Spasitelka Temnoty

30. kapitola - Odpusť mi...

Tak a další kapitola je na světě! V médiích máte písničku u které jsem tuhle část psala. ;)

Nebyla jsem schopná jakékoliv reakce. Byl to pro mě velký šok!

„Pořád stejně krásná," pošeptal mi do ucha a přitom zkousl můj ušní lalůček.

„Pusť mě," špitla jsem, protože jsem pořád nebyla ničeho schopná. Nevěděla jsem, jestli mě přes tu hlasitou hudbu slyšel, ale soudě podle jeho pobaveného úšklebku, zřejmě ano.

„Taky pořád tak naivní a stejně hloupá, že?" Odmlčel se a začal se pohybovat do rytmu hudby. „Ale no ták, Nino," pohladil mě po tváři. Celá jsem se pod tím dotykem otřásla. „Rozvlň boky... před chvílí ses tady vlnila a přitom byla tak sexy, že kdybych neměl svoje povinnosti a svojí důstojnost, přefiknul bych tě uprostřed parketu."

Zavzlykala jsem. Každý jeho dotyk byl odporný a každé slovo jako jed, který mi způsoboval závratě. Porozhlédla jsem se po Sebastianovi, ale nikde jsem ho neviděla.

„Jestli hledáš Starka, tak hledáš zbytečně," řekl mi.

„Cos mu udělal?!" Moje hlasivky se rázem probraly k životu.

„Já? Nic... teda až na zlomenej vaz. Ovšem je to vlkodlak a ti se nesmírně rychle hojí, takže tak za patnáct minut bude zase na nohách." Jako by nic, začal mě osahávat. Chtěla jsem pryč, ale jeho schopnost mi to znemožňovala. Nenáviděla jsem ho! Už jsem se chystala vyslovit nějaké kouzlo, ale on promluvil jako první. „Takže aby bylo jasno. Jestli použiješ nějaký kouzlo, nebo tak něco, budeš toho litovat."

„D-dobře," koktla jsem. Abych pravdu řekla, bála jsem se ho.

„Fajn... takže jdeme," rozešel se i se mnou pryč z parketu.

„NE!" Vykřikla jsem zděšeně.

Prudce se otočil. Jeho oči měly světlejší odstín černé. „Jdeme. Bez debat," pronesl rozhodně.

„A kam?" Byla jsem na pokraji hysterie. Tohle nedopadne dobře...

„Pryč," odsekl.

Nevěděla jsem, jestli dělám dobře nebo ne, ale v duchu jsem myslela na Cama. Najednou se mi před očima skutečně objevil. Celej uslzenej a na dně. „Came prosím pomoc. Daniel je zpátky. Jsme na diskotéce blízko místa, kde bydlíme. Sebastian má zlomenej vaz a Daniel mě táhne pryč!" Zakřičela jsem na něj v té vidině. Potom mi obraz Cama zmizel. Mezitím jsme s Danielem došli do nějaké ulice. Byli jsme asi v její půlce, když v tom mě Daniel přirazil na blízkou stěnu.

„Co to děláš?!"

„No... za týden je úplněk a já si nemůžu pomoct, když si tak blízko mě. Hlavně když jsem asi čtyři dny neměl sex," zavrněl mi do ucha.

Jednou rukou mi zajel pod tričko. To, co dělaly jeho prsty s mojí bradavkou, mě přimělo zavzlykat. Každý jeho dotek se mi hnusil. Po tvářích mi tekly slzy, protože nijak neotálel a hrábl mi pod šaty. Jednou rukou mi odhrnul tenkou látku kalhotek a druhou si nahmátl zip poklopce. Celé to bylo tak rychlé, že jsem se ani nebránila. Byla jsem ztuhlá a neschopná racionálního uvažování.

„Ne, Danieli prosím..." Nic se nestalo. Moje slova ignoroval. Pořád zápasil se svýma kalhotama.

„Pusť jí!" Křikl povědomý hlas. Prudce jsem otevřela oči a uviděla kluky. Včetně Lincolna, Sebastiana, Miremel a ostatních zvířat.

„Ty jedna děvko!" Křikl na mě Daniel.

Než jsem se nadála, ucítila jsem příšernou bolest v břiše. Podívala jsem se na Daniela. Ten se jenom usmál, setřel mi slzu a zmizel. Sesunula jsem se po zdi na zem. Nevěděla jsem, co se stalo, ale ta bolest byla příšerná. Zvedla jsem si ruku k očím. Byla celá od krve. Pomalu ale jistě jsem ztrácela sílu.