Nový začátek ✔️

-34-

„Platí v neděli ten zápas?" zeptal se mě Mike. Šli jsme zrovna spolu na oběd a drželi se za ruce. Ráno jsem byla trochu nervózní, když jsme se spolu takhle objevili před školou a všichni na nás zírali a šeptali si, ale teď už jsem to neřešila.

„Jasně. Budu tam." Usmála jsem se na něj.

Společně jsme vešli do jídelny a všichni se na nás opět otočili. Nevšímala jsem si jich. Vzala jsem si oběd a posadila se k našemu obvyklému stolu. Mike se posadil hned vedle mě a za chvíli se začal objevovat i zbytek skupiny.

Jak jsem zjistila hned ráno, Emily už stihla zavolat Madison a říct jí, že jsme s Mikem spolu už včera večer. Madison to zavolala Connorovi a ten to zase hned dal vědět Eleanor. Nick to věděl od Mika, který mu to řekl už včera, ještě před tím, než jsme spolu začali oficiálně chodit. Proto se ráno nikdo nedivil, že jsme do školy přišli ruku v ruce.

Nenápadně jsem se podívala k protějšímu stolu, kde jako vždy seděli fotbalisti. Lucas se na mě vražedně díval. Já jsem mu o tom, že jsem s Mikem ještě neřekla. Tak ten bude vyvádět. Vedle něj byl Cole, kterému na klíně seděla Amber, a líbali se spolu. Při tom pohledu mě píchlo u srdce. Rychle jsem odvrátila pohled. Už jsem to uzavřela a mám Mika.

„Vám dvěma to spolu vážně sluší!" usmála se Madison, hned jak se objevila u stolu a my se drželi za ruku.

„Hlavně jsou hlavním tématem ve škole. Na záchodech se mě dnes dvě třeťačky ptaly, jestli jste vážně spolu." Oznámila nám Emily, kterou to evidentně velmi těšilo na rozdíl ode mě. Nemám ráda, když jsem středem pozornosti.

Mike vycítil, že nejsem v pohodě s informací, kterou jsem zrovna obdržela. „Neřeš to." Pohladil mě po zádech. Vděčně jsem se na něj usmála.

Emily nás s úsměvem pozorovala a potom se otočila na zbytek a zatvářila se velmi vážně. „Každopádně, blíží se nám zimní ples..."

„Prosím né." Začali všichni kňourat a přerušili tím její řeč.

Nechápavě jsem se na ně podívala. „O co jde?" zeptala jsem se.

Slova se ujala Madison. „Zimní ples je každoroční tradicí. Pořádá se těsně před vánoci a Emily je ve výboru, který se stará o přípravy. Je jich ale málo, takže každý rok hledají dobrovolníky, kteří by byli ochotni pomoct." Vysvětlila mi.

„... a já vás chtěla požádat, jestli byste nám s tím nepomohli." Dokončila svou větu Emily a já hned pochopila předešlou reakci ostatních.

„Zlato, já si nemyslím, že my ti budeme k něčemu nápomocní." Snažil se to zachránit Nick.

„Tak to ne, všichni mi povinně pomůžete. Kamarádi si přece pomáhají." Rozkázala a vítězně se usmála, když pochopila, že po téhle větě se s ní nebude už nikdo hádat.

Nick si poraženecky povzdychl a tím dal zbytku najevo, že to vzdává.

„Jdete v neděli na zápas?" změnil po chvíli ticha téma Connor. Všichni přikývli hlavou na souhlas.

„Můžeme potom někam zajít." Navrhla Emily a přisunula se blíž k Nickovi, který jí objal kolem ramen.

„Já nemůžu. Už jsem si něco domluvila." Zamumlala Eleanor a zrudla.

„A co sis domluvila?" usmála se na ní Emily a čekala na odpověď. „Nemá to náhodou něco společného s Lucasem?" zahýbala na ní obočím a já s Madi jsme se taky začaly culit.

Eleanor zrudla ještě víc a sklopila hlavu, což všem jako odpověď stačilo.

„Konečně se rozhoupal." Zasmál se Nick a tím si vysloužil ránu od Emily loktem do břicha. Bolestně zaskučel a raději už nic neříkal a začal se vidličkou přehrabovat ve svém talíři.

„Jak jste napsali tu matiku?" zeptal se Connor, protože mu došlo, že tohle je nebezpečné téma ne jen pro Nicka.

„Tak o tom mi ani nemluv." Prskla Emily. „Takhle těžký test jsem ještě za tenhle rok nepsala."

„Možná proto, že to byl čtvrtletní test, ve kterém se ukáže, co jsme se naučili za ten čtvrt rok a oni to potom budou s radostí prezentovat rodičům na třídních schůzkách." Zamumlala Madison.

Hned jak to řekla, jsem si něco uvědomila. „Sakra, já zapomněla, že musím říct třídní, že rodiče nepřijdou."

„Tak tam běž teď. Myslím, že bude u sebe v kabinetě." Poradila mi Emily.

„Jo, já jdu. Mějte se." Věnovala jsem Mikovi obyčejnou pusu na rozloučenou a šla k východu z jídelny.

Pěkně mě štvalo, že rodiče nemůžou přijít ani na naše třídní schůzky kvůli práci. Chápu, že toho mají hodně, ale já už je doma skoro nevídám od doby, co jsme se přestěhovali sem a chybí mi to. Nemají ani ponětí o tom jaké životy s Lucasem a Tylerem žijeme a mám pocit, že se to ani nesnaží nějak napravit.

Cestou jsem nikoho nepotkala, čemuž se nedalo divit, když celá škola byla na obědě. Stejně to bylo divné. Byla jsem už skoro před kabinetem naší třídní, když mě z úvah vyrušil náraz do něčí hrudi.

„Nemůžeš dávat pozor! Tohle je pořád." Vykřikl na mě dotyčný. Zvedla jsem oči k tak známému hlasu a zadívala se do tak krásných zelených očí, které teď byly plné vzteku. Ani jsem si nevšimla, že odešel z jídelny.

„Promiň, ale nemusíš na mě hned řvát." Řekla jsem s klidem Colovi. „Neudělala jsem to schválně."

„Pořád do mě narážíš. Už toho začínám mít dost." Zrudl vzteky.

„Ještě před měsícem by ti to nevadilo." Zamumlala jsem potichu.

„No o to si se s Mikem postarala sama." Ironicky se zasmál.

Přistoupila jsem k němu o krok blíž. „Já jsem ti říkala, že se mezi námi nic nestalo. Tvůj problém, že mi nevěříš." Řekla jsem stále s klidem, což u mě bylo dost zarážející. Většinou jsem hned vyletěla.

„Jo, jasně a proto se spolu teď taháte." Obrátil oči v sloup.

Touhle větou mě naštval. „Před měsícem mezi námi nebylo nic. Možná, že kdyby sis to nechal tehdy vysvětlit, tak tady teď tak nevyvádíš." už jsem taky zvedla hlas.

„Já že vyvádím?! To ty tady zase vykládáš ty svoje vymyšlený historky o tom, že jste spolu nic neměli, i když mám v mobilu důkaz, že to není pravda." Rozhodil naštvaně rukama.

„Věř si, čemu chceš, mně už to je upřímně jedno." Odsekla jsem naštvaně a pokusila se ho obejít, ale pevně mě chytil za zápěstí a přitáhl zpátky. Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do tváře.

„Nevím proč, ale tohle ti nevěřím." Na tváři se mu zase objevil ten jeho arogantní úšklebek. Když jsem na něj jen v tichosti zírala a snažila se přijít na to, co tím myslel, pokračoval: „Podle mě, ke mně pořád něco cítíš."

Šokovaně jsem na něj zírala. „Jak si můžeš být tak jistý?" Prskla jsem, i když jsem v hloubi duše tušila, že má pravdu, nedala jsem to na sobě nijak znát. V hlavě jsem si pořád opakovala, že už je tahle kapitola uzavřená.

Cole se usmál a přistoupil ke mně ještě blíž. Cítila jsem na tváři jeho dech. Skoro jsme se dotýkali nosy a z té blízkosti mi naskočila husí kůže. „Protože vidím, jak se na něj díváš, a vím, jak ses dívala na mě. Vlastně jsem si všiml, že ve chvílích, kdy se nehlídáš se tak na mě díváš pořád stejně."

„To není pravda." Řekla jsem rozklepaným hlasem. Můj dřívější klid byl najednou úplně pryč.

Naklonil se ke mně a mně by v tu chvíli stačilo jen trochu pohnout hlavou a dotkla bych se jeho rtů, které mě momentálně pěkně znervózňovaly, ale přitom jsem po tom dotyku vyloženě toužila. Chtěla jsem je znovu ochutnat, protože za tu dobu jsem už skoro zapomněla jejich chuť. Netušila jsem, co se to se mnou v jeho přítomnosti dělo, ale vždy jsem přestávala být sama sebou. Začala jsem zrychleně dýchat a mé srdce se najednou dvakrát zrychlilo. Colovi se na tváři opět objevil úšklebek. „Dokonce na mě pořád reaguješ stejně. Já to na tobě poznám."

Tahle věta mě naprosto probudila z mého transu. Tentokrát můj pokus o únik vyšel a já jsem se mu vysmekla a uháněla chodbou pryč na druhou stranu, než jsem původně chtěla jít. Co nejdál od něj.