Nový začátek ✔️

-23-

Byla to taková krása. Už jako malá jsem moře milovala. V létě jsme s rodiči jezdili na dovolené vždy k moři, ale poslední dobou nemají už moc čas a tak většinou prázdniny trávíme s babičkou ve velkoměstě.

Otočila jsem se na Cola, který mě s úsměvem na rtech pozoroval. Na nic jsem nečekala a políbila ho. Cole byl chvíli překvapený, ale hned se vzpamatoval a začal spolupracovat. Kdyby nám nezačal docházet kyslík, asi bychom tam byli ještě hodně dlouho. S nelibostí jsem se od něj odtáhla.

„Líbí se ti to?" zeptal se mě hned, jak nabral trochu dech.

„To se vážně ptáš? Je to úžasný. Děkuju, že jsi mě sem vzal." Objala jsem ho.

„Jsem rád, že se ti tady líbí." Usmál se.

„Jak jsi na tohle místo vlastně přišel?" zeptala jsem se a dál hleděla před sebe. Tohle místo muselo být nejspíš hodně těžké nalézt.

Cole pokrčil rameny. „Jezdili jsme sem s rodiči, když jsme byli s Emily malí. Potom už na to moc nebyl čas. Emily si pravděpodobně ani nepamatuje, že tady někdy byla. V té době jí byli asi tři roky. Jednou jsem si na tohle místo vzpomněl a jel ho hledat. Tak nějak jsem věděl, kde to asi je a nakonec se mi to povedlo najít, i když mi to pár hodin zabralo." Trochu se zasmál a přitáhl si mě k sobě blíž. „Jezdím sem vždy, když chci přemýšlet. Takové trochu moje tajné místo. Připomíná mi tě to a chtěl jsem ti ho ukázat."

„Je to nádhera." Fascinovaně jsem zírala na moře.

„Tak jdeme? Klidně bych tady ještě chvíli pobyl, ale vypadá to, že už se nemůžeš dočkat, až tam skočíš." Zasmál se. Jemně jsem ho loktem šťouchla do břicha, ale nechala se jím táhnout k vodě.

Cestou jsem si svlékla triko a kraťasy. Měla jsem na sobě obyčejné černé, jednodílné plavky. Těsně před vstupem do moře jsem skopla i tenisky a letěla do vody. Cole si teprve svlékal triko a já už byla po pas v moři. Slunce pálilo a voda byla celkem teplá. Zdál se to být perfektní den.

Okolo mého pasu se omotaly něčí ruce a než jsem stihla jakkoli zareagovat, už jsem letěla vzduchem a potopila se pod vodu. Vynořila jsem se nad hladinou a se zabijáckým výrazem sledovala Cola, který se smál jako blázen.

Neváhala jsem a začala na něj stříkat vodu. Za chvíli byl celý mokrý i on, ale on to tak nenechal, takže to nakonec skončilo tak, že jsme stáli kousek od sebe a stříkali na sebe vodu jako malé děti.

Snažila jsem se mu uplavat, ale Cole byl dost rychlý, takže mě za chvíli stejně chytl a opět potopil. Dováděli jsme ve vodě a když se blížil západ slunce, společně jsme doplavali ke břehu a posadili se na osušky, které tam stihl rozložit Cole předtím, než vlezl do vody.

Slunce začínalo zapadat. Opřela jsem si hlavu o Colovo rameno a zavřela oči. Mám všechno, co jsem si kdy přála. Kamarády, skvělý vztah s bratry a úžasného kluka. Cítila jsem se tak strašně šťastná.

„Řekni mi něco." Zašeptala jsem. Chtěla jsem ho poslouchat. Poslouchala bych ho klidně hodiny.

„A co by si chtěla slyšet?" zeptal se a pohladil mě po vlasech.

„Cokoliv." Vydechla jsem.

„Jako třeba to, jak jsem strašně rád, že jsem tě potkal? Protože jsi úplně jiná, než ostatní holky. Jsi chytrá, hezká, vtipná, skromná, obětavá a to se u jiných holek moc často nevidí. Nebo by si chtěla vědět, co všechno mám na tobě tak strašně rád? Třeba to, jak se usmíváš, jak vždy nakrčíš obočí, když přemýšlíš nebo, jak se kolikrát zajímáš víc o druhé než o sebe nebo, že vždy dokážeš říct správnou věc, ve správný čas, abys člověku pomohla. O tomhle chceš mluvit? Popravdě, to se mi zrovna teď moc rozebírat nechce. Spíš bych se tě chtěl na něco zeptat." Na chvíli se odmlčel. „Co by si chtěla k narozeninám?" Úsměv, který mi hrál na rtech, okamžitě zmizel. On si prostě vždy najde něco, čím dokáže pokazit i tu nejkrásnější chvilku.

„Nic nechci." Zavrčela jsem.

„Ale určitě něco chceš, tak mi to řekni."

Podívala jsem se na něj. „Jestli mi chceš udělat radost, tak mi prosím nic nedávej. Nechci žádné dárky ani oslavy. Tu párty nějak přetrpím, ale jenom kvůli Lucasovi a Emily, kteří jsou z toho plánování, tak nadšení. Svoje narozeniny nemám ráda a to se nezmění. Tak se prosím jen chovej, jako každý jiný den." Požádala jsem ho.

Cole mě chvíli zkoumal, ale nakonec přikývl a obrátil hlavu směrem k moři. Udělala jsem to samé a zase si položila hlavu na jeho rameno. V tichosti jsme sledovali západ slunce. Nepotřebovali jsme mluvit.

Vnímala jsem Cola a jeho ruku, která mě hladila na zádech. Tak strašně mě ten dotyk uklidňoval. Stejně tak, jako jeho vůně, která byla všude kolem mě. Připadala jsem si tak šťastně a spokojeně, jako snad ještě nikdy. Navíc jsem se u něj cítila v bezpečí a jako doma.

„Měli bychom vyrazit domů, aby si tvoje rodiče nedělali starosti, kde jsi. Je už trochu pozdě." Ohlásil po nějaké době Cole.

Neměla jsem vůbec tušení, kolik je hodin, jak jsem byla zabraná do všech těch věcí okolo mě.

Nechtělo se mi odtud odejít. Nejraději bych už tady zůstala navždy. „Vrátíme se sem někdy?"

„Jasně, kdy jen budeš chtít." Usmál se a začal se zvedat. Vytáhl mě na nohy a sbalil osušky. Ruku v ruce jsme vyrazili cestou ke Colovu autu.

Cesta domů byla rychlá. Možná kvůli tomu, že jsem jí skoro celou prospala. Dnes jsem byla opravdu hodně unavená. Cole cestou ještě zastavil u bistra a koupil nám večeři, kterou jsme snědli v autě. Tedy většinu snědl Cole, protože měl takový hlad, že ujídal i z mé porce, když jsem se nedívala.

Cole zaparkoval na kraji naší ulice, aby nikdo neviděl, že jsem byla s ním. Rozloučili jsme se a já vyrazila domů. Byl to tak strašně krásný den. Budu si na něj pamatovat ještě dlouho.

Vešla jsem do domů a pokračovala rovnou do obýváku, kde se na křesle válel Tyler a díval se na televizi.

„Ahoj, kde jsou rodiče?" zeptala jsem se ho stále s úsměvem na rtech.

„V práci. Přijedou pozdě." Odpověděl trochu smutně. Máma s tátou se nám poslední dobou moc nevěnovali. Měli tak strašně moc práce, že jsme je už skoro ani neviděli.

„A kde je Lucas?"

„Šel ven s nějakou holkou. Taky přijde pozdě." Za celou dobu se na mě ještě ani jednou nepodíval.

„Cože? On tě nechal doma samotného? To snad není možný." Vyjekla jsem naštvaně. Klasický Lucas. Jeho prostě nenapadne, že nemůže malého kluka nechávat doma samotného.

„Jsem už dost velkej. Můžu být doma sám." Vztekle se otočil na mě. Chvíli si mě prohlížel a potom se lišácky usmál. Založila jsem si ruce na prsou a vrhla na něj tázavý pohled. „Jak se má Cole?" zeptal se stále s úsměvem.

Trochu jsem se zarazila. „Já nevím, nemluvím s ním. Spíš se zeptej Lucase, ten s ním chodí do třídy." Zamumlala jsem.

„Copak jste spolu teď nebyli?" přeměřil si mě zkoumavým pohledem.

Překvapeně jsem se na něj podívala. „A na to jsi přišel jak?" Nemůže to vědět. Není možný, aby o nás věděl.

„Chloe, já o vás vím. Všiml jsem si, jak se každý večer zamykáš v pokoji a v noci od nás Cole utíká oknem. Vím, že spolu chodíte běhat a je mi jasný, že jste teď byli spolu." zasmál se.

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Zatraceně, on by se tím mohl živit. Po chvilce ticha, kdy jsem to musela zpracovat, jsem konečně zase promluvila. „Tylere, prosím, neříkej o tom nikomu. Lucas by mě zabil a potom i Cola a Emily by se mnou už nikdy nepromluvila." Prosila jsem ho a doufala, že je dost chytrý na to, že to neřekne.

„Neboj, vím o tom už asi tři dny a ještě jsem to nikomu neřekl." Mávl rukou a usmíval se.

„Tři dny?" jak se mu to sakra povedlo. Tyler mě dál s úsměvem pozoroval. „Každopádně děkuju." dodala jsem.

„Všiml jsem si, že jsi poslední dobou veselejší. Je to fajn. Takže neboj, neřeknu to." usmál se na mě.

Došla jsem k němu a sevřela ho v pevném objetí. „Jsi moje zlatíčko." zašeptala jsem.