Manželský zákon

37 - Oslava

Moc všem děkuji za všechny komentáře a hlasy u předchozí kapitoly. Budu se opakovat, ale opravdu moc si vaší podpory vážím. :-) Užijte si další kapitolu. 

„Tohle je pro tebe." Draco sedící v knihovně překvapeně zvedl hlavu a spatřil nějaký popsaný pergamen, jenž mu s širokým úsměvem podávala Hermiona.

„Ehm... Děkuju?" odvětil a pergamen si překvapeně převzal. Sotva na něj však pohlédl, pochopil, co mu Hermiona s tak nadšeným výrazem podávala. Bez valného nadšení k ní zvedl zrak.

„Sestavila jsem ti opakování všech předmětů tak, aby se to dalo bez větších problémů zvládnout a neměl jsi pak s ničím skluz."

S pozvednutým obočím si nevěřícně pohlédl seznam, na němž byly na minutu přesně rozepsány jednotlivé předměty a eseje. „A kdy budu podle tebe spát?"

„To není můj problém, měl jsi začít mnohem dřív," pokrčila Hermiona rameny a posadila se naproti němu. Zcela samozřejmě z tašky vyložila na stůl asi deset knih, které kouzlem zvětšila na původní velikost a nejtlustší z nich okamžitě otevřela.

Draco na ni zcela nevěřícně zíral, pohledem přeskakoval z ní na seznam a zase zpět. Hermiona si po chvíli zřejmě uvědomila, že Draco nepracuje, takže k němu zase zvedla hlavu. „Děje se něco?"

„Bez urážky, ale to si vážně myslíš, že tohle všechno je reálně možné stihnout?"

Hermiona trochu svraštila obočí a několik vteřin si ho zaujatě prohlížela. „Netuším, jak je to možné, ale teď vypadáš úplně stejně jako Harry a Ron každý rok touto dobou."

Draco se zamračil. „K těm dvěma mě laskavě nepřirovnávej."

„Tak se tak přestaň chovat," usadila jej. „Za měsíc a pár dní nám začínají zkoušky," připomněla mu skutečnost, jež pomalu začínala všem studentům smývat úsměvy z tváří.

„To přece moc dobře vím," zabrblal. „A pokud sis nevšimla, tak se už nějakou dobu připravuju." A rukou mávl ke knize a poznámkám ležícím před ním.

Hermiona se nad jeho poznámky na okamžik nahnula. „V pořádku," okomentovala to a zase se začetla do knihy.

Draco jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Zřejmě nemělo moc smysl se s Hermionou o tomto tématu bavit. Její rozpis opakování si tedy založil do knihy před sebou a znova se pustil do psaní eseje, od níž jej Hermiona před okamžikem vyrušila.

Byla sobota večer a on sám nechápal, kde se v něm ta zodpovědnost bere. Většinou si nechával učení na zkoušky až na poslední chvíli. Od prvního ročníku spoléhal na to, že si spoustu věcí pamatuje z hodin a prozatím mu to vycházelo. Se zkouškami neměl nikdy žádný větší problém. Zřejmě měla Pansy pravdu, když tvrdila, že na něj má Hermiona nějaký vliv.

„No, pro dnešek by to stačilo, nemyslíš?" navrhl, když za okny panovala již delší dobu tma a knihovna se zcela vylidnila. Dokonce i madam Pinceová před nějakou dobou odešla, když se ujistila, že v knihovně zůstala jen Hermiona s Dracem. Hermioně již za ty roky důvěřovala natolik, že se nebála nechat je v knihovně samotné.

Hermiona sotva něco zamručela a dál si vypisovala poznámky. Vypadalo to, že jej vůbec nevnímá.

„Haló?" nahnul se nad její knihu a mávl jí rukou před očima.

To ji konečně probralo. Překvapeně vyjekla a zamračila se. „Co mě děsíš?" Vzápětí se rozhlédla kolem sebe a konečně si uvědomila, že je již opravdu pozdě večer. „Merline, to už byla večerka?"