Nový začátek ✔️

-40-

Poslední týden utekl tak rychle. Ples se pomalu blížil a Emily byla strašně nervózní kvůli přípravám. U oběda se pomalu neřešilo nic jiného, než zimní ples.

Dnes jsem se probudila už v pět hodin kvůli zimě. Byl první prosincový den a venku se dokonce objevila malá vrstva sněhu. Přes noc už venku mrzlo a já si nechala pootevřené okno, protože mi bylo večer teplo. Spát už se mi nechtělo a tak jsem čas navíc využila ke dlouhé sprše. Lehce jsem se namalovala jako každý den a vzala si obyčejné černé džíny a krémový svetřík. Ve škole byla teď zima, protože u nás skoro netopili. Dokonce jsem minulý týden viděla nějaké čtvrťačky, jak chodí po škole v zimních bundách.

Připravila jsem si tašku a sešla do kuchyně, kde už mamka připravovala snídani.

„Ahoj" pozdravila jsem jí a vzala si chleba s marmeládou.

„Ahoj, jak to, že už jsi vzhůru?" Zeptala se a sedla si vedle mě ke stolu.

„Probudila jsem se kvůli zimě." Odpověděla jsem jí.

„Tak si nenechávej otevřené okno." Uchechtla se.

„Já ho neměla otevřené." Zalhala jsem a skoro usínala u jídla. Za posledních pár týdnů skoro vůbec nespím.

„Dobré ráno." pozdravil táta, když vešel do jídelny.

„Ty nejsi v práci?" Zeptala jsem se ho překvapeně. Za poslední dobu byl v práci od šesti od rána, proto jsem se divila, že je ještě v sedm doma.

„Už je všechno vyřešeno. Od teď chodíme do práce zase normálně." Usmál se na mě a objal mamku kolem ramen. „Ahoj Tylere, kde máš bratra?" Otočil se na Tylera, který se zrovna objevil v jídelně.

„Má ještě patnáct minut." Pokrčil rameny a posadil se vedle mě.

Tyler nám u snídaně povídal o nějaké nové počítačové hře, kterou by chtěl k Vánocům. Přesně za patnáct minut se v patře ozvalo bouchnutí dveří a následně, někdo běžel ze schodů. Za chvíli se v jídelně objevil Lucas.

„Jedeme." Řekl ve dveřích a hned se otočil a běžel pryč.

„Co snídaně?" Zavolala za ním máma.

Lucas se za chvíli opět objevil v jídelně. Vzal si chleba, dal mámě pusu na tvář a vrhl na mě a Tylera naštvaný pohled, což znamenalo, že se musíme hned zvednout a jít do auta, jinak pojedeme do školy autobusem.

Oba jsme se rozloučili a vyrazili za Lucasem před dům, jako každé ráno. Dnes měl Lucas nějakou dobrou náladu, protože se nám nevysmíval a ani nás cestou neurážel. Před školou jsme se každý rozešli jinam. Já spěchala za Emily, která stála před vchodem a o něčem diskutovala s nějakou dívkou.

„Ahoj" usmála jsem se na ní.

„Čau, máme problém. Nějak se pokazila objednávka občerstvení a oni počítají jenom s polovinou toho, co jsme si objednali. Musím tam hned zavolat." Na to odběhla někam pryč a já tam zůstala stát sama. Všimla jsem si, jak se ke mně blíží Connor, tak jsem na něj počkala.

„Stalo se něco?" zeptal se a pozoroval při tom Emily, jak na někoho křičí do telefonu.

„Nějaký problém s jídlem." Odpověděla jsem.

„Tak to je špatný." Uchechtl se. „Pojď dovnitř, tady je zima." Vzal mě za ruku a táhl do budovy, kde byla skoro stejná teplota jako venku.

Došli jsme ke skříňkám, které jsme měli vedle sebe a odložili si bundy. Můj kamarád si mě přitom celou dobu měřil podezíravým pohledem. „Chloe, spala jsi vůbec?" zeptal se mě Connor, když jsme byli na cestě do třídy.