Spasitelka Temnoty

34. kapitola - První ředmět a bratr??

Dneska mám na psaní náladu, takže tady máte další kapitolu!

Jinak tuhle část věnuju Adélce Krulišce ;)

Co nejrychleji jak to šlo, jsem se dostala do našeho hotelového pokoje. Byli tam úplně všichni. Cam ležel na posteli a Simon okolo něj poskakoval a říkal všem, co mají dělat. „Gordane přines studenou vodu! Sebastiane ručníky! Kale přines mu čisté oblečení!" Všichni se okamžitě rozeběhli pro požadované věci. „Jitřenko, přines prosím lékárničku. Asi něco z toho budu potřebovat."

Rozeběhla jsem se do koupelny, kde jsem se srazila se Sebastianem.

„Promiň." Omluvil se a běžel za Simonem.

Lékárničku jsem bez problémů našla. Vzala jsem jí z horní poličky a pelášila k Simonovi. Podala jsem mu jí. Mezitím se Gordan a Kale snažili dostat Cama ze zakrváceného oblečení. Po dlouhém boji s jeho tričkem a džíny se jim to povedlo.

„Jitřenko, utři mu tu zaschlou krev," rozkázal mi Simon.

Na nic jiného jsem nečekala a namočila jeden ručník do vody. Začala jsem Cama umývat. Když jsem se dostala k levé straně hrudi a dotkla se místa, kde je zhruba srdce, Cam zaúpěl bolestí. Podívala jsem se na dané místo. Měl tam jakýsi symbol. Nevěděla jsem, co znamená, ale tušila jsem, že nic dobrého.

„Simone, on tady něco má," upozornila jsem ho.

„Ukaž mi to. Připomíná to runu zapomnění. Ovšem ta vypadá trošku jinak. Později se na to podívám. Teď ho potřebujeme dostat do stabilizovaného stavu. Utři mu tu zbylou krev, a kdyby něco, tak řekni."

Začala jsem dělat to, co po mě Simon chtěl. Když jsem ho otřela, tak mu Simon udělal pár stehů na hlavě. A pomocí svojí andělské moci mu vyléčil pohmožděniny a modřiny. Když se dostal k jeho pravé noze, zjistil, že jí má zlomenou.

„No je to upír, takže to nebude dlouho trvat a zahojí se mu to samo. Je teda divné, že byl v tak příšerném stavu a přitom měl jenom pár modřin a pohmožděnin, rozbitou hlavu a zlomenou nohu. Je sice pravda, že ztratil spoustu krve, ale stejně je to podezřelé. Navíc je to upír a měl by se léčit automaticky. Zřejmě mu Daniel poškodil jeho metabolismus," polemizoval Simon.

„Můžu ještě nějak pomoct?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„No... mohla bys."

„Jak? Cokoliv řekneš, to udělám."

„Mohla bys mu dát trošku svojí krve. Pak by se rychleji uzdravil."

„Dobře."

Simon mi podal nožík a já se jím řízla do zápěstí. Divila jsem se, když mi vytekla sotva jedna kapička krve. Přiložila jsem svoje zápěstí ke Camovým rtům. Chvíli se nic nedělo, ale potom jsem ucítila jeho jazyk. Slízl mi těch pár kapiček a potom se mi zakousl do ruky. Cítila jsem, jak saje. Byly to dlouhé doušky. Doslova si mě vychutnával. Začalo mě to bolet a dělaly se mi mžitky před očima. Chtěla jsem se odtáhnout, ale znehybnil mě svojí rukou.

„Came dost!" Nepřestával a dál sál. „To bolí!" Zatmělo se mi před očima a nebýt něčích rukou, tak spadnu. Někdo mě odtrhl od Cama a posadil mě do křesílka.

„Nino?" Uslyšela jsem Sebastianův starostlivý hlas, ale moje víčka byla moc těžká na to, abych je otevřela. „Navlhčete jí rty a přineste jí něco k jídlu," rozkázal.

Když už jsem chtěla upadnout do říše snů, tak mi po rtech přejelo něco příjemně chladného. Něco nesrozumitelného jsem zamumlala a znovu ucítila ten příjemný chlad na rtech.