Manželský zákon

31 - Prastará magie

„Blaise?" zavolala Hermiona nesměle na chlapce, který zamyšleně kráčel chodbou pár metrů před ní. Jakmile uslyšel své jméno, překvapeně se otočil.

„Madam?" vysekl jí poklonu s širokým úsměvem na tváři. Při úklonu dívce tak připomněl Skoro bezhlavého Nicka, až se uchechtla.

„Madam? To má zase znamenat co?" zeptala se pobaveně a překonala krátkou vzdálenost mezi nimi.

Blaise se zazubil a narovnal. „Co by to znamenalo? Za chvíli tě přece budeme všichni oslovovat madam Malfoyová, tak si zvykám. Stejně jako Narcissu. Budete dvě madam Malfoyové. Jen nevím, jestli je zrovna vhodné oslovovat Narcissu jako madam starší Malfoyová. Přece jen, mohlo by se jí to dotknout."

Hermiona varovně přimhouřila oči. „Jednou jedinkrát mě oslovíš madam Malfoyová a prokleju tě!"

Chlapec si ji zamyšleně, snad i s vážným výrazem prohlédl, než se na jeho tváři zase vyrýsoval úsměv. „Kdepak, madam. Ty mě totiž naprosto zbožňuješ a nikdy bys mi neublížila. Jsem za vodou." A na důkaz svých slov si sebevědomě založil ruce na hrudi.

Hermiona trochu našpulila rty. Než se Blaise nadál, měla v ruce hůlku a zamyšleně si ji prohlížela. Potěšilo ji, že jeho sebevědomý úšklebek trochu zakolísal.

„Já ti nevím," prohodila naoko přemýšlivě a zvedla k němu zrak. „Úplně jistá bych si nebyla. Možná by ses ale pro tentokrát mohl vykoupit tím, že mi řekneš, co Draco plánuje na dnešní večer," dostala se konečně k tomu, proč jej vyhledala.

Blaisova tvář se zase rozjasnila. „Á, tak odtud vítr vane. Je mi líto, ale u mě nepochodíš. I kdybych věděl, co má Draco v plánu, neřekl bych ti to, madam," zdůraznil znova nové oslovení.

Nebelvírka se na něj zakabonila. „Ty nevíš?" nevěřila. Doufala, že právě jemu by se mohl Draco svěřit. Již od včerejšího večera byla ze schůzky velmi nervózní a vůbec netušila, co od toho čekat. Z Draca však večer již nedostala jediné další slovo, a tak doufala, že u Blaise bude úspěšnější.

Blaise jen pokrčil rameny. Stále zůstával stát se založenýma rukama a jiskřičkami pobavení v očích.

Hermiona si zklamaně povzdechla. Tady, zdá se, nepochodí. Než se však otočila k odchodu, vypočítavě se na něj usmála. „Podala bych ti ruku na rozloučenou, ale hádám, že bych se nedočkala." A s těmi slovy zamířila pryč.

„Co?" svraštil čelo Blaise, ale sotva se pokusil spustit ruce podél těla, pochopil. „Grangerová!" zařval, ale to už naplno se smějící Hermiona zabočila za roh chodby a ztratila se mu z dohledu.

Znova se pokusil rozpojit své založené ruce a spustit je podél těla, ale neúspěšně. Ta zatracená Nebelvírka mu je v nestřežené chvíli musela kouzlem spojit! Hůlku měl v kapse kalhot a na chodbě se nikdo jiný zrovna nenacházel. Zoufale se rozhlédl na všechny strany. Zkusil se ke své hůlce sklonit, ale nebyl dostatečně ohybný. Jen cítil, jak svaly i klouby bolestivě protestují. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než se vydal najít někoho, kdo by kouzlo zrušil.

Hermiona mezitím ve značně lepší náladě vyrazila do knihovny. Do večera měla ještě spoustu času, ale i tak zase z pomyšlení na plánovanou schůzku znervózněla. Netušila, jak by se měla obléknout, co očekávat ani kam by se mohlo vyrazit. Vzhledem k tomu, že na druhý den měli zase vyučování, však nečekala žádný velký výlet.

Před dveřmi do knihovny se na okamžik zastavila. Věděla, co by její přátelé na odpoledne strávené v knihovně řekli, ale bylo jí to jedno. Jejich poslední, nejdůležitější zkoušky se již pomalu blížily a ona by si měla sestavit rozvrh, podle nějž se bude učit. S odhodlaným výrazem vstoupila do svého tichého útočiště a okamžitě zamířila k obvyklému stolu.