Manželský zákon

17 - Teď ti ukážu můj svět

Omlouvám se všem za delší prodlevu, okolnosti bohužel nepřály tomu, abych se wattpadu věnovala. Teď by už snad mělo být vše v pořádku. Moc děkuji za trpělivost, se kterou jste na pokračování počkali. Máme tu další kapitolu, příjemné čtení. :) Za komentáře budu moc ráda.

Následující sobotu seděl Draco spolu s Pansy a Blaisem u Zmijozelského stolu a dojídal oběd. Lhostejná tvář, kterou občas líně zvedl ke zbytku osazenstva, naprosto zrcadlila jeho vnitřní rozpoložení. Posledních několik dní řešil prostřednictvím Blaise právní záležitosti rozhodnutí jeho rodičů. Bohužel se však nedalo nic změnit. Rozhodnutí, které mu uzavřelo cestu k rodinnému bohatství, bylo naprosto legální a platné.

Ačkoli si celou dobu myslel, že to nakonec dopadne pro něj špatně, stejně ho včera večer Blaise trochu rozhodil, když mu to sděloval.

Od onoho zjištění byl neobvykle tichý. V hlavě si neustále promítal různé možnosti toho, co nadále dělat, ale nic jej nenapadalo.

Z tichého zadumání jej vyrušilo veselé: „Můžu přisednout?"

S údivem zvedl hlavu a jeho oči se setkaly s oříškově hnědýma očima kudrnaté čarodějky, jejíž tvář zdobil krásným úsměvem.

Draco nebyl šokem skoro schopen slova. Grangerová si chce přisednout k jejich stolu? Co se u Merlina děje? Od oné noci, kdy jej vyhledala v chodbách hradu, s ní skoro nemluvil.

Blaise byl naštěstí pohotovější než jeho v tuto chvíli tupě zírající kamarád, takže obdařil nebelvírku zářivým úsměvem a pokynul k lavici vedle sebe.

„Co vás k nám přivádí, vznešená Lvice?" zeptal se přátelsky?

„Ále," začala zvesela, „mám náhodou volné odpoledne a z určitých zdrojů," mrkla nenápadně po Pansy, „vím, že má volno i jistý blonďatý zmijozel."

Draco na ni stále jen nevěřícně hleděl a nezmohl se na slovo. „Takže mě napadlo," pokračovala Hermiona s povzdechem nad tím, že nereaguje, „jestli by onen jistý zmijozel mohl chtít strávit odpoledne se mnou."

Když se stále nedočkala žádné reakce, téměř protočila očima a dodala: „Draco, jestli ti to ještě nedošlo, zvu tě ven na... přátelskou schůzku."

„E..." vypravil ze sebe šokovaný Draco.

To už nevydržela ani Pansy a pořádně Draca nakopla pod stolem. „Zvedej se, idiote," zasyčela na něj. To ho trochu probralo, hlavně tedy bolestivé kopnutí do holeně. Trochu se na Hermionu pousmál a vzápětí se na Pansy zamračil.

„To si ještě vyřídíme, ty tajná informátorko," zasyčel, ale mírný úsměv u toho zamaskovat nedokázal. S očekáváním na kudrnatou čarodějku pohlédl a s pozvednutým obočím se zeptal: „Kdy vyrážíme?"

„Vlastně hned. Oblečený jsi... přiměřeně," usoudila Hermiona, když rychle přeletěla očima jeho košili, kalhoty a přes lavici přehozené sako. „Jdeme," usmála se.

„Přiměřeně?" zopakoval nevěřícně, ale to už od něj Hermiona rychlým krokem odcházela. Zahlédl, jak na něj ještě mávla rukou, aby ji následoval, než zašla za dveře Velké síně.

„Přiměřeně?" zeptal se ještě jednou svých přátel, kteří se nepokrytě smáli.

„Padej, ať na tebe nečeká," sykla na něj Pansy a postrčila ho směrem k východu.

Draco se nezmohl na víc než jen zatřesení hlavou, než se vydal po stopách své budoucí ženy.

***