Manželský zákon

36 - Neuvěřitelná

„Tak jak se daří?" přisedla si Pansy ke svému kamarádovi, jenž se hrbil nad učením ve společenské místnosti.

Draco zvedl nechápavě hlavu. „Cože?" Zdálo se, jako by se právě probral ze zamyšlení.

„Ptám se, jak se daří," pozvedla dívka obočí a s mírně nakrčeným čelem přejela Draca pohledem. Nelíbilo se jí, když ji někdo nevnímal.

„Aha," zamumlal Draco a zase se sklonil k pergamenům před sebou. „Mám moc práce, Pansy."

„To jsem si všimla," odfrkla si. „Už nad tím sedíš pár hodin, přestávka ti neuškodí. Co to vůbec spisuješ?" A nahnula se k jeho poznámkám. Draco ji zamračeně pozoroval, ale bylo mu jasné, že Pansy teď jen tak odbít nepůjde. „Lektvary? Vážně děláš na té eseji, co máte s Hermionou odevzdávat?"

„A co má být?" odsekl Draco popuzeně.

„Jen si nevzpomínám, že bys to někdy v minulých letech tak moc přeháněl s učením jako letos. Hermiona má na tebe očividně špatný vliv," usmívala se pobaveně.

„Moc dobře víš, že to není kvůli Hermioně," zahučel Draco tiše. Narážel tím na svou podmínku.

Pansy ale jen povýšeně pohodila hlavou. „Mě neoblbneš. Není to jen kvůli ministerstvu. Snažíš se kvůli ní. Říkala jsem to na začátku roku a říkám to i teď."

Draco jen trhl rameny a neodpovídal. Ať si Pansy myslí, co chce.

„Ale zpět k mé původní otázce," řekla Pansy a trochu se v křesle uvelebila. Neměla momentálně nic moc na práci, takže se rozhodla vyzvídat. Od návštěvy Prasinek, kdy se snažila Draca a Hermionu trochu popostrčit k sobě, uběhlo již pár dní a ona neměla žádné nové informace. „Jak se daří?" zopakovala potřetí.

„Proč radši nejdeš komandovat nějaké prvňačky? Tady na škole budeme už jen pár měsíců, tak aby ti to nechybělo," zkusil Draco naposledy Pansy ‚nenápadně' vystrnadit.

„Hmm, zrovna se mi nechce. Mnohem radši si budu povídat se svým kamarádem, který mi moc rád řekne, jak se zrovna má a jak to jde s Hermionou," protáhla Pansy a tentokrát jí v hlase zazníval varovný podtón.

Draco na krátký okamžik unaveně zavřel oči. Pak si povzdechl, odložil brk a také se pohodlněji opřel. „Jsi příšerná," zamumlal.

„Dávno ne," zasmála se Pansy spokojená sama se sebou. „Vypadáš unaveně...?" nadhodila a s menším úsměvem si jej prohlížela. „Takže jste si vzali s Hermionou mé doporučení k srdci?"

Draco ji okamžitě probodl naštvaným pohledem. „Ne!"

„To je škoda, vážně by vám to prospělo," bavila se Pansy a téměř nevědomky si natáčela na prst pramen svých vlasů. Byla ve svém živlu a náležitě si to užívala.

„Copak vy s Weasleym spolu něco máte?" odsekl Draco, ale hned se zatvářil znechuceně. „Víš co, v zájmu mého duševního zdraví mi na tohle neodpovídej."

„Ale Dráčku," uchechtla se. „I kdybych ti chtěla na něco takového odpovědět, což opravdu nechci, tak se teď bavíme o tobě, ne o mně a Ronovi."

„Představ si, že ani já nemám v úmyslu se s tebou o něčem podobném bavit."

Zmijozelská královna se však jen tak nedala. „To máš smůlu, protože já ano. A víš moc dobře, jak umím být otravná, když něco chci." Draco poraženě zatřepal hlavou. To vskutku věděl. „Tak jste se o tom aspoň bavili?"

Blonďák na okamžik zavrátil oči. Pansy byla vážně neskutečná. „Domluvili jsme se, že tomu necháme volný průběh, stačí ti to?"

„Přijde na to," našpulila nesouhlasně rty.