem, že mě Gordan a Cam pozorovali po celou dobu, co jsem jedla, ale nevěnovala jsem tomu svojí pozornost. Místo toho jsem přemýšlela, proč se mnou Daniel nemluví.