Nový začátek ✔️

-43-

Byla jsem zmatená z toho, jak Mike najednou zmizel a nechal mě v kavárně samotnou. Poslední dobou se choval zvláštně. Zavolala jsem tedy Emily a Madison, jestli by se mnou někam nešly, protože domů se mi zatím ještě nechtělo. Obě s nadšením souhlasily a Emily rozhodla, že s námi půjde i Ell, aby přišla na jiné myšlenky.

Sešly jsme se za půl hodiny před kinem. K mému překvapení se Emily opravdu podařilo vytáhnout Ell z domu, protože přijely společně.

Bez kluků jsme se nemusely tolik hádat, na jaký film půjdeme a vybraly jsme si romantickou komedii, kterou všechny odsouhlasily.

Spíš než romantika to byla komedie a opravdu jsem se během filmu s Madison, která seděla vedle mě, nasmály. Zapomněla jsem na všechno co se kolem mě děje a užívala jsem si film. Emily vypadala klidně a aspoň na chvíli se přestala stresovat kvůli plesu. I Ell vypadala, že se po pár minutách uvolnila a s úsměvem sledovala plátno. Tohle jsme všechny potřebovaly.

Konec filmu ale přišel možná až moc brzo a my se všechny musely vrátit do kruté reality, kde se všechny problémy nevyřeší mávnutím kouzelného proutku.

Nakonec Madison navrhla, abychom si všechny zašly na večeři do pizzerie, ve které jsme byli i minule, když jsme šli s kluky do kina.

„Uvědomujete si, že o tomhle večeru musíme pomlčet?" Svraštila obočí Madi, když jsme všechny seděly v pizzerii a ládovaly se pizzou.

„Proč, prosím tě?" Zeptala jsem se jí, protože mi připadalo, že se tenhle večer vydařil.

„Protože, jestli kluci zjistí, že jsme si užily skvělý večer bez nich, tak už s námi asi v životě nepromluví." Zasmála se a ostatní jsme se k ní přidaly.

„Nick by se asi zbláznil, kdyby zjistil, že jsme ho nevzaly s sebou." Smála se Emily.

„Třeba by to pochopil." Napadlo mě. Emily se na mě vážně podívala a za chvíli už jsme se všechny skoro válely smíchy na zemi.

„Jak to, že jsi nám vlastně tak najednou volala? Říkala jsi přece, že jdeš někam s Mikem." Zeptala se mě Emily s plnou pusou.

Vzpomněla jsem si na to, jak se Mike divně choval a zase jsem posmutněla kvůli tomu, jak mě tam nechal. „Měla jsem být s Mikem, ale nějak to dnes nevyšlo." Řekla jsem jednoduše, protože jsem to s nimi moc nechtěla rozebírat. Holky přikývly, jen Emily si mě zvláštně prohlížela, jako by přesně věděla, že se něco děje. Usmála jsem se na ní a zapojila se do rozhovoru Madi a Ell.

Madi nakonec odvezla Ell domů a mně se za odvoz nabídla Em.

„Tak, a teď mi řekni, co se stalo. Poznám to na tobě." Začala Emily hned, jak jsme sedly do auta.

Povzdechla jsem si. Ta holka mě vážně znala jako své boty. „Prostě jsme si s Mikem povídali a on najednou odešel, protože na něco prý zapomněl a nechal mě tam."

„Na co zapomněl?" zeptala se mě a dala přednost autu na křižovatce.

„To nevím, neřekl mi to. Prostě jen odešel."

„Chloe, tohle je divný. Měla by si to s ním probrat." Podívala se na mě starostlivě.

„Já vím, ale prostě na něco zapomněl, to se stane." Ujistila jsem jí.

„Neříkala jsi už před tím, že se začal chovat nějak divně?" zeptala se.

„Už to nechci řešit." Zamumlala jsem. Emily chtěla asi ještě něco říct, protože otevřela pusu a pak jí zase zavřela a věnovala se řízení. Když jsme zastavily u našeho domu, vylezla jsem z auta a poděkovala jí.

Emily ještě stáhla okénko. „Jen si s ním promluv, ano?" zavolala za mnou. Kývla jsem hlavou na znamení, že to udělám, i když jsem si tím nebyla moc jistá.

Bylo už dost pozdě, takže jsem se jen v obýváku pozdravila s rodiči a šla rovnou do svého pokoje. Posadila jsem se k psacímu stolu a chtěla si udělat úkoly, ale potom jsem si vzpomněla na dnešní rozhovor s Amber a rozhodla jsem se udělat něco, do čeho se mi vůbec nechtělo. Šla jsem za Lucasem.

Zaklepala jsem na jeho dveře a čekala, až mi otevře. Za chvíli se ve dveřích objevil Lucas. „Co je?" zeptal se otráveně. Prošla jsem kolem něho do pokoje a posadila se na jeho postel. Lucas za mnou zavřel a otočil se ke mně.

„Ty někoho máš?" zeptala jsem se ho na rovinu.

Lucas vykulil oči „Cože?"

„Mluvila jsem dnes s Amber a ta mi řekla, že jste se s Ell rozešli, protože máš jinou holku." Vysvětlila jsem mu.

„Za prvé to není tvoje věc a za druhé, od kdy posloucháš Amber?" zeptal se a bylo na něm vidět, že je naštvaný.

„Neposlouchám, ale taky mluvila o tom, co se stalo na mých narozeninách a věděla toho až podezřele moc." Povzdychla jsem si.

„Napadlo tě, že jí to řekl Cole?" odsekl jedovatě. Cítila jsem z něj, že by se mě nejraději co nejrychleji zbavil, ale takovou radost mu vážně neudělám.

„Tohle jí Cole říct nemohl, protože to nevěděl." Zdálo se, že touhle větou jsem si konečně získala jeho pozornost, protože se ke mně překvapeně otočil.

„Aha a co ti teda řekla?" zeptal se a posadil se na židli u stolu.

„Řekla mi, že ses rozešel s Ell, protože pro tebe není dost dobrá a ty máš jinou holku." Odříkala jsem mu přesně, co mi Amber řekla.

Lucas zrudl, ale nebyla jsem si úplně jistá proč. „Neměla bys tolik poslouchat Amber." Zamumlal a díval se do země.

Vyvalila jsem na něj oči. „Tak je to pravda nebo ne?"

„To není tvoje věc a teď už běž." Řekl to tónem, který naznačoval, že už to nehodlá opakovat a tak jsem radši vážně opustila pokoj a vydala se do toho svého.

Udělala jsem si úkoly, připravila se na zítřejší testy a dala si krátkou sprchu. Když jsem zalezla docela pozdě do postele, někdo zaklepal na dveře. Pozvala jsem ho dál a do pokoje vešel Tyler ve svém roztomilém pyžámku s medvídky.

„Proč nespíš?" zeptala jsem se ho potichu.

„Nemůžu spát a musím ti něco říct." Zavřel za sebou dveře a doběhl k mé posteli.

„Tak o co jde?" usmála jsem se na něj.

Zdálo se, že chvíli váhá, jestli mi to má říct nebo ne. „Dnes tady byl odpoledne Cole a hledal tě. Prý s tebou potřeboval nutně mluvit." zamumlal.

Zarazila jsem se a vykulila na něj oči. „A říkal ještě něco?"

Tyler zakroutil hlavou. „Ne, ale vypadal, že to je důležité, tak si s ním promluv."

Věděla jsem, že by bylo rozumné za ním nechodit, ale něco mi říkalo, že jestli jel až sem kvůli tomu aby si promluvil a i Tyler to vyhodnotil jako naléhavou situaci, pravděpodobně opravdu šlo o něco důležitého.

„Tak já se za ním zítra stavím." Zamumlala jsem.

Tyler se usmál. „Tak jo, dobrou." Vyběhl z mého pokoje a já tam opět zůstala sama. Znovu jsem si lehla do postele a přemýšlela nad tím, co po mně může asi Cole chtít.