Spasitelka Temnoty

21. kapitola - Zrada...

„Tak co? Už jste něco vymysleli?" Zeptala jsem se jich a netrpělivě podupávala nohou.

„Už to máme skoro celý promyšlený, vydrž chvilku. Musíme doladit detaily," odpověděl mi Cam.

„Fajn, ale pohněte..."

Kluci už pěkně dlouhou chvíli vymýšleli plán, jak zjistit, co se stalo tátovi. Pokaždé, když někdo přišel s nápadem, ostatní ho zamítli. Takhle to šlo celou dobu, dokud Daniel opravdu nevymyslel nějakej plán, co se jim aspoň trochu zamlouval. Teď asi už čtyřicet minut probírali jeho pro a proti. Byla jsem strachem a nedočkavostí celou tu dobu bez sebe.

„Ne, řekl jsem, že to nepřipadá do úvahy!" Zvýšil Daniel hlas na Cama.

„Ale bez ní je nikdy nevylákáme a navíc to byl tvůj nápad Danieli!" Bránil se. Cam a Daniel se zase začali hádat. Už se to stalo několikrát během hodiny. Jednou se něco líbilo Danielovi, ale Camovi ne a zase naopak.

„O co jde?" Vložila jsem se do debaty.

„O nic, Nino. Nech to plavat, máme jenom menší nedorozumění ohledně našeho plánu," řekl mi popuzeně Daniel.

„Ale je to něco se mnou nebo ne?"

„Jo, ale už to nebudeme řešit. Že Came?"

„Hele, byl to jenom návrh a byl dobrej! Sám moc dobře víš, že jí tam potřebujeme," odsekl Cam.

„Řekl jsem, že ne! A už to nehodlám dál rozebírat."

Cam se zasmál a upřel na mě zrak. „Ať o tom rozhodne Jitřenka. Koneckonců zachraňujeme jejího taťuldu ne?"

„Tak o co jde?" Zeptala jsem se jich.

Daniel si povzdychl. „Cameron tě chce použít jako návnadu a chytit ty, co tam na tebe budou číhat. Potom z nic chce vymlátit duši a dozvědět se, kde držej tvýho tátu."

„A Daniel je zásadně proti," dodal Cam.

„Jdu do toho," řekla jsem rozhodně.

„Cože?! Ne v žádným případě s náma nejdeš! Je to nebezpečný. Mohli by tě unýst. Pak by tě mučili a v nejhorším případě zabili! Nikam nejdeš, to je moje poslední slovo!" Zvýšil na mě Daniel hlas.

„Ale já..."

„Řekl jsem, NE! A už se o tom nehodlám bavit," odsekl mi.

„Proč za mě rozhoduješ? Myslíš si, že bych to nezvládla? Prober se! Nejsem bezmocná. Můžu použít svoje schopnosti a Miremel nám určitě taky ochotně pomůže. A když tam budete vy, tak čeho bych se měla podle tebe bát?"

„Daniel, ona má pravdu," vložil se do našeho rozhovoru Cameron. Koukla jsem na Daniela a viděla, jak mu černají oči zlostí.

„Ona nikam nepůjde! Kdyby ovládala všechny živly a schopnosti, tak klidně! Ale ona to ještě neumí a tím je zranitelnější. Takže nikam nejde! Zavolám Lincolnovi, on nám pomůže," křikl na nás rozčileně.

Teď jsem zase vybouchla já. „Cože?! Je to můj táta, Danieli! Já mu musím pomoct. Bůhví, co mu teď dělaj! Víš vůbec, jakej mám příšernej strach? Umíš si vůbec představit, co se mi všechno honí hlavou?! O tom pochybuju. Takže s tvým svolením nebo bez něj, jdu s váma! Konec debaty."

Naštvaně zafuněl a odešel pryč.

„Nech to plavat, on se zklidní. Pojď sem. Vysvětlíme ti náš plán," řekl klidně Cam. Přišla jsem ke stolu a obsadila Danielovo místo. „Takže, náš plán spočívá hlavně v tom, že vylákáme ty, co tam čekají a potom se pokusíme zjistit, co ví o tom, kde je tvůj tatík," Came se odmlčel a pak zase zpustil: „Bylo by to asi nějak takhle. Šli bychom tam všichni. Miremel by na tebe dávala pozor ze vzduchu a my ze země. Ve chvíli, kdy by se na tebe vrhli, tak my vyrazíme a zajmeme je. Potom by to pokračovalo výslechem a tak podobně. To je celý náš plán. Prostý, jednoduchý, ale přitom geniální a brilantní."