Manželský zákon

21 - Kouzlo Vánoc

Dva intenzivní týdny zkoušek byly konečně za nimi a všichni na škole, profesoři i studenti, si oddechli. Čekaly je vánoční prázdniny, které s radostí uvítali.

Téměř nikdo z dodatkového ročníku nejel na prázdniny domů. Někteří se neměli kam vrátit, jiní se rozhodli strávit své poslední prázdniny v místě, které se jim bude velmi těžko opouštět.

Draco ke své úlevě a Hermionině radosti všechny zkoušky zvládl se skvělými výsledky. U některých učitelů se sice obával skryté zášti, která by mohla pramenit z minulých let, ale naštěstí se nic takového nestalo. Zdálo se, že o jeho podmínce všichni věděli a chovali se k němu stejně jako k ostatním studentům.

Nastal den, kdy měli studenti odjet do svých domovů. Po celé škole panovala zvláštní atmosféra, která se nedala s ničím splést. Bylo to radostné očekávání spojené s mírnou nostalgií, které k Bradavickým Vánocům neodmyslitelně patřilo.

Velká Síň byla jako každý rok slavnostně vyzdobena. Nechybělo obvyklých dvanáct vánočních stromů, které Hagrid rozmístil v pravidelných rozestupech po obvodech zdí.

Na zdobení se letos krom profesorského sboru podíleli také studenti – každá kolej měla přiděleny dva stromy, které byly zcela v režii studentské fantasie. Ozdoby tak byly tvořeny zajímavou směsicí různých nápadů a motivů, ale jako celek působily velmi slavnostně a osobitě.

Hermiona postávala u jednoho z havraspárských stromů a okouzleně si prohlížela ledové motýlky, kteří poletovali v jemných kruzích kolem ostatních ozdob. Jejich křídla se zvláštně třpytila a ona od nich nemohla odtrhnout oči.

„Ahoj, Hermiono," vytrhl ji ze zamyšlení Neville.

„Neville, ahoj," pozdravila jej s úsměvem a zase stočila oči k motýlům.

„Jsou krásní, že?" sledoval její pohled chlapec. „Řekl bych, že je to Lenčina práce. Hodí se mi to k ní," prohodil trochu chraplavým hlasem.

„Taky bych řekla. Lenka se prostě nezapře," souhlasila a otočila se čelem ke svému kamarádovi. „Neville, jsi v pořádku?" zarazila se, když si všimla, že od motýlů nemůže odtrhnout oči. Ve tváři měl zvláštně bolestný výraz.

„Cože? Ano, v pořádku," usmál se na ni trochu křečovitě. „Ale proč jsem vůbec přišel – napadlo nás s Deanem a Seamusem, že bychom mohli zítřejší Štědrý den oslavit všichni spolu. Jako nejen my, nebelvírští, ale že bychom řekli i ostatním dodatkovým ročníkům a sedmákům. Asi by se šlo do Prasinek, jinam nás McGonagallová nechtěla pustit. Šlo by se hromadně zítra kolem třetí. Myslíš, že bys mohla pozvat Malfoye a jeho partu?" vychrlil ze sebe na jeden nádech.

Hermiona si jej ještě chvíli zamyšleně prohlížela, než přikývla. „Samozřejmě, řeknu jim. Skvělý nápad, Neville."

„Díky," oddechl si chlapec. „Jdu se zeptat ostatních." A s těmi slovy a posledním letmým pohledem na havraspárský strom se rozešel zase pryč.

Hermiona se zamyšleně vydala směrem ke zmijozelskému stolu, u kterého před chvílí zahlédla nezaměnitelnou blonďatou kštici. Zvláštní Nevillovo chování nakonec v mysli odsunula do pozadí. Třeba o nic nešlo.

„Ahoj, můžu s vámi mluvit?" oslovila hlouček, který seděl trochu stranou od ostatních. Draco k ní okamžitě pozvedl hlavu a usmál se, ostatní se na lavici pootočili jejím směrem.

„O co jde, Grangerová?" zeptala se Pansy.

„Možná ti už Ron něco říkal, ale jak ho znám, jdu se zeptat raději sama. Neville mi před chvílí sdělil, že se zítra plánuje nějaká hromadnější vánoční akce všech z dodatkového ročníku a sedmáků. Mluvil o Prasinkách. Přidáte se?" obrátila se i na Blaise a Thea.