Manželský zákon

40 - Ginevra

Draco se pomalu vracel do školy přes školní pozemky. Potřeboval si provětrat hlavu a trochu si utřídit myšlenky.

Neustále musel myslet na Hermionu. Na to, jak se včera políbili. Nerozuměl, proč se Hermiona tak brání jakémukoli náznaku romantického vztahu.

Viděl její pohled i drobné náznaky. A věděl, že jí není lhostejný. Přesto se kudrnatá čarodějka většinou snažila jakýkoli zájem popírat. Ale pak ho políbila... Sama od sebe. Nerozuměl jí.

Unavený ze svých věcných úvah a otázek bez odpovědí se s povzdechem posadil ke stromu u jezera. Zahleděl se na klidnou hladinu zčeřenou jen s pár drobnými vlnami a hlavu si opřel o kmen.

Myslel si, že včera v noci s Hermionou dospěli k nějakému posunu, ale ráno si nebyl tak jistý. Když viděl, že Hermiona ještě spí, rozhodl se nechat ji raději samotnou a odešel dřív. Netušil, jak by se měl chovat.

Nepočítal, jak dlouho jen tak seděl a upřeně sledoval poklidnou hladinu před sebou. Nakonec zatřepal hlavou a zahnal všechny myšlenky na Hermionu. Nic nevymyslí. Bude muset počkat na to, jak se zachová ona.

Zamyslel se, co s nedělním volným časem. Na okamžik se zaobíral myšlenkou, že by zašel do knihovny, ale teplé sluneční paprsky ho téměř fyzicky nutily zůstat venku a užít si příjemného dne. Vytáhl tedy hůlku a rozhodl se ještě procvičit si některá kouzla na OVCE.

Zrovna se snažil o přeměnu nedalekého kamene na čirý křišťál, když se vedle něj ozvalo tiché, téměř holčičí odkašlání.

„Ehm ehm."

Zkameněl na místě a šokovaně otočil hlavu tím směrem. To přece nemůže být!

„Tak jsi normální?" štěkl a naštvaně si přeměřoval řehtající se Weasleyovou.

„Teď ses měl vidět," utírala si Ginny slzy smíchu a bez vyzvání se posadila kousek od něj.

„Už jsi skončila?" ucedil skrze sevřené zuby.

Zavrtěla hlavou a stále se smála. „Merline, kdyby tě tak mohli vidět ostatní. Neříkej mi, že jsi tu ježibabu taky nesnášel." Pronesla to sice lehkým tónem zastřeným smíchem, ale Draco přece v jejích slovech vycítil lehkou výčitku.

Neurčitě trhl rameny a nijak neodpověděl. Stále trochu naštvaně na ni pohlédl. „Co tu chceš, Weasleyová?"

Ginny na něj pozorně hleděla zpoza přivřených víček, po smíchu již nebylo památky. Tvářila se dost zvláštně, jako by jej nějak hodnotila. Trochu nejistě se pod jejím pohledem ošil.

Pak sama pro sebe přikývla. „Přišla jsem si s tebou promluvit, Malfoyi."

Zavrátil oči a otočil se zase k jezeru. „Nemám s tebou o čem mluvit, zrzko." Nechtěl se na ni podívat, ale její tichý smích jej donutil otočit hlavu zase k ní. „Něco je tu snad k smíchu?"

„Ty," pokrčila rameny a ignorovala jeho dotčený a opět naštvaný výraz. „Přestaň se tak tvářit, fretko. Nepřišla jsem se hádat."

Draco si nedůvěřivě odfrkl, ale pak téměř neznatelně kývl na souhlas, že ji poslouchá. Čím dřív se Weasleyka vykecá, tím rychleji ho nechá na pokoji.

„Vím o tobě a Hermioně," šla Ginny rovnou k věci.

Nedal na sobě znát překvapení ani podráždění a jen zlehka pokrčil rameny. „A?" Zároveň horečně uvažoval, jestli tím myslí jejich polibek. A pokud ano, proč z toho dělá takovou vědu.

„A?" opakovala po něm výsměšně. „Řekni mi, co tím vším sleduješ, Malfoyi."

Teď pobaveně pozvedl obočí. „Co bych tím měl jako sledovat, zrzko?" Pohodlně se protáhl a s mírným úšklebkem jí opětoval pohled.