Manželský zákon

16 - Tíha důsledků

Uběhlo pár dní, během kterých se alespoň zdánlivě vše vrátilo k normálu. Draco přestal zamyšleně sedávat na všech místech, která našel, ustalo napětí mezi ním a Pansy a Hermiona si pomalu zvykla na to, že v posteli neusíná sama.

Je tedy pravda, že když se své zrzavé kamarádce s novou situací „Draco a já spíme v jedné posteli" svěřila, Ginny málem vyletěla z kůže a nebyla šokem k zastavení.

„Cože? To jakože ty a on... Ne, to ne. To je hrozná představa, to zamítám. A jako... Proč? Čí to byl u Merlina nápad? Na jedné posteli? Takže i spolu? Ne, tomu nevěřím," vychrlila ze sebe na jediné nadechnutí a vyděšeně třeštila oči.

„Uklidni se, Ginny," tišila ji hned Hermiona. „O nic nejde, nic mezi námi není!"

Jenže Ginny jako by neslyšela. „Nemůžu tomu uvěřit! Prostě... To nejde. Nemůžeš s ním spát, to je úchylné. Vždyť je to Malfoy!"

To už Hermionu trochu vytočilo. „Nespíme spolu tak, jak myslíš. Jen na jedné posteli! Navíc, pokud vím, si ho stejně budu muset vzít a mít s ním dítě, Ginny. A to jaksi nepůjde jen ze vzduchu," řekla a na ta slova sama trochu pobledla. „Já prostě nechci dělat, že Malfoy neexistuje a pak si ho vzít a vyspat se s ním. Chtěla bych, aby všechno bylo co nejvíc normální, chápeš?" dodala nakonec tiše.

„Ale... Malfoy," namítla chabě Ginny stále v šoku.

„Ano, Malfoy. Ty máš Harryho, kterého miluješ, Ginny, a já ti to moc přeju. Ale já takové štěstí neměla. Prostě zkus přijmout fakt, že s ním teď spím na jedné posteli. Vůbec, neměla jsem ti to ani říkat," povzdechla si.

„Ne, promiň, Hermiono. Vždyť já vím. Jen jsem tě ze začátku asi špatně pochopila a... Prostě to byl velký šok naráz. Nezlob se," pousmála se omluvně.

Když se na ni Hermiona na oplátku také usmála, úlevně si oddechla a zlehka ji objala. „Ale až se s ním rozhodneš vyspat, tak mě varuj předem. Pokud možno tak měsíc dopředu, ať se na to můžu psychicky připravit," mudrovala. „I když, na to se asi nepřipravím nikdy," ušklíbla se.

***

Draco seděl ve společenské místnosti a po několika předchozích dnech se cítil poměrně dobře. Stále si nebyl jistý, jestli se rozhodl dobře, ale už se to nedalo vzít zpět a to mu vyhovovalo.

Dnešní odpoledne měli volné, takže si po delší době povídal s Pansy, Theem a Blaisem, jako měli ve zvyku za starších časů. Po chvíli se k nim přidala i Daphné, která si přisedla k Theodorovi na klín a s úsměvem občas něco podotkla.

„Jsem ráda, že vy dva jste spokojení," usmála se na ně z ničeho nic Pansy. Oba zmínění si vyměnili překvapené pohledy.

„Pansy... Víš, že jsme spolu něco měli i před zákonem, že ano?" ušklíbl se nakonec Theo a pohladil Daphné po vlasech.

„Vím, ale stejně. Mohlo se něco pokazit. Ale vy jste šťastní," řekla a přejela je oba spokojeným pohledem.

„Když už jsme u toho, vy už jste se smířili s tím, jak to je?" zeptala se Daphné a pohlédla na zbylé tři členy skupiny.

„Ač bych to nikdy neřekl, tak ano. Lenka je úžasná," usmál se Blaise.

„Všimli jsme si," zaznělo od Draca, Pansy i Thea zároveň a Blaise se zamračil.

„Málokdy jste bez sebe," dodala Pansy. „Ale to je dobře. Mám radost."

„Ty s Weasleym si ale taky celkem rozumíš, pokud dobře vím," nedal se Blaise. „A Dráček? Onehdy mohl na Grangerové oči nechat," odfrkl si.