Spasitelka Temnoty

38. kapitola - Provokování = pomsta

Takže po delší době tady máte zase novou kapitolu!

Omlouvám se, že nepřidávám častěji, ale chápejte mě... Je pololetí, což znamená plno testů a v pololetí devítky mi na známkách opravdu záleží!

Díky za pochopení... :)

New Yorský vzduch byl plný výparů. Bylo to něco nového, zvláštního a občas i zapáchajícího. Ale byl to New York. Stopli jsme si dvě taxi a Cam nadiktoval řidiči adresu nějakého hotelu. Cestou jsem koukala z okna a užívala si pohled na okolní dění. Skoro všude byl McDonald, Starbucks, kanceláře a především lidé v dobře padnoucích oblecích. Zdálo se jako by pořád někam pospíchali. Cesta taxíkem trvala zhruba dvacet minut, neboť byly zácpy. Vystoupili jsme a stanuli jsme před luxusně vyhlížejícím hotelem.

„Came, to muselo stát hodně peněz," povzdychla jsem si. Nelíbilo se mi, že tak moc utrácel.

„Pro mojí lásku cokoliv," odpověděl prostě.

„Ale to muselo stát plno peněz!" Zopakovala jsem nevěřícně.

Jenom se pobaveně zasmál. „Ale ty chodíš s upírem. Žiju už pekelně dlouho a za tu dobu jsem stihnul něco našetřit. Zvykej si."

„M-moment. Jak našetřit? Kolik máš vlastě peněz?" Přišla jsem si jako nějaká zlatokopka, ale tohle zajímá snad každou holku. A já jsem hodně zvědavá a navíc by mě nikdy nenapadlo, že se s Camem budu o něčem takovém bavit.

„Řekněme, že víc než dost a už to přestaň řešit. Musíme najít ten klíč a pak předmět, takže se musíš pořádně vyspat."

Nic jsem nenamítala a vešla s Camem ruku v ruce do hotelu. Kluci přijeli o chvíli později. My na ně samozřejmě počkali. Výtahem jsme vyjeli do posledního patra. Byly tam troje dveře.

Do každého šla jedna dvojice/trojice. Já s Camem a Samuelem, Simon a Kale a nakonec Gordan a Sebastian. Ti poslední dva se spřátelili na tolik, že jeden bez druhého neudělali ani krok. Někdy se nad jejich počínáním pořádně zasmějeme. Cam mi jako správný džentleman otevřel dveře a nechal mě vejít jako první. Vstoupila jsem dovnitř, a kdyby mě Cam nechytil, ležela bych už na zemi.

„To je...," nedokázala jsem tu krásu vyjádřit slovy.

Velký obývák, jídelna s kuchyní a to hlavní. Prosklená zeď, ze které byl výhled na město. Zrovna zapadalo slunce a tak místnost ozářilo zlatavé světlo. Dále tam byly dveře, které vedly do pokoje s manželskou postelí, dalšího pokoje a do koupelny. Byla to prostě nádhera.

„Vkus máš dobrej, Camerone," pochválil ho Samuel.

Já jsem musela uznat, že má pravdu. Byla to nádhera! Zbytek večera jsme strávili všichni u nás v pokoji. Vymýšleli jsme zítřejší plán. Když už jsme ho měli jakž takž hotový, začali jsme si povídat a hrát flašku. Přesněji řečeno svlíkačku. Nasmáli jsme se u toho a já byla ráda, že jsem tyhle lidi potakala. Na konci hry jsem byla bez trička, ponožek a málem došlo i na moje legíny, ale do toho se vložil Cam s tím, že se tady nebudu svlíkat. I když on zrovna měl, co říkat. Zbyly mu už jenom trenky. Ostatně na tom byl nejhůř. Všichni ostatní měli na sobě minimálně tři kousky oblečení.

Pohled na jeho vypracovanou hruď ve mně vyvolal touhu se ho dotýkat. Civěla jsem na něj, dokud mi před obličejem netleskly něčí ruce. Leknutím jsem nadskočila a nechápavě se na všechny přítomné podívali. Ti debilové se jenom připitoměle usmívali.

„Co je?!"

„Nekoukej na něj, jako kdyby ses na něj měla vrhnout a přefiknout ho před náma. My to vidět nepotřebujeme," odpověděl s úsměvem na rtech Gordan a plácnul si se Sebastianem.