Manželský zákon

35 - Pravá Zmijozelka

Týden utekl velmi rychle a nastal další výlet do Prasinek. Mezi mladšími studenty to šumělo již od rána nadšením.

Když se přiblížila chvíle odchodu, zvedla se Hermiona spolu s Harrym, Ronem a Ginny a zamířili ven, kde se měli setkat s Dracem a Pansy. Domluvili se, že tentokrát půjdou společně v menší skupince. Ne, že by někomu z nich vadily hromadné akce posledních ročníků, které minulé výlety do Prasinek doprovázely, ale pro tuto návštěvu se jejich obvyklá velká skupina rozpadla na několik menších.

„Tak můžeme?" usmála se na příchozí Pansy.

„Samozřejmě," přitakal Ron a stoupl si po jejím boku.

Když nikdo nic nenamítal, vydala se šestice směrem k Prasinkám. V březnu se již na světlo draly nesmělé teplejší sluneční paprsky a den vypadal velmi optimisticky. Hermiona, jež šla s Dracem v čele, zvedla tvář, aby ji vystavila slunečnímu světlu. Měla toto období, kdy se příroda pomalu probouzí k životu, velmi ráda.

„Je krásně, že?" otočila se za sebe, ale při tom pohledu se trochu zadrhla. To, že se Harry s Ginny vedou za ruku, ji nepřekvapilo. Ovšem to, že ruku v ruce kráčí i Ron s Pansy, ji přinutilo téměř překvapením zastavit.

„Děje se něco?" všiml si Draco jejího zaváhání a také se otočil. Nad svou nejlepší kamarádkou jdoucí ruku v ruce s Ronem jen pozvedl obočí.

Otočil se k Hermioně, ale oba rychle uhnuli očima. Dívka mírně zčervenala.

„Docela posun, že?" prohodila tiše a zase se soustředila na cestu před sebou.

„To ano, i když po pondělku by mě to asi zas tak překvapovat nemělo," narážel Draco na to, jak spatřili Pansy a Rona nad dopisem.

„Ještě jsem se Rona nestihla na nic zeptat," zamračila se. „Dodělávala jsem tu esej... Dneska se ho poptám, co a jak."

„Jak myslíš," pokrčil Draco rameny a dál se již nevyjadřoval. On sice s Pansy také o ničem nemluvil, ale věděl, že pokud by se stalo něco zásadního, Pansy by mu to řekla.  Tedy alespoň tak předpokládal. Takové věci si Zmijozelská královna většinou nenechávala pro sebe.

Do Prasinek dorazili poměrně rychle.

„Tak kam nejdřív?" zeptal se Ron, když se zastavili v jedné z hlavnějších ulic.

Ginny se přitiskla trochu víc k Harrymu a oba se na své kamarády trochu omluvně usmáli. „Popravdě," začala, „nebude vám vadit, když se od vás nakonec odpojíme? Říkali jsme si, že bychom si udělali tak trochu rande."

„To myslíte vážně?" zamračil se na ně Ron, jehož absolutně netěšila představa, že by měl zůstat s Malfoyem.

„Promiň," ušklíbl se na něj Harry, jemuž bylo naprosto jasné, co jeho kamarádovi vadí. „Ale to zvládneš."

„Navíc, nám McGonagallová nepovoluje výlety ze školy jako někomu, abychom si odskočili na rande," pohlédla Ginny významně na Draca.

„Jestli s tím máš nějaký problém, zrzko, neobtěžuj s ním své okolí. Nic ti nebrání se jí taky zeptat," nedal se Draco.

„Ehm, taky pravda," pokrčil Harry rozpačitě rameny. „Tak si to užijte," rozloučil se a zamířil s Ginny pryč. Ronova nasupeného výrazu si snažil nevšímat, ale raději přidal do kroku. 

„No tak to je skvělý," otočil se Ron na ostatní.

„Věř mi, nikdo z toho nemá větší radost, než já," ušklíbl se Draco.