Manželský zákon

10 - Smíření

Hermionu probudily sluneční paprsky, které se do pokoje prodraly i přes zpola zatažené závěsy. Když si uvědomila, že je sobota a nemusí vstávat, spokojeně se usmála. Se stále zavřenýma očima se protáhla, ale v půlce pohybu se náhle zarazila. Uvědomila si, že něco je jinak. Normálně se přece neprobouzí s něčí rukou kolem pasu.

Vyděšeně vytřeštila oči a jen taktak, že jí ze rtů neunikl vyděšený výkřik. Pohled na spícího Malfoye vedle ní nebyla zrovna věc, kterou by po ránu očekávala. Jako na povel se jí začaly vybavovat noční zážitky. Noční můra a to, že ji Malfoy uklidňuje. Její pláč a jeho tiché konejšení. A pak naopak jeho sebevýčitky a omluvy a její utěšování. V denním světle se jí to celé zdálo jako nepravděpodobný sen. Ale blonďákova ruka kolem jejího pasu byla až moc skutečná...

Potichu, aby ho neprobudila, se jemně vymanila z jeho objetí a odešla se převléct do koupelny. Když vyšla, zjistila, že její spolunocležník se zatím probudil. Zmateně se na ni podíval, než se mu v očích objevilo pochopení.

„Dobré ráno?" prohodila nesměle Hermiona.

„Dobré ráno," zamumlal v odpověď a uhnul pohledem. Nebyl si moc jistý, jak se k ní chovat. Ticho v pokoji se protahovalo, než ho opět prolomila Hermiona.

„Ehm...," odkašlala si. „Byla bych ráda, kdybys o té mé noční můře nikomu neříkal. Je to moje soukromá věc."

Draco přikývl. Ta včerejší noc v něm něco definitivně zlomila. Už nikdy se na Hermionu nedokáže znova dívat tak, jako předtím. Jistě, sice spolu uzavřeli jistou formu příměří, ale ta noc... Všechno se pro něj změnilo. Náhle je totiž něco spojovalo mnohem silněji než jakákoli slova. A doufal, že Hermiona by to mohla pocítit stejně.

„I já bych ocenil, kdyby sis nechala některé věci pro sebe," prohodil neurčitě a doufal, že pochopí.

„Samozřejmě," pohodila hlavou a přeměřila si ho pohledem. Vycítil, že i ona je z celé situace zmatená, a to ho trochu uklidnilo.

„No, půjdeme na snídani?" navrhl, aby rozpačitou chvíli trochu odlehčil.

„Ehm, no, jasně, proč ne," odpověděla trochu zaskočeně.

„Tak mi dej minutu," zamumlal Draco a přesunul se do koupelny. Když vyšel, na rtech mu pohrával jeho typický úšklebek.

„No teda, až někomu řeknu, že jsme spolu strávili v posteli noc," popíchl ji a bavil se pohledem na její vyděšený obličej.

„Nikomu to nesmíš říct! Navíc to takto vyznívá úplně špatně!" vyhrkla. „Nic se přece nestalo, nevím teda, na co narážíš. Navíc jsi v mé posteli neměl co dělat a nechtěj, abych to nějak vykládala já, protože-"

„Nějak moc ti to mluví, Grangerová," ušklíbl se na ni. „Nebudu to nikomu vykládat, i když soudě dle tvé reakce bych se na tom dost pobavil. Jen je to vtipná představa, že? Ty a já spolu v posteli," zamyslel se a křivě se na ni i nadále usmíval.

Hermiona na něj zaskočeně pohlédla. „Tak to sni dál, Malfoyi. I nadále platí, že spíš na pohovce," usadila ho.

„To se ještě uvidí," neodpustil si mít poslední slovo, než opustili ložnici a zamířili na snídani do Velké síně.

***

Harry jako obvykle seděl u nebelvírského stolu spolu s Ginny a Ronem. Oba Weasleyovi se o něčem dohadovali, ale on neměl náladu je poslouchat. Ti dva se hádali téměř vždycky, takže jej to již po těch letech nechávalo klidným.