Manželský zákon

33 - Nebudeme předstírat

Když Hermionu ráno probudilo zazvonění budíku, s údivem shledala, že Draco již v pokoji není. Musela spát opravdu tvrdě, že jej neslyšela odcházet.

Dopřála si ještě pár minut ve vyhřáté posteli, během nichž se snažila vzpomenout na sen, který se jí dnes zdál. Nebyla si jistá detaily, ale pamatovala si, že v tom snu jí Draco opakoval, jak je rád, že ji políbil. A hladil ji u toho po tváři, to si zřetelně pamatovala. Sama si teď rukou přejela po tváři v místech, kde ji ve snu hladil Draco.

Povzdechla si. Trochu litovala toho, že to byl jen sen. Po včerejšku by ráda podobná slova slyšela i ve skutečnosti.

Teď ale všechny úvahy o předešlém večeru odsunula na později. Čekal ji školní den a také schůzka s McGonagallovou. Říkal Draco, že se mají sejít po dopoledním, nebo odpoledním vyučování? Nebyla si jistá, ale naštěstí dnes měli se Zmijozelem společné Kouzelné formule. Nebude tedy problém se jej znova zeptat. Ze včerejší noci si kvůli únavě pamatovala opravdu jen mlhavě pouze to, že se mají s ředitelkou setkat.

Rychle si nachystala věci na vyučování a oblékla se do školní uniformy. Rychlým pohledem do zrcadla zhodnotila, že je připravená vyrazit.

Sotva se posadila k Nebelvírskému stolu, zalitovala, že nepřišla raději trochu později. Ginny téměř nadskakovala na místě, jak se těšila na detaily ze včerejší schůzky s Dracem. Hermiona na svou kamarádku popravdě úplně zapomněla. Teď rychle uvažovala, jak se z výslechu, jenž určitě přijde, vykroutit.

„Dobré ráno," pozdravila se se všemi a usedla vedle Rona. Kluci zamručeli něco nesrozumitelného na pozdrav.

Ginny místo pozdravu rovnou vypálila: „Tak povídej, jaké to včera bylo?" Ani se nenamáhala ztišit hlas, takže Harry s Ronem zvědavě zvedli hlavy a upřeli tázavé pohledy na svou kamarádku.

Hermiona se trochu zarazila, ale pak jen pokrčila rameny. „Normální. Draco mě vzal včera ven," vysvětlila klukům. Příjemně ji překvapilo, že od nich tentokrát nepřišly žádné kousavé poznámky ani úšklebky.

„A?" chtěla znát Ginny ihned detaily.

„A? Nic, Ginny. Prostě jsme se jen byli projít, trochu jsme si povídali." Nic bližšího sdělovat nechtěla. Ani o prastarém stromě, který jí Draco ukázal, se jí z nějakého důvodu moc mluvit nechtělo. Připadalo jí to jako něco soukromého, co bylo pouze mezi ní a Dracem.

„To se mi tu nesnaž tvrdit, že to je všechno," nevěřila jí Ginny.

Hermiona na to jen pokrčila rameny. Snažila se nevšímat zvědavým pohledům a raději se pustila do snídaně. Neubránila se kradmému pohledu ke Zmijozelskému stolu. Toho, jehož se u něj snažila najít, však nespatřila. Zklamaně se tedy vrátila ke svému jídlu a odbývala další dotazy, jimiž ji její kamarádka zasypávala.

Dopoledne pak uběhlo poměrně rychle. Na poslední dopolední hodině Formulí si přisedla k Dracovi, jako ostatně letos celý rok. Většina učitelů je na začátku školního roku rozdělila do dvojic s partnery, pokud to bylo možné. Nejprve si na to studenti stěžovali, teď jim to už přišlo normální.

„Ráno jsi vstával nějak brzo," nadhodila dívka, zatímco si pokládala učebnice a pergameny na lavici.

Draco jen pokrčil rameny. „Nechtěl jsem tě budit, když jsem vstával. Večer jsi vypadala dost unavená."

„Byla jsem spíš dost mrtvá," opravila ho s úsměvem. „A popravdě si ani nejsem jistá, kdy máme jít za tou McGonagallovou. Tedy, máme za ní jít, že ano?" ujistila se.