Nový začátek ✔️

-24-

„Chloe, v kolik mám dnes přijít?" Zeptal se mě Mike po hodině matematiky.

Překvapeně jsem se na něj podívala a musela se na chvíli zamyslet, než mi došlo, že mluví o tom projektu, na který jsme se domlouvali.

„Ve čtyři?" navrhla jsem.

„Dobře, budu tam." Usmál se.

„Už si konečně domlouváte rande? No to vám to trvalo." zapojila se do rozhovoru Emily, která se najednou objevila vedle nás. Trochu jsem zčervenala a Mike sklopil oči.

„Ne, děláme s Mikem na tom projektu." Snažila jsem se jí to rychle vysvětlit.

Emily se škodolibě usmála. „Mně nemusíte lhát, nebojte, budu mlčet. Nikdo se o vás nedozví, pokud to nechcete." Zasmála se a odešla ze třídy.

S Mikem jsme se na sebe radši ani nepodívali a každý vyšel ze třídy na jinou stranu.

Cole samozřejmě pořád silně protestoval, abychom ten projekt dělali spolu, ale řekla jsem mu, že se s tím prostě musí smířit. Byl chvíli trochu uražený a vztekal se po telefonu, ale nakonec jsem ho přesvědčila, aby nedělal žádné scény.

Překvapivě Tyler svůj slib dodržel a nikomu o mě a Colovi neřekl. Co bylo divnější, Tyler dělal, jako by nic. Žádné mrkání ukazování nebo pochechtávání. Vypadalo to, jako by opravdu o ničem nevěděl, za což jsem mu byla vděčná a bylo by to snad poprvé, co by udržel tajemství. Na druhou stranu, kolik toho o nás asi ví, když ví i o věcech, o kterých jsme si mysleli, že nemá ani potuchy? Kolik takových tajemství už drží?.

„Ahoj, Chloe." Pozdravil mě někdo a vyrušil mě z mých úvah. Otočila jsem se na Nicka, který se najednou objevil vedle mě.

„Ahoj." Řekla jsem odměřeně. S Nickem spolu moc nemluvíme, proto mi bylo divný, že za mnou přišel.

„Poslední dobou jsi nějaká usměvavá. Děje se něco?" zeptal se.

„Ne, nic. Mám jenom dobrou náladu." Usmála jsem se a začínala se bát toho, proč za mnou přišel.

„Podle mě někoho máš." Konstatoval se smíchem.

„Nemám a proč jsi přišel?" Odsekla jsem mu okamžitě. Věděla jsem, že si dělá srandu, ale já se dokázala velmi snadno rozčílit.

„Vlastně se tě potřebuju na něco zeptat." Odmlčel se. „Neříkala o mě Emily něco? Chci říct, jestli se ti o něčem mezi námi nezmínila." Bylo vidět, že není úplně ve své kůži.

Povzdechla jsem si, protože o Emily jsem si také začínala dělat obavy. „Vlastně neříkala vůbec nic. Děje se mezi vámi něco?" Emily mi připadala od neděle nějaká divná. Moc s ostatními nemluvila a chyběly i ty její srandičky. Věčně se mračila a dokonce odmítla i moje pozvání do kavárny.

„Všechno to bylo v pohodě, dokonce jsem si myslel, že bychom už mohli být oficiálně spolu, ale potom se mi začala vyhýbat a už mi ani neodpovídá na zprávy. Bojím se, že jsem něco pokazil, ale já nevím co. Nemohla by ses jí nějak zeptat, co se děje nebo jestli jsem udělal něco špatně?" zeptal se zoufale. Bylo na něm vidět, že ho to hodně mrzí a že jí má skutečně rád.

„Určitě se jí zeptám." Slíbila jsem mu.

„Je to skvělá holka a já jí mám fakt rád." Vypadalo to, že se mě pořád snaží přesvědčit o tom, že mu na ní záleží, ale to já už dávno věděla.

„Já vím. Zeptám se." Povzbudivě jsem se na něj usmála.

„Děkuju." Taky se usmál a objal mě. Potom zamířil do jedné z učeben a já pokračovala do té své.