Manželský zákon

4 - Rozhodnutí už padlo

Hermiona

Na snídani jsem tentokrát dorazila poslední. V noci jsem dlouho nemohla usnout, stále jsem přemýšlela nad novým zákonem a možností, že bych zbytek života strávila s Malfoyem. On že by měl být můj manžel a dokonce že bych s ním měla mít dítě? Ani náhodou! Doufám, že mi Kingsley brzy odpoví a že nějak zařídí, abych mohla zůstat s Ronem. Ten sice také nesplňuje mou představu o dokonalém manželovi, ale stále je to ta lepší varianta.

Prošla jsem dveřmi Velké síně a zrak mi padl zrovna na toho zatraceného blonďáka. Seděl u zmijozelského stolu sám a nimral se v jídle. Očividně také nebyl nadšený myšlenkou, že by si měl vzít mudlovskou šmejdku, takže jsem alespoň nebyla sama, kdo odmítal nový zákon přijmout.

Ono mě obecně překvapilo, jak rychle se většina studentů s touto změnou vyrovnala. Připadalo mi, jako by nikdo krom naší čtveřice ani moc neprotestoval. Všichni tak nějak přijali nového partnera a někteří dokonce vypadali, že jsou s touto novinkou poměrně spokojení. Nechápala jsem je. Ještě před pár dny se div nebouřili proti takové představě budoucnosti a dnes ani nepípnou na protest? Zatřásla jsem hlavou, abych neveselé představy zahnala a přisedla jsem si ke svým přátelům. Harry a Ginny jako obvykle seděli spolu, zatímco Ron mi naproti nim držel místo.

„Dobré ráno," pozdravila jsem je a nalila si do hrnku kafe. Po téměř probdělé noci ho opravdu potřebuju. „Soví pošta už tu byla?" zeptala jsem se Rona. Ten jen zavrtěl hlavou a dál do sebe cpal tousty. Zdá se, že události posledních dní mu na apetitu neubraly.

Jako na zavolanou se místností rozlehl šum křídel a já s očekáváním vzhlédla. K mému zklamání však přede mnou žádná sova nepřistála. Zato k Ronovi se s nadšením houkáním přiřítila drobná sovička.

„Papušíku," zajásala Ginny a Ron se už ani nenamáhal ji opravovat, že se přece jeho sova jmenuje Pašík. Už se nějak vyrovnal s tím, že má Papušíka, ačkoli mu to jméno stále připadalo příšerné.

„Zpomal, ty šílenče," zamrmlal a popadl divoce poskakujícího Papušíka těsně před tím, než mu skočil do skleničky s marmeládou. Opatrně mu ze zobáku vzal kouzlem zmenšenou obálku, která se mu v rukou téměř okamžitě zvětšila do původní velikosti. Papušík, zřejmě nadšený jako vždy, že svůj úkol splnil, začal zase vesele houkat a poskakovat sem a tam, dokud si ho Ron neposadil na rameno. Sovička ho párkrát nadšeně ždibla do ucha, než se spokojeně začepýřila a konečně zklidnila.

Ron zatím otevřel obálku a vytáhl z ní dlouhý dopis. „Mamka," povzdechl si a začetl se. Po pár minutách si odfrkl a dopis podal přes stůl své sestře, která se okamžitě pustila do čtení. Zvědavě jsem na svého kamaráda pohlédla a on mi začal neochotně vysvětlovat. „Mamka se rozčilovala nad tím manželským zákonem. Jak je to nefér a že si to ministerstvo nemůže dovolit a tak... No, znáš přece mamku. Dělá, jako by se to snad týkalo jí a ne nás. A prý... No..." Hlas se mu pomalu vytratil.

„No co?" pobídla jsem ho.

„Že je aspoň ráda, že skončí Ginny s Harrym... A já s tebou. Prý jsi pro mě určitě ta nejlepší," dopověděl tiše.

„Ach...," vydechla jsem překvapeně. Chvíli jsem nevěděla, co na to říct. Molly mě brala za svou dceru, to vím. A dojalo mě, že si myslí, že jsem pro Rona ta nejlepší. Jenže člověk míní, ministerstvo mění... Zkusila jsem rty zkřivit alespoň do náznaku úsměvu, i když to bylo docela těžké. „No, třeba se to ještě změní, že ano. Třeba s tím Kingsley něco udělá," zadoufala jsem.

Ron jen smutně zavrtěl hlavou. „Hermiono, on to nezmění. Přiznej si to," řekl jemně. Naštvaně jsem zatřásla svou hřívou. Nesmysl, Kingsley mě zachrání a Malfoye přidělí někomu jinému. Musí!