Manželský zákon

15 - Tíha volby

Rozesmátá Hermiona se konečně rozhodla odebrat do ložnice. Bylo už něco málo po půlnoci a ji přemohlo svědomí trvající na tom, že by se měla na zítřejší hodiny vyspat.

S Harrym, Ronem a Ginny se po dlouhé době zase upřímně bavila. Bylo to jako za starých časů, kdy je nic krom blížících se zkoušek netrápilo. Mluvili spolu o všem možném, probírali novinky ze světa kouzelníků, řešili nejnovější události školy nebo si jen užívali vzájemnou společnost.

Pouto přátelství se zase utužilo a ona se cítila dobře.

Se smíchem zamávala Ginny, která se rozverně otočila na schodišti a šeptem pořvávala, že všem přeje dobrou noc. Pokynula i klukům a s úsměvem vešla do ložnice.

Na místě se však zarazila, když jí pohled padl na nehybného Draca sedícího u krbu. Zmijozel se ani nehnul, jen upřeně zíral do plamenů a v ruce držel nějaký dopis. Úsměv se jí pomalu vytratil.

„Malfoyi?" oslovila ho tiše.

Ten sebou trhl, jako by ji ani neslyšel přicházet a otočil k ní ztuhlý obličej. Hermiona si nikdy nemyslela, že by bledý Draco mohl být ještě bledší, ale teď byla jeho tvář téměř mrtvolně bílá.

„Co se stalo?" zeptala se přiškrceně, obavy jasně patrné v hlase.

„Grangerová..." zachraptěl tiše. Trochu pobledlá Hermiona se vyděsila. Ten hlas se obvyklému Dracovi ani trochu nepodobal.

Blonďák se trochu roztřeseně postavil a pohlédl na dopis ve svých rukou. Náhle jej složil a schoval do pláště.

„Nic se neděje, Grangerová. Nedělej si starosti. Matka mi jen psala... Nějaké novinky, které mě trochu překvapily, ale není to nic, s čím by sis měla dělat hlavu. Jdi klidně spát, půjdu vedle," vysypal ze sebe na jeden nádech a rozešel se ke dveřím, u kterých čarodějka stála.

„Ještě poznám, že se stalo něco vážného, tak se mi tu nesnaž nic namlouvat," odporovala. Draco se trochu zarazil, ale do očí se jí nepodíval. „Mně se můžeš svěřit. Pomůžu ti, pokud budu moci," přesvědčovala jej Hermiona, sama překvapená svými slovy.

Draco se jen nevesele usmál. „Opravdu to není nic, s čím by sis měla dělat starosti. Jdi spát, dobrou noc," zamumlal a protáhl se kolem ní pryč.

Hermiona jen slyšela, jak se za ním zabouchly dveře do sklepení, než ji obklopilo ticho.

Nervózně si skousla ret. Bylo zřejmé, že lhal, ale také jí bylo jasné, že o její přítomnost nestojí. Chvíli zvažovala, co dělat, než se s povzdechem otočila ke Zmijozelské společenské místnosti. Opatrně otevřela dveře a vstoupila.

Zvědavě se rozhlédla kolem sebe. Ač se to zdálo nemožné, ještě nikdy tady nebyla. Profesorka McGonagallová ji a Draca poprvé přivedla přes Nebelvíry a ona nikdy nenašla odvahu vstoupit dovnitř. Zběžně si prohlédla sedačky ozářené nazelenalým světlem loučí a kulatá okénka, která nabízela pohled do jezera, nyní beznadějně temného.

Až na Draca sedícího na jedné z pohovek byla místnost prázdná. Hermiona chvíli váhala, než sebrala odvahu a tiše k němu přišla.

Beze slova se posadila kousek od něj a sledovala jeho pohled k plamenům krbu. To mají všichni Zmijozelové ve zvyku upřeně hledět do krbu? Problesko jí hlavou.

Draco její přítomnost zaregistroval a trochu se napjal, ale jinak nereagovat.

Po chvíli mlčení promluvila Hermiona. „Draco... Se mnou si opravdu můžeš promluvit," šeptla. „Konec konců, budu tvá žena, takže je to i na místě," dodala poněkud hořce, ale hned se zarazila, když viděla, jak sebou škubl.