Manželský zákon

19 - Další schůze

Zdravím všechny své úžasné čtenáře. Moc vám děkuji za komentáře k minulé kapitole a omlouvám se za opravdu dlouhé čekání. Snad jste nade mnou ještě nezlomili hůl. Vážně se snažím vydávat kapitoly tak rychle, jak to jen jde. Doufám, že se mnou máte ještě trpělivost a děkuji vám za podporu, kterou mi dáváte. :-) Opravdu si toho vážím.

U Tří košťat nakonec zůstali až do pozdního odpoledne. K Hermionině nelibosti to u první ohnivé whiskey nezůstalo. Na druhou stranu byla celá skupina stále veselejší a otevřenější. Dívka si gratulovala alespoň k tomu, že všechny přesvědčila, aby se naobědvali. Bez jídla by to rozhodně dopadlo mnohem hůř.

Mezi Zmijozely a Nebelvíry se v průběhu dne trochu uvolnilo napětí a všichni se spolu nakonec dokázali poměrně normálně bavit. Samozřejmě nešlo zabránit naštvaným pohledům hlavně mezi Dracem, Harrym a Ronem, ale s tím se Pansy i Hermiona celkem rychle srovnaly. Prozatím bylo hlavní, že zřejmě dokázali zakopat válečnou sekeru a zapomenout na staré křivdy.

„Kecáš!" nevěřila Ginny Malfoyově příběhu o tom, jak coby dítě vyhlásil válku pávům, kteří mu ukradli jeho oblíbenou hračku. Přes záchvat smíchu jí téměř nebylo rozumět.

„Bylo to tak, zrzko," protáhl samolibě Draco. „Sotva jsem se otočil, viděl jsem jen paví ocas, jak rychle mizí za rohem. Od té doby jsem si u altánu na zahradě nikdy nehrál. A hlavně jsem ty opeřené příšery už nikdy nemohl vystát."

„Nedokážu si představit, co na to musel říkat starý Malfoy," ušklíbl se při té představě Ron.

„Ten na to neříkal nic. Nikdy se to nedozvěděl," pokrčil Draco rameny. Lucius by nesnesl pomyšlení, že jeho vlastní syn ztratil hračku tak ponižujícím způsobem. Jistě by mu udělil lekci za to, že se nezachoval správně.

„Tomu bych věřila. Lucius nevěděl spoustu věcí," pokývala hlavou Pansy. „Vzpomínáš, jak jsme jako malí spolu s Theem rozbili tu drahou vázu v salonu? Tehdy nás kryla dokonce i Narcissa," smála se.

„To to bylo s Malfoyem tak špatné?" zeptala se trochu zaraženě Ginny.

„Jak kdy," pokrčila Pansy rameny. „Když jsme byli u nich na návštěvě, tak se choval velmi slušně. A před Narcissou si také nedovoloval tolik."

Draco na to nic neříkal, jen nepatrně pokýval hlavou.

„A jinak?" zeptala se tiše Hermiona.

„Jinak? To si snad dokážeš představit, Grangerová," odbyl ji Draco. Nebyl v náladě, kdy by se hodlal svěřovat se svým dětstvím zrovna čtyřem Nebelvírům. Vlastně ani nevěděl, kde se v něm vzalo tolik sdílnosti. Historku s pávy vykládal jen proto, že chtěl Hermionu trochu rozveselit. Na jeho vkus se tvářila až moc vážně a každou chvíli napomínala Rona a kupodivu i Ginny, aby tolik nepili.

„No a ty, Parkinsonová? Nějaký veselý příběh z tvého úchvatného dětství?" řekla trochu kousavě Ginny.

„Samozřejmě, přece by sis nemyslela opak," nenechala se Pansy. „Ale na to bude spousta času jindy a jinde. Dnes bych to už zabalila," dodala.

„Ale no tak, Pansy," zaprotestoval v obličeji červený Ron. Hned na to se na něj upřely překvapené pohledy všech u stolu.

„Žádné odmlouvání, jdeme," zavelela Pansy, když se vzpamatovala z jeho důvěrného oslovení. Ještě nikdy ji neoslovil jinak než Parkinsonová. Zvedla se trochu prudčeji, než zamýšlela a lehce se jí zatočila hlava.