Nový začátek ✔️

-3-

Ráno jsem vylezla z postele s mnohem větší energií než včera. V rychlosti jsem se osprchovala, lehce se namalovala a vzala si na sebe svůj oblíbený šedý svetr a černé džíny.

„Dobré ráno" Pozdravila jsem všechny v kuchyni. Táta seděl u stolu a četl si noviny a Tyler zaujatě něco vyprávěl mámě, která ho podle mě poslouchala jen napůl.

„Mami, já si nedělám srandu, já byl vážně náměsíčný!" vyprávěl jí nadšeně a já se pro sebe trochu pousmála.

„Jak to?" Zeptala se ho máma a podala mi hrnek s čajem.

„Večer jsem spal u Chloe a ráno jsem se probudil u sebe v pokoji." Tyler rozhazoval rukama a máma na mě spiklenecky mrkla. Moc dobře věděla, jaké to je spát s Tylerem v jedné posteli. Uchechtla jsem se a šla si sednout k tátovi.

„Jak to jde zatím v práci?" Usadila jsem se naproti němu.

„Moc papírování." Prohrábl si už lehce zšedivělé černé vlasy a podíval se na mě. Vzhledově jsem připomínala spíše mamku, ale povahu jsem měla stejnou jako táta. „Neměli byste už jet je celkem pozdě a vůbec, kde je Lucas?" Táta se podíval ke schodům.

Dolů zrovna sbíhal Lucas. Vlasy měl úplně rozcuchané a bylo na něm vidět, že se zrovna probudil. „Zaspal jsem." štěkl po nás, vzal si klíčky od auta a vyběhl ven. Tyler hned vyrazil za ním.

„Koukám, že je zase všechno ve starých kolejích." Zasmál se táta.

„Jako bych to neříkala." Zamumlala jsem. Rozloučila jsem se s rodiči a šla za bratry do auta.

Celou cestu do školy se Tyler vysmíval Lucasovi, že zaspal. Já se smála s ním. Lucas nebyl nikdy po ránu moc hovorný, a tak Tylerovi v jednom kuse odsekával.

---

„Ahoj!" Zakřičela na mě Emily na chodbě a běžela mě obejmout.

„Ahoj" Pozdravila jsem jí a taky jí objala se stejně divným pocitem, jako včera. Měla bych si na to začít zvykat, protože tady se objímáním všichni zdraví.

„Máš taky matiku?" Zeptala se. Přikývla jsem. Společně jsme vyrazily do třídy.

Usadila jsem se do lavice a vytáhla učebnice.

„Ty jsi Chloe?" U mé lavice stál černovlasý kluk, který se na mě usmíval. Ani nečekal, až mu odpovím a už pokračoval. „Jsem Mike. Jak se ti líbí na naší škole?"

„Všichni jsou tu hrozně milí." Usmála jsem se na něj. Byla to pravda. Vlastně jsme tu ještě nepotkala nikoho, kdo by se na mě neusmíval.

„No to neznáš Amber." Uchechtl se a ukázal na blondýnu v první lavici, která zrovna něco psala na mobilu. Byla strašně hezká už na první pohled. Mike se na ni chvíli díval a všimla jsem si, že se trochu zamračil. Asi jí neměl moc rád. Zase se otočil zpátky na mě a znovu se usmál. „No to nech být, hlavně, že se ti tady líbí." Sedl si do lavice za mnou a začal si povídat s Connorem.

---

„Já tomu vůbec nerozumím." Kňučela Emily po hodině.

„Vždyť to je jednoduchý." Zasmála jsem se.

Matematika byl snad jediný předmět, ve kterém jsem nebyla pozadu na rozdíl od téhle školy. Navíc jsem matematiku chápala a nepřipadala mi těžká.

„Pro tebe možná ano, ale já to nechápu." Naštvaně se na mě podívala. „Počkej, nepomohla bys mi s tím?" zaprosila.

„Jo, jasně. Jestli to nechápeš tak ti ráda pomůžu." Usmála jsem se na ní.