Spasitelka Temnoty

29. kapitola - Diskotéka

Takže další kapitola je na světě! Dala bych jí sem asi už v pátek, ale na přání mojí spolužačky Andulky jsem to sem musela dát už dneska... Protože jinak by mě ve škole nonstop buzerovala. :D (není zač Aní).

Jinak moc děkuju za votes a readers! Těší mě, když vím, že tuhle story čtete a líbí se vám (jsem si vědoma toho, že jsou i mnohem lepší příběhy než ten můj, ale stejně děkuju! Jste nejlepší!)

Taky jsem vám chtěla říct, že teď o prázdninách jedu k babičce na SK a ta nemá PC, takže nějakou dobu novou kapitolu nepřidám. Nejdřív tak v neděli (v pátek a v sobotu máme ve škole Halloween-party).

Takže díky za pochopení a hezké počtení...!

„Co tady děláš, Nino?" Začal okamžitě křičet a máchat rukama kolem sebe.

„J-já...," zakoktala jsem se.

„Je tady na návštěvě," zachránil mě Seb, protože jsem vážně nevěděla, co říct.

„Pojď sem. Hned!" Rozkázal Cam.

„Ne," vzdorovala jsem.

„Dělej!"

„Nikam nejdu Came!" Zavrčel.

„Když mě tak chceš, pojď sem ty," prohlásila jsem.

Uchechtl se. „Ale já dovnitř nemůžu, dokud mě tady tenhle nepozve dál."

„To se nestane ani za milion let. Takže si hezky trč venku, Camerone a čekej, dokud se Nině nebude chtít jít za tebou. Protože to, cos jí udělal, bylo fakt sprostý!" Křiknul na něj Sebastian.

„Tys mu o tom pověděla? A jak to, že si u něj?" Ptal se mě dál Cameron a Sebastiana vůbec nevnímal.

Povzdychla jsem si. Věděla jsem, že mám na krajíčku, ale snažila jsem se držet to na uzdě. „Ano, řekla jsem mu to."

„Pche... a co děláš u něj doma?"

„No... chtěla jsem jít k Simonovi, ale spletla jsem si dům a tak jsem skončila u Seba."

„Seba?! To už mu říkáš zdrobnělinou?!" Začal se rozčilovat a jeho oči nabraly ještě tmavší odstín černé. Podívala jsem se na Sebastiana. Ten si tuhle hádku náramně užíval a pochechtával se Camovi.

„Ta si tě teda podává, Camerone!" Vykřikl na něj.

„Drž hubu!" Obořil se na něj Cam. Pak se zase otočil na mě. „Jakej je v posteli? Určitě si potřebovala utěšit, že?"

To už jsem nevydržela. Přišla jsem k němu a vlepila mu facku. Otočil hlavu na stranu a zůstal mu tam obtisk mojí ruky. zákon akce a reakce fungoval, takže mě ruka okamžitě rozbolela. Potom jsem se zase vrátila k Sebastianovi do domu. S Camem jsem nechtěla být už ani minutu.

„Takže to je pravda. Spalas s ním!"

Prudce jsem se otočila. Ucítila jsem, jak mi slzy tečou po tvářích. Olízla jsem si rty. Byly také slané. „NE! Nespala jsem s ním, Camerone! A teď vypadni! Nechci tě už v životě vidět! Právě sis to pěkně pohnojil! A já blbá káča jsem chtěla jít za tebou!" Rozvzlykala jsem se ještě víc. „JE KONEC! A teď VYPADNI!" Pak jsem, co nejrychleji odběhla do nějakého pokoje a nechala slzám volný průchod. Někdo zaklepal na dveře.

„Jdi pryč, Sebastiane."

Neposlechl. Vešel dovnitř. Cítila jsem, jak se postel prohnula pod jeho váhou. Pohladil mě po tvářích a setřel mi slzy. „Nebreč. Ten debil ti za to nestojí."