Manželský zákon

6 - Nevyrovnaní

„Kam sakra čumíš?" vyjel Draco na studentku, se kterou se právě srazil. Vztekle zvedl hlavu a pohled mu padl na překvapenou Hermionu. „No?" ušklíbl se vyzývavě. Zaraženě si ho přeměřila očima, načež si posměšně odfrkla a s povýšeným Dovolíš? kolem něj bez většího zájmu prošla. Draco se najednou nezmohl na slovo. Docela ho vykolejilo, s jakým přehledem ho dokázala ignorovat.

Ale co jsem si myslel? Že se po včerejšku všechno změní? Asi ne... Pomyslel si naštvaně. Nechápal, co jej štve víc – to, že s ní včera docela normálně mluvil, nebo že dnes vypadalo, jako by se včerejší noční setkání ani neuskutečnilo? Nebo ho štve nejvíc to, že to teď nejspíš pěkně podělal? Rozhodl se nechat to zatím být a vydal se znova na snídani, kam původně zamyšlený šel, než se srazil s čarodějkou, kterou od rána nemohl dostat z hlavy.

„Dobré ráno, Draco," pozdravila ho zvesela Pansy, když se vedle ní posadil. Zamračeně zamumlal něco v odpověď a nalil si čaj. „Vidím, že ses dneska fakt dobře vyspal," pokračovala pobaveně. Mrskl po ní pohledem, ale nijak nereagoval. Neměl náladu na bezduché tlachání.

Jeho pohled najednou upoutala kudrnatá hříva Hermiony, která právě vešla do Velké síně. Aniž by o něj zavadila pohledem, posadila se nebelvírka ke své obvyklé skupince. Draco zaujatě sledoval, s jakou bezprostředností se na ně usmívá a jak spokojeně vypadá. Upřeně pozoroval každý její pohyb, než do něj Pansy šťouchla loktem a vrátila jej do reality.

„Nečum tak nápadně," šeptla pobaveně jeho směrem. Ušklíbl se na ni a raději se pustil do snídaně. Pansy to s ním ale očividně nehodlala vzdát a zřejmě si umínila, že ho donutí k řeči.

„Takže jsi konečně došel k rozumu? Už na ni nezahlížíš tak nenávistně jako obvykle," podotkla kousavě. Když se nedočkala žádné reakce, pokračovala: „Doufám, že sis uvědomil, v jaké situaci jsme se všichni ocitli a rozhodl ses k tomu postavit správně. Uznáváš teda, že Grangerová není tak hrozná, jak sis vždycky myslel?" Draco na ni nevěřícně pohlédl, ale stále nic neříkal, ačkoli to v něm začínalo pomalu vřít. To se do toho Pansy nějak osobně angažovala, aby spolu s Grangerkou nějak vycházeli, nebo o co jí jde?

„Co se stalo s Grangerovou?" zeptal se Blaise, který si přisedl vedle Draca a zaslechl poslední větu. Lačně se vrhl na svůj typický hrnek ranní kávy a s očekáváním pozvedl na Pansy obočí.

„Ale, náš Draco zřejmě konečně dostal rozum a přestal ji bezdůvodně nesnášet."

„No ne, vážně? Draco, jsem na tebe fakt hrdý," zasmál se Blaise a dokonce poplácal svého kamaráda po rameni. Nijak ho nerozhodilo, když na něj Draco zavrčel, a pobaveně dodal směrem k Pansy: „Zřejmě pomohla má včerejší promluva do duše. Náš blonďák si asi konečně uvědomil, že některé věci fakt neovlivní."

„Nechcete se zabývat sami sebou a nestarat se o věci, do kterých vám nic není? Dejte mi laskavě pokoj," vybouchl Draco a vztekle se sebral od stolu. Oba jeho kamarádi jej s lehkým úsměvem sledovali, dokud neodešel z Velké síně. Pak jako na povel přesunuli svůj pohled na Hermionu, které očividně Malfoyův náhlý odchod neušel a zamračeně za ním hleděla.

„To by mě zajímalo, co se stalo, že změnil názor," prohodil Blaise. „Ale snad se to mezi nimi všechno brzo urovná. Už mě nebaví, že na mě štěká skoro za každou věc, co řeknu." Na to Pansy jen souhlasně přikývla a věnovala se už jen své snídani.

***

Uběhly více než dva týdny a vztah mezi Dracem a Hermionou byl opět na bodu mrazu. Hermiona sice den po jejich nočním setkání zkousla hrdost a navzdory ranní malé roztržce si zkusila s Malfoyem promluvit. Po pár minutách vzájemného křičení urážek a nesmyslné hádce spolu však již neprohodili ani slovo. Hermiona to nechápala. V noci se spolu normálně bavili a na druhý den byli zase odvěcí nepřátelé?