Manželský zákon

9 - Stíny minulosti

Byl pátek večer a Blaise seděl ve zmijozelské společenské místnosti. Už nějakou dobu si zaujatě prohlížel svého nejlepšího kamaráda a neskonale se u bavil. Draco totiž seděl u jednoho z pracovních stolků a očima vraždil poškrtaný pergamen před sebou. Každou chvilku na něj napsal nějaké slovo, načež ho vztekle zaškrtal, odfrkl si a zase pergamen chvíli provrtával pohledem. Když po několika minutách rozzuřeně pergamen brkem probodl, rozhodl se Blaise, že by konečně mohl zjistit, o co se jedná. Vstal a s veselým úsměvem si přisedl ke stolku, u něhož jeho kamarád právě mačkal pergamen do co nejmenší kuličky.

„Všechno v pohodě?" zeptal se nevinným hlasem.

„V pohodě? Vypadám v pohodě? Děláš si prdel?" vyjel na něj rozčileně Draco a kuličku po něm hodil. Blaise se nenechal nijak rozhodit, snad se jen ještě víc rozesmál.

„Mohl bys mi vysvětlit, co to tady nacvičuješ?" vynořila se odnikud náhle Pansy a k oběma kamarádům si přisedla.

„Ještě tys mi tu chyběla," zavrčel na ni.

„Ale ale, copak ti ten pergamen udělal?" rozesmála se černovláska. Ona i Blaise si v Dracových bezdůvodných chvílích vzteku libovali, protože pak z něj dostali informace, které by jim normálně nikdy neřekl. A navíc se u toho skvěle pobavili.

„Nechcete se jít bavit někam jinam," vyštěkl v odpověď.

„Tak co se děje?" zeptal se téměř s normálním výrazem Blaise, ale koutky úst mu pocukávaly.

„Nic se neděje! Všechno se děje! Grangerová se děje," vyhrkl Draco stále vztekle.

Pansy s Blaisem si vyměnili překvapené pohledy. „Myslela jsem, že spolu poslední dobou celkem vycházíte," podotkla zmijozelka.

„Jo, vycházíme. Až moc, protože si Grangerová usmyslela, že když se nám v lektvarech spolu daří, bude se nám dařit i v ostatních předmětech. Rozhodla se, že spolu napíšeme esej k Prýtové a chce to mít dokonalé. Jako vždy, ostatně," procedil skrze zuby.

„A v čem je problém?" nechápal Blaise.

„Ve všem! Nejde mi to napsat. Seru se tu s tím už jak dlouho a nic jsem nevymyslel," zajel si Draco rukama do vlasů.

„Teda, nepoznávám tě," usmála se Pansy. „Ty ji nechceš zklamat, že?"

„Cože? No to teda vůbec, jak tě taková hovadina napadla? Jen to chci mít nejlepší. Nejsem takový idiot, jak si myslí," zabrblal Draco a přitáhl si čistý pergamen.

„To víš že ano," pronesla sladce Pansy a vstala. „Jen jsem tě nikdy neviděla vztekat se nad esejí jen proto, abys to měl nejlepší. Grangerová tě změnila," ušklíbla se a otočila se k odchodu.

„O čem to do prdele mlela?" obrátil se Draco na Blaise.

Ten jen pokrčil rameny a s potutelným úsměvem se k němu naklonil. „Když ti to nejde, tak to Grangerové přece řekni a hoď na ni celou práci, jako pravý zmijozel. A máš pokoj," popíchl ho s ďábelskými jiskřičkami v očích.

„Tak jsi idiot nebo co? Víš co, jdu pryč." Zvedl se náhle a naházel všechny své věci do brašny.

„Kam?" zavolal za ním překvapeně Blaise.

„Někam, kde budu moc v klidu pracovat bez vás dvou idiotů." Zaslechl ještě odpověď, než se za Dracem zavřela zeď.

„Neříkejte mi, že šel do knihovny," nevěřil svým uším Blaise.