Manželský zákon

26 - Přátelé, rodiče a jiné strasti

„Hermiono Jean Grangerová... Vezmeš si mě?" A s těmi slovy otevřel malou krabičku.

Hermioniny zorničky se rozšířily šokem. Čekala cokoli, jen ne žádost o ruku. Drahnou chvíli ze sebe nemohla vypravit jedinou hlásku. Nakonec jen němě přikývla. Draco s úsměvem trochu pozvedl obočí a Hermiona konečně našla ztracený hlas.

„Ano, vezmu si tě," odpověděla tiše a také se pokusila o úsměv.

Dracův úsměv se lehce rozšířil, zvedl se do stoje a na prsteníček jí pomalu navlékl stříbrný prsten. Hermiona si ruku pozvedla k očím a překvapilo ji, jak je prsten nenápadný. Jednoduchý stříbrný kroužek s drobným zeleným drahokamem. Pravý opak toho, co by od většinou značně okázalého Malfoye čekala. Chvíli si jej pozorně prohlížela a napadlo ji, jak nezvyklý je to pocit, mít na ruce prsten.

„Je krásný, Draco," zašeptala nakonec a pohlédla mu do očí. Blonďák si ji prohlížel se zvláštním, vážným výrazem, který nedokázala rozluštit. Nakonec si ztěžka povzdechl a zaváhal, načež zvedl ruku a lehce ji pohladil po tváři. Hermiona při tom doteku na okamžik zavřela oči. Celá situace jí připadala neuvěřitelná. Jako ve snu.

Draco ji znova jemně uchopil za ruku a společně přešli zpět ke stolu, kde Zmijozel mávnutím hůlky přemístil stůl s židlemi stranou. Na jejich místě se objevila obvyklá pohovka s křesly. Posadili se vedle sebe na pohovku, ale ani jeden ze sebe nedokázali vypravit větu. Upřeně pozorovali prsten na Hermionině ruce.

Draco nakonec zvedl oči k její tváři a všiml si, že Hermioniny oči jsou lesklejší než obvykle. Zamyšleně svraštil čelo a tázavě naklonil hlavu ke straně.

Dívka si uvědomila, na co svým pohledem poukazuje, a tak tvář rychle odvrátila. Několikrát zamrkala a když se otočila zpět, vypadala zase zcela vyrovnaně. Jakmile však promluvila, hlas se jí trochu třásl. „Omlouvám se. Jen jsi mě trochu zaskočil. Víš," zasmála se nevesele, ale znělo to spíš jako tlumený vzlyk, „vždycky jsem si myslela, že až mě někdo požádá o ruku, tak to bude člověk, který mě opravdu z celého srdce miluje. Že přijímá všechny mé nedostatky a je se mnou skutečně šťastný."

Draco se zatvářil bolestně a rychle, bez přemýšlení, vyhrkl: „Vždyť já ale-," okamžitě se zarazil. Na malou chvíli odvrátil zrak stranou. „Samozřejmě," zamumlal nakonec tlumeně.

Dlouhou dobu pak beze slov seděli u sebe, tak blízko, přesto oba ztraceni daleko ve svých myšlenkách. Ani si neuvědomili, že se navzájem drží za ruce.

***

Druhý den ráno čekala Hermiona v Nebelvírské společenské místnosti celá nervózní na Ginny. Potřebovala si s někým promluvit! S Dracem se domluvili, že za jejími rodiči zajedou až odpoledne, takže měla dost času vymyslet způsob, jakým to co nejlépe doma oznámit. Nemohla však na nic přijít, protože se nedokázala ani na chvíli soustředit.

Když se Ginny konečně objevila ve společnosti Harryho a Rona, Hermiona na ni rychle zamávala, aby upoutala její pozornost. Trochu nelibě zaznamenala, že si toho všimli i kluci a s Ginny k ní přišli. Horečně uvažovala, jak je nenápadně poslat pryč.

Aniž by na sobě dala cokoli znát, pozdravila je Hermiona jako obvykle, než se otočila ke své kamarádce. „Ginny, můžu s tebou chvilku mluvit?"

„No jasně," usmála se a rychle Harryho políbila. „Uvidíme se na snídani," rozloučila se s ním s úsměvem a vyřešila tak kamarádčino dilema, jak se kluků zbavit.

Když osaměly, odvedla Hermiona Ginny zpátky do své ložnice. Ve společenské místnosti bylo na její vkus stále až moc lidí.

„Tak co jsi chtěla-," začala Ginny, ale náhle překvapeně vypískla a vykulila oči. Hermiona právě zavírala dveře a upoutala tak její pozornost ke své ruce. Než stačila jakkoli reagovat, uzmula Ginny její ruku do své a šokovaně hleděla na prstýnek.