Manželský zákon

18 - Utužování vztahů

Hermiona široce otevřenýma očima sledovala, jak se k ní Draco pomalu, nejistě sklání. Pohled jí chtě nechtě klesl k jeho rtům. Čarodějka náhle nevěděla, co dělat. Tohle přece nechce! Nebo chce? Nebyla si jistá, náhle se ve svých pocitech vyznat nedokázala.

Samou nervozitou si nevědomky skousla spodní ret. Tohoto zlozvyku se už od malička zbavit nedokázala.

Dracovi se lehce rozšířily zorničky, když si toho všiml, ale zároveň se trochu zarazil. Chvíli u sebe stáli, dech oba zrychlený, než se Draco s bolestným výrazem odklonil a o krok ustoupil. Tváří mu proběhla změť pocitů, ale ani jeden Hermiona nepoznala.

„Promiň, já... Nějak asi nejsem ve své kůži," vypravil ze sebe nakonec ztěžka.

„To nic," odvětila Hermiona rychle a snažila se rozdýchat pocity zklamání, které se jí náhle sevřely hruď. Nevyznala se sama v sobě. Opět.

„Projdeme se ještě kousek?" navrhla nakonec nesměle. Uvědomovala si, že to asi není zrovna dobrý nápad, ale nějak se jí ještě nechtělo se s Dracem rozloučit.

„Ano, můžeme," souhlasil po chvíli zamyšleně a vykročil dále ulicí. Stejně jako Hermiona, ani on se v sobě nevyznal. Ale věděl, že se mu ještě od kudrnaté Nebelvírky nechce.

Rozhostilo se mezi nimi ticho, které oba uvítali. Každý si musel trochu uspořádat roztěkané myšlenky. Kdyby věděli, že oba rozdýchávají pocity zklamání, možná by si o tom spolu promluvili. Takto se na sebe chvílemi jen pousmáli, ale jinak tiše pokračovali v chůzi.

„Příští víkend se jde do Prasinek," prohodila z ničeho nic Hermiona.

„Ano?" pozvedl obočí. Nějak nechápal, proč mu to sděluje.

„Napadlo mě, jestli bys tam nechtěl jít se mnou. Tedy, ne jen se mnou. Šlo by nás víc. Harry, Ron i Ginny říkali, že půjdou a Ron chce vzít Pansy, takže... Takže aby se Pansy necítila divně," zamotala se do toho nakonec a trochu zrudla.

„Mám jít se skvostným Triem?" odfrkl si Draco.

„Ne," odsekla Hermiona a střelila po něm zamračeným pohledem. „Máš jít se mnou, Pansy, Ginny a klukama. Abychom se mezi sebou všichni trochu líp poznali."

„Hmm," zahučel neochotně. Taková představa jej rozhodně nelákala.

„Aspoň o tom popřemýšlej," navrhla nakonec. „Šlo by se ke Třem košťatům."

„Uvidím," přislíbil zamračeně.

„Díky," pousmála se Hermiona. Doufala, že do příštího víkendu jej dokáže přesvědčit. Uvědomila si totiž, že by chtěla, aby se na Draca její přátelé začali dívat i trochu jiným pohledem. Dávno to už nebyl onen namyšlený fracek, který jim ztrpčoval školní léta. A dnešní vývoj událostí ji v onom přesvědčení jen utvrdil.

***

Celý následující týden se nesl v duchu radostného očekávání návštěvy Prasinek. Sedmé ročníky tuto událost sice nijak výrazně neprožívaly, ale vzrušení mladších žáků se nakonec přeneslo i na ně. Možnost vyčistit si hlavu v čistě kouzelnické vesničce byla konec konců vítaná událost. Pro plnoleté studenty o to více, že v pondělí po Prasinkách je čekala znova schůze s ministerstvem ohledně Zákona.

Hermiona na Draca ohledně „skupinového výletu" nijak netlačila. Doufala, že se nakonec rozhodne zúčastnit se také.

Proto ji velmi potěšilo, když ve čtvrtek večer nadnesl celou věc sám blonďák. Hermiona zrovna vyšla z koupelny již přichystaná ke spánku, když se Draco nezaujatě zeptal: „V kolik hodin chcete jít do těch Prasinek?"