Spasitelka Temnoty

33. kapitola - Klíč

Takže po zhruba 3 týdnech vám sem dávám další kapitolu. Omlouvám se, že to tak dlouho trvá, ale s mým časem se to špatný... :/ No budu se to snažit zlepšit.

Tuhle kapitolu věnuju Anče Boušovce ;)

Hezký počtení!!!

„Neměl to bejt náhodou malej obchůdek?" Zeptala jsem se už asi po třetí naštvaným hlasem.

„Měl... Ale asi z něj udělali nejnavštěvovanější obchodní centrum v Paříži!" Vztekle zhodnotil situaci Kale, který byl snad ještě víc vynervovanej než já a to bylo, co říct.

„Ale ta kulička...," nedokončila jsem větu a ukázala na obchoďák.

„Najdeme jí, Nino," chlácholil mě Simon.

„Dobře. Má někdo z vás peníze?" Zeptala jsem se jich.

„Mám sebou svojí zlatou kartu," ozval se Cam.

„Toho využijeme." Na tváři se mi začal formovat zlomyslný úšklebek.

„Na co?" Nechápal můj milovaný.

„Na nákupy! Při tom hledání určitě projdeme celej obchod a já nemám co na sebe!"

Než stihl cokoliv namítnout, už jsem byla v obchodě. Vonělo to tady novotou.

„Počkej na mě!" Otočila jsem se a uviděla Cama s kluky, jak míří mým směrem. „Rozdělíme se. Ty jdeš se mnou a Sebastianem a ostatní spolu," rozhodl Cameron.

„To beru." Usmála jsem se na Cama a mrkla na Sebastiana.

„Kam chceš jít jako první?" Zeptal se mě Cam.

Rozhlédla jsem se a do oka mi padl obchod se spodním prádlem. Ušklíbla jsem se. „Co nějaký spodní prádlo?"

Oba na sucho polkly.

„Proč si musíš kupovat spodní prádlo, když s náma jde zrovna on?" Zeptal se podrážděně Cam.

„Protože mě tě baví provokovat."

Mrkla jsem na něj, ale než jsem se nadála, přilepil svoje rty k mým. Líbat uměl božsky, to se mu muselo nechat. A tohle byl majetnický polibek na důkaz, že jsem jeho. Jenom jeho. Pak mě pustil a já se omluvně podívala na Seba. Protože přiznejme si, že líbat se před ním s Camem je už trošku moc i na mě.

V obchodě značky Timo jsem si koupila dvě podprsenky - černou krajkovanou a fialkovou push-upku. Pak dvoje krajkové kalhotky. Když jsem už chtěla odejít, tak mě zastavil Cam s tím, že bez minimálně dvou kousků tang odsud neodejdu. Povzdechla jsem si a vyzkoušela si, co mi podal. Po pravdě řečeno měl dobrý vkus. Pak jsme zamířili do dalších a dalších obchodů a přitom hledali onu kuličku.

Bylo něco po druhé odpoledne a já už nemohla. Prošli jsme snad všechny obchody, ale pořád nic. No aspoň jsem si koupila plno věcí. Ke spodnímu prádlu, brzo přibyly podzimní boty na podpatku, tenisky, šaty, mikiny, trička, džíny a všechny potřebné věci, co holka potřebuje k životu (včetně malovátek a šminek).

„Zajdeme někam na oběd?" Zeptala jsem se unaveně. Měla jsem obří hlad a potřebovala jsem doplnit energii.

„Můžeme," souhlasili oba dva.

„Děkuju. Mám pocit, že mi upadnou nohy," postěžovala jsem si.

„A na co máš chuť?" Zeptal se mě zdvořile Cam.

„Hmm... dala bych si čínu. Co vy, kluci?"

„Já souhlasím," odpověděl Sebastian.

„Já jíst nebudu," řekl Cam.