Nový začátek ✔️

-22-

Usadila jsem se v boxu vedle Emily. Lucas vybral místo úplně vzadu, takže jsme měli celkem soukromí. Objednali jsme si všichni pizzu.

Naproti mně seděl Cole a zvesela vyprávěl něco o zápase. Nechápala jsem, jak může být tak v klidu. Já oproti němu byla dost nervózní z faktu, že jsme tu seděli u jednoho stolu s Emily a Lucasem, lidmi, kteří se o našem vztahu neměli dozvědět ze všech nejvíc. Cole si z toho ale takovou hlavu nedělal nebo to uměl velmi dobře skrývat. Já opět přestala mluvit, jako vždy, když jsem nervózní. Naštěstí si té mé malé změny všiml jen Cole a během svého vyprávění se na mě párkrát povzbudivě usmál.

„Emily, skoro nic o tobě nevím. Připadá mi divný, že se vůbec neznáme, když jsi nejlepší kamarádka mé sestry." Obrátil se Lucas na mou kamarádku.

No doufám, že nás tady ještě začne obohacovat trapnými historkami z mého dětství. Tohle byl hodně špatný nápad.

„Jo, já toho o tobě taky moc nevím, Chloe." Vyhrkl Cole. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on se jen usmíval.

„Tak o tom pochybuju. S Lucasem mě v jednom kuse rozebíráte." Odsekla jsem. Lucas se začal smát a Emily se zamračila.

„To rozebíráte i mě?" Otočila se s pozvednutým obočím na Cola.

Cole se zarazil a hledal u mého bratra nějakou pomoc, které se ale nedočkal. „Lucasi, ta sýrová pizza je vážně dobrá, řekl bych, že je dokonce lepší, než ta houbová, kterou jsme měli minule. Co myslíš?" Otočil se na Lucase.

„Ach můj bože!" Vykřikla Emily. „Co jsi mu všechno navykládal?"

Cole se Emily pořád snažil ignorovat. „Ta sýrová má takovou výraznou chuť, víš."

Emily už vedle mě rudla vzteky. „Chloe, pojď, půjdeme domů." Prohlásila a začala se zvedat.

Cole jí rychle chytil za zápěstí, aby nestihla odejít. „Nikam nechoď a sedni si. Nic jsem mu nevykládal. No, skoro nic."

Emily to překvapivě stačilo a zase si sedla. „Co uděláme s těmi Chloeinými narozeninami? S lidmi ze třídy jsme plánovali nějakou párty, ale ona je nechce slavit." Práskla na mě. Vážně děkuju, Emily.

„No jo, Chloe svoje narozeniny nechce slavit. Nikdy nechtěla." Zasmál se Lucas.

„Proč?" Zeptal se mě Cole.

„Já nevím, vždyť to je den jako každý jiný." Řekla jsem.

„Mám nápad. Uspořádáme párty u nás doma." Prohlásil Lucas.

Vylekaně jsem se na něj podívala. Jak ho taková blbost vůbec mohla napadnout? „Tak to ne, nechci barák plný opilých lidí."

„Mě to připadá jako dobrý nápad." Zasmál se Cole.

„Jo, mě taky." Usmála se Emily.

Otočila jsem se na ní. „Ty zrádce! Máš být na mojí straně." Sykla jsem.

Cole a Lucas se začali smát a Emily se k nim hned přidala.

Zbytek času v kavárně se domlouvali, kdy se to uspořádá a kdo pomůže s přípravami. Nakonec se domluvili, že večírek uspořádají za dva týdny v sobotu, kdy mají být zrovna naši rodiče na služební cestě.

„Už bychom měli jít." Řekl Lucas a začal se zvedat.

„Jo, my taky." Přidal se Cole.

Kluci zaplatili a před kavárnou jsme se rozloučili. Lucas Cola a Emily sice zval k nám domů, ale oni už se museli vrátit.