1 - Nové poměry

13K 443 87
                                    

„Nemůžu uvěřit tomu, jak to tu dnes vypadá. Jako by válka snad nikdy ani nebyla," povzdychla si Hermiona, když se spolu se svými přáteli posadila k hodovnímu stolu své koleje. Ostatní mlčky pokývali hlavou a stejně nevěřícně jako ona se rozhlíželi kolem sebe.

„Myslíte, že se přes to všechno dokážeme přenést? Já... Mám je všechny pořád před očima," zajíkla se Ginny. Harry ji chlácholivě objal kolem ramen a začal jí něco šeptat do ucha. Ginny po chvíli přikývla a trochu posmutněle se usmála. „Změňme asi téma, ne? Co myslíte, zažijeme letos konečně normální rok?" zeptala se a pohlédla na všechny okolo sebe.

„No bylo by na čase, když je Voldy konečně pryč, ne? Našemu vzdělávání konečně nic nestojí v cestě," zasmál se Dean a ostatní se k němu po chvíli přidali. Zdálo se, jako by z nich konečně spadl ten prázdný pocit, který pociťovali od chvíle, kdy nasedli do vlaku a vydali se vstříc dalšímu, tentokrát poslednímu roku v Bradavicích.

Hermiona se totiž rozhodla, že využijí nabídky profesorky McGonagallové a dodělají si chybějící ročník OVCE. Ron a Harry sice protestovali, že práci přece mají jistou a že žádnou školu už nepotřebují. Když se ale doslechli, že skoro všichni z jejich bývalého ročníku, pokud přežili válku, se do Bradavic vrací, nakonec se rozhodli Hermionu poslechnout a vrátit se spolu s ní. Hlavním důvodem tedy bylo, že už toho jejího hučení, jak je škola důležitá, měli plné zuby, ale to by jí ani za nic neprozradili.

„Náhodou, tohle bude boží. Letos jsme nejstarší, můžeme si tady dělat cokoli budeme chtít," vykládal nadšeně Seamus a v očích mu hořely nebezpečné ohníčky.

„Seamusi!" okřikla ho zhrozeně Hermiona. „Letos bys měl být mladším studentům naopak vzorem," domlouvala mu, ale Seamus ji očividně ani moc nevnímal.

„Neboj zlato, jsi primuska, však ty mu to dokážeš časem vysvětlit," chlácholil ji Ron a lehce jí položil ruku kolem ramen. Hermiona se na něj trochu zamračila, protože se nezdálo, že by mluvil nějak vážně.

S Ronem spolu vlastně od konce války tvořili pár. Dohodli se, že to zkusí a uvidí, co z toho vyleze. Hermioně se tedy zdálo, že se mezi nimi nezměnilo skoro nic až na zvýšený fyzický kontakt a nějakou tu pusu, ale nestěžovala si. Stále si moc nemohla zvyknout na to, že k ní občas přijde a obejme ji, ale rozhodla se to neřešit. Však on se ten jejich vztah nějak vyvrbí. A kdo ví, nakonec třeba skončí jako Harry a Ginny. I když si při pohledu na ně tak nějak nemohla představit, že by se měla podobně zamilovaně dívat zrovna na Rona.

„Prosím o pozornost," přerušila tlumený hovor ve Velké síni profesorka McGonagallová a stoupla si za řečnický pultík. „Vítám vás všechny znovu v Bradavicích. Vím, že za sebou máte velmi nepěknou minulost, všichni, jak tu sedíte. Je ale důležité se oprostit od nepěkných zážitků, které máte za sebou a s nadějí pohlížet do budoucnosti. Čeká vás další školní rok. Pro některé to bude rok poslední, jiní teprve začínáte. Jsem si jistá, že zde naleznete nové přátele a zažijete spoustu zajímavých věcí."

„Honem, honem, umírám hlady," zamumlal Ron a vysloužil si tak Hermionin nesouhlasný pohled.

„Pro sedmé a dodatkové osmé ročníky mám později důležité informace, které vám ale sdělím až po hostině. Teď se s chutí pusťte do jídla!" dokončila svou úvodní řeč ředitelka a s pousmáním se rozhlédla po stolech Velké síně, které se náhle zaplnily všemožnými pochutinami.

„Jídlo," skoro toužebně zaúpěl Ron a hladově se rozhlížel kolem sebe. Okamžitě začal sahat snad po všem, co měl v dosahu a v bohaté míře si to nakládal na talíř.

Manželský zákonKde žijí příběhy. Začni objevovat