Spasitelka Temnoty

40. kapitola - Poslední předmět

Omlouvám se, že jsem nic nepřidávala, ale neměla jsem vůbec náladu na psaní a ani žádné nápady... Času jsem měla docela dost, ale když není chuť nemá smysl - podle mě - něco psát, protože pak mi to přijde takový... no nwm jak to popsat... Horší než když to píšu s chutí?

Jinak hezký čtení... ;)

Druhý den proběhlo všechno jako včera. Probuzení, snídaně, ranní hygiena a nakonec výlet na sochu Svobody. Samuel na mě, Cama a Sebastiana seslal opět kouzlo neviditelnosti a my zase prohledávali sochu. Nic jsme nenašli, ale nechtěli jsme to vzdát, teda hlavně já jsem trvala na tom, že to ještě dneska najdeme, takže jsme si zašli jenom na oběd do nějaké čínské restaurace, mimochodem měli tam vynikající jídlo a vrátili jsme se zase zpátky k soše.

„Co kdybychom se na to vykašlali?"

„Tak to teda ani náhodou, Gordane!" Okřikla jsem ho.

„Se nerozčiluj... jenom už mě to tady nebaví..." Zrovna kolem něj prošla nějaká roštěnka. Doslova začal slintat.

„Slina, Gordane," upozornila jsem ho.

„Doprdele!" Začal si otírat slinu, která tam nikdy nebyla. Musela jsem se začít smát, ale to jsem neměla dělat, protože zjistil, že jsem si z něj jenom střílela.

„Ty," řekl, ukázal na mě prstem a už si to mířil mým směrem. Otočila jsem se a s křikem začala utíkat. Ovšem byl rychlejší a tak mě co nevidět dohnal. Skočil po mě a oba dva jsme sletěli na zem. Potom mě začal lochtat.Vůbec to nebylo divné... Ještě, když jsme byli všem kolemjdoucím na očích.

„G-ord-dane!" Vypískla jsem mezi smíchem.

„Omluv se!"Přikázal mi.

Začala jsem zběsile kroutit hlavou. „N-ne."

„Špatná odpověď." Začal mě lechtat ještě s větší vervou, než do teď. Chvíli jsem ještě odolávala jeho mučení, ale po nějaké době jsem myslela, že se počůrám.

„Om-mlouv-vám s-se."

Přestal, zvednul se a potom mi pomohl na nohy jako by se nic nedělo. Usmál se a pak řekl: „Omluva přijata."

Vydala jsme se zpátky a ostatními. Cam si přehodil svojí ruku, kolem mých ramen, ale já jí setřásla.

„Co je?" Ptal se nechápavě.

„Nepomohls mi, když mě Gordan mučil, tak máš teď smůlu."

„Já ti chtěl pomoct," bránil se.

„Jasně, kecy, kecy ježek v kleci, co?"

„Ale no ták!"

„Máš co dělat, abych ti to odpustila."

Nic mi na to neřekl, jenom mě políbil. „Tohle považuj za začátek."

„Dobře."

„Tak co vy hrdličky dáme se do hledání?" Zeptal se Sebastian.

„Jasně!" Vykřikla jsem až moc vesele.

„Ale co si nejdřív udělat nějakej plán jak na to?" Navrhl jen tak Simon.

„To by bylo fajn," přidal se k němu Samuel.

„Takže budeme to tady prohledávat ještě hodinu a potom půjdeme zpátky na hotel," navrhla jsem.

„A co když to nenajdeme?" Zeptal se mě Kale.

„Tak se sem vrátíme zejtra," rozhodla jsem.