Nový začátek ✔️

-39-

„Jdete pozdě!" vynadala nám Emily před nákupním centrem. S Ell jsme přijeli trochu pozdě, protože jsem doma musela čelit výslechu od rodičů, s kým jdu ven, kam jdu a jak dlouho tam budu. Skvělý, že se tři měsíce nestarají a ve chvíli, kdy spěchám, si zrovna musejí hrát na zodpovědné rodiče.

„To asi bude tvá nová oblíbená věta." Zamumlala jsem.

„Cože?" Vyjekla Emily a tázavě na mě pozvedla obočí.

„Ale nic, pojďme." Vzala jsem jí za ruku a táhla dovnitř nákupního centra.

Emily s Madison nás vedly hned do prvního obchodu, který viděly. Madison se tady zalíbily jedny fialové šaty, ale neměli její velikost, takže jsme pokračovaly do dalších obchodů.

Asi ve třetím si Emily vybírala mezi růžovými nebo šedými. A Ell zase netušila, jestli si má vzít tmavě zelené nebo se má jít podívat po jiných.

„Emily ty růžové jsou lepší." Radila jsem jí, protože jí růžová opravdu slušela. Seděla jsem tady s Madi před kabinkami na sedačkách už dvacet minut a Emily se stihla už třikrát převléknout.

Emily nad tím pokrčila nos. „Já nevím, vždyť budu vypadat, jako cukrová vata."

„Ale nebudeš, vážně jsou mnohem lepší, než ty šedé a Ell, vezmi si ty zelené, tahle barva se k tobě hodí." Ujala se toho Madison, na které už bylo vidět, že se hodně drží, aby nezačala křičet.

Po nějaké době se nám konečně podařilo přesvědčit Emily, že nebude vypadat, jako bonbón a ona si ty růžové šaty koupila. Ell se rozhodla okamžitě, protože sama zelenou milovala.

V dalším obchodě si Madison vybrala světle modré šaty a mně se zalíbily tmavě modré, které mi padly dokonale, takže jsem si je okamžitě koupila. Přesně takové jsem hledala.

„Stihly jsme to celkem rychle. Co takhle si zajít na kafe?" navrhla Madison, když jsme vyšly z posledního obchodu.

„Tak jo, aspoň zase společně pokecáme. Musíte mi říct nějaké nové drby." Chytila se Emily okamžitě toho nápadu a táhla nás do první kavárny, kterou viděla."

Usadily jsme se u jednoho zadního stolu a objednaly si kávu. Číšník se až moc usmíval na Madison, čehož si hned všimla Emily.

„To by tě zabilo se na něj taky usmát?" drkla do ní loktem, když se Madi tvářila, že si toho nevšimla.

„A proč bych se na něj usmívala?" zeptala se s nezájmem.

„Protože je hezký a ty se mu očividně líbíš. Navíc nikoho nemáš. Na ples jdeš s Connorem, protože ani on neměl s kým jít a on je pro tebe něco jako starší bratr, takže to se nepočítá." Začala jí okamžitě dávat důvody.

„Nelíbím se mu." Odsekla Madi.

„Madison, až sem přijde s naší objednávkou, tak se na něj taky usměješ, jinak si mě nepřej." Začala vyhrožovat a Madi už radši nic nenamítala. Já a Ell jsme seděly naproti nim a potichu se smály jejich divadlu, které předvedly.

Za chvíli nám ten číšník přinesl naši objednávku. Musela jsem uznat, že byl vážně hezký. Blonďaté vlasy a pomněnkové oči. Asi typ každé holky. Opět se na Madi usmál a potom, co jí Emily kopla pod stolem do holeně, mu Madi také věnovala zářivý úsměv.

„Vidíš a ani to nebolelo." Zasmála se Emily a já s Ell jsme se teď už svíjely v záchvatu smíchu, když jsme viděli Madiin výraz poté, co si začala třít bolavou nohu.

„Emily, tak co je nového?" zeptala jsem se, když jsem se trochu uklidnila.

„Nic moc. Doma pořád stejné. Po tom, co Cole začal chodit s Amber, už spolu skoro nemluvíme a dostala jsem dvojku z matiky, tak aspoň něco." Pokrčila rameny a napila se.

„Cole chodí s Amber?" zeptala jsem se šokovaně.

„Jo nebo já vlastně nevím, jak to mají. Cole s nikým nikdy nechodí." Trochu se zarazila. „Teda kromě tebe." Usmála se. „Každopádně je Amber skoro pořád u nás a mě to už začíná lézt na nervy. Upřímně si myslím, že Colovi taky, ale nechápu, proč jí ještě nevyhodil." Poslední větu zašeptala.

V hlavě mi to začalo šrotovat. Myslela jsem si, že jde pouze o nějakou provokaci, když jsem je vídala spolu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že spolu chodí.

„Chloe? Vnímáš?" mluvila na mě Emily.

„Cože?" zeptala jsem se.

„Zajímalo mě, jak to máte s Mikem."

Pokrčila jsem rameny. „Normálně. Chodíme spolu." O svých citech jsem se jí radši nezmiňovala. Nevím, jak by reagovala, kdybych jí řekla, že miluju Cola, zvlášť když chodím s Mikem a nic k němu necítím. Nějak jsem se do toho zamotala.

Zbytek odpoledne jsme rozebíraly drby ze školy. Tedy přesněji, Emily rozebírala. Ostatní jsme poslouchaly. Okolo čtvrté jsme se rozhodly, že je na čase jít. Zaplatily jsme a Madi dokonce dostala od toho číšníka číslo, z čehož byla více nadšená Emily než Madi. Před kavárnou jsme se rozloučily a Ell mě odvezla k nám domů.

Hned, jak jsem vešla do domu, bylo mi jasné, že je něco špatně. Bylo tady nějaké divné ticho.

„Tylere?!" zavolala jsem, ale nic se neozvalo. „Lucasi?!" zkusila jsem druhého bratra, ale taky nic. Došla jsem do obýváku a položila si tašku na křeslo. Najednou jsem zaslechla něčí dech za mými zády. Naskočila mi husí kůže. Okamžitě jsem se otočila a to jsem dělat neměla.

Za mnou stál Tyler s dětskou pistolí a začal na mě střílet. Zaječela jsem a schovala se za křeslo. Najednou se z ničeho nic za Tylerem objevil Lucas a začal střílet po něm. Hodil mi taky pistoli a naznačil mi, ať jdu za ním. Sám utíkal za Tylerem do kuchyně. Rychle jsem jí sebrala a nabila. Vyběhla jsem za kluky a schovala se v jídelně.

„Nemáte šanci! Já vždy vyhraju!" zakřičel Tyler z kuchyně a smál se u toho.

Rychle jsem tam vběhla a namířila na něj. „To se ještě uvidí, bratříčku." Zasmála jsem se a zaútočila.

Pravda byla, že Tyler byl v tomhle vážně dobrý. Několikrát se mu podařilo mě zasáhnout a skoro i vyhrál, kdyby neudělal zásadní chybu a nezamkl se v koupelně. Zapomněl ale na druhé dveře, kterými jsme s Lucasem vběhli dovnitř a sebrali Tylerovi všechny životy.

„Nechcete mi říct, proč začala ta válka?" zeptala jsem se kluků, když jsme leželi rozvalení na gauči a nebyli se schopní ani pohnout.

„Protože se Lucas nechtěl dívat na Batmana." Odpověděl mi Tyler a já se rozesmála.

„Kvůli tomuhle?" pořád jsem se smála.

„Hele nech toho. Bylo to důležité rozhodnutí." Zasmál se Lucas a namířil na mě pistolí, která byla nabitá.

Smích mě okamžitě přešel, protože jsem nechtěla rozpoutat další válku. „Dobře, omlouvám se." Zvedla jsem ruce na znamení, že se vzdávám.