Nový začátek ✔️

-36-

Seděla jsem u sebe v pokoji a dívala se z okna. Venku začalo pršet. Sledovala jsem, jak kapky deště dopadají na okno. Bylo skoro šest hodin a venku se pomalu začínalo stmívat.

Mikovi jsem se snažila dovolat už několikrát. Když mi to asi po sedmé spadlo do hlasové schránky, vzdala jsem to. Čekala jsem, až se domů vrátí Lucas a já se ho zeptám, co se stalo.

Na příjezdové cestě konečně zastavilo jeho auto. Lucas vyběhl k domu a za chvíli už jsem slyšela bouchnutí vchodových dveří a kroky na chodbě. Otevřela jsem dveře svého pokoje a čekala, až sem Lucas dojde. Díval se do země a usmíval se jako idiot. Rande se asi vydařilo.

„Lucasi, můžeš na chvíli?" zeptala jsem se hned, jak přišel blíž. Asi jsem ho vylekala, protože sebou trhl a vyděšeně se na mě podíval. Nic ale neříkal. Šel za mnou do mého pokoje a posadil se na mojí postel.

„Tak co je?" zeptal se stále s úsměvem na rtech.

„Jaké bylo rande?" začala jsem nenápadně. Nechtěla jsem hned začít s tím, co jsem chtěla vědět.

Lucas si mě podezíravě prohlédl. „Dobře, ale kvůli tomu tady nejsem, to poznám." Pozvedl obočí.

„Máš pravdu." Povzdechla jsem si. „Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, co se stalo na tom večírku Mikovi?"

Lucas se trochu zarazil. „Všimla sis, co?"

„Jasně, že jsem si toho všimla, ale on mi nic neřekl." Vykřikla jsem a začala přecházet po pokoji.

„Hele, tohle by ti měl říct sám." Řekl vyhýbavě.

„Já se ho na to ptala, ale on mi nic neřekl a prostě odešel."

„Tak se ho znovu zeptej. Tohle bych ti vážně neměl říkat já." Zvýšil hlas Lucas.

„Ale on mi to neřekne a stejně se to zítra od někoho dozvím ve škole, tak mi to radši řekni ty."

Lucas se chvíli díval do země a přemýšlel. „Tak dobře. Mike se tam popral s Colem." Řekl a začal se zvedat z postele k odchodu.

„Tak to vím taky. Proč se poprali?" chytila jsem ho za triko, aby nemohl utéct a strčila ho zpátky směrem k posteli.

„Nevím."

„Lucasi!" zavrčela jsem.

„Já to přesně nevím, jasný?!" vykřikl Lucas a vytrhl se mi. Posadil se zpátky na postel a zajel si rukama do vlasů. „Mike seděl na baru vedle Cola. Mluvili spolu a najednou do něj Cole strčil. Mike do něj taky strčil a Cole ho praštil. Potom se tam začali rvát a já s Nickem jsme je od sebe museli odtáhnout. Z toho, co na sebe křičeli, když jsme je táhli pryč, jsem pochopil, že to bylo kvůli tobě, ale víc toho vážně nevím."

Ani mě to nepřekvapovalo. „To určitě začal Cole. Měl na něj blbý poznámky." Poznamenala jsem.

„Já nevím, možná to nebyla Colova chyba. Přiznávám, že byl trochu opilý, ale nemyslím si, že to začal."

„A jak by to asi Mike začal? Cole měl na mě a Mika párkrát nějaké poznámky a nesnáší ho. Určitě to začal on." Na chvíli jsem se odmlčela a posadila na židli. „Nevíš přesně, proč se poprali?"

„Tak to vážně nevím." Povzdechl si.

„Díky, že jsi mi to řekl." Usmála jsem se na něj vděčně.

„Copak jsem měl na výběr." Zamumlal Lucas. „Jo a mamka chtěla, abych pozval kluky z týmu na večeři a že mezi nimi musí být Mike. Nevíš o tom něco?"

„Jo, chce ho poznat a ten zbytek tam bude proto, aby to bylo nenápadný." Zasmála jsem se.

„No skvělý. Chce, abych taky pozval Cola." Řekl jen tak mimochodem.

Vystrašeně jsem se na něj podívala. Proč mamka chce, aby přišel i Cole? Vždyť jsem jí vysvětlila, jak to mezi námi je. „To nedopadne dobře."

Lucas se zašklebil. „Já vím, ale jeho chce poznat taky a já si nedovolil odmlouvat."

---

Otázky okolo Mika a Cola mi prostě nedaly spát. To, že jsem další noc opět vůbec nespala, byl můj nejmenší problém. Celé ráno jsem byla úplně mimo. Nevnímala jsem, když na mě někdo mluvil, protože jsem byla duchem úplně jinde.

Vztah s Mikem byl jiný než s Colem. Hlavním důvodem bylo asi to, že jsme se nemuseli schovávat a nebyli jsme vyděšení z toho, že nás někdo uvidí. Ale i přesto jsem měla pocit, že něco tomu vztahu chybí. Od zápasu se mi neozval a já se už začínala trochu bát.

„Holka, ty teda zase vypadáš." Řekla mi místo pozdravu před školou Emily.

„Tak pěkně děkuju." Zamumlala jsem. Měla pravdu. Kruhy pod očima byly ještě větší než včera a navíc jsem byla úplně bledá.

„Co ty po těch nocích děláš." Zasmála se. Vrhla jsem na ní vražedný pohled a ona hned sklopila hlavu a už to neřešila. „Mluvila jsem s Colem." Řekla trochu tišším hlasem.

„Hm, bezva." Řekla jsem bez zájmu.

„Ptala jsem se ho, co se mezi ním a Mikem stalo." Vysvětlila mi.

Konečně jsem se na ní podívala. „Co říkal?"

„Nechtěl mi to říct. Jediné co mi řekl, bylo, ať si dáváš pozor."

„Na co si mám dávat pozor?" zeptala jsem se jí nechápavě.

„To mi už neřekl."

„Tak díky za informaci. Určitě mi to pomůže." Řekla jsem s ironií a šla do naší třídy. S Mikem jsem měla až další hodinu, tak snad si s ním stihnu promluvit.

Mika jsem po první hodině stihla odchytit na chodbě. Vypadal, že se mi snažil vyhnout.

„Miku, co se stalo?" zeptala jsem se ho se strachem v hlase. Připadal mi hrozně odtažitý.

„Já o tom nechci mluvit." Zamumlal a už byl na odchodu. Takhle jsem to prostě nechat nemohla. Vzala jsem ho za ruku a zatáhla do nějaké úklidové místnosti, která byla nejblíže.

„Co ti řekl Cole?" vyjela jsem na něj, hned jak jsem za námi zavřela dveře.

Chvíli mě sledoval a potom poraženě svěsil ramena. „Urážel tě a to jsem si nemohl nechat líbit."

„Ty si se s ním začal rvát, kvůli tomu, že mě urazil?" šokovaně jsem se na něj dívala. „Ale, děkuju." Dodala jsem rychle, když jsem si všimla jeho zklamaného výrazu.

To že se s ním popral kvůli tomu, že mě urazil, mě dojalo. Věděla jsem, že mu na mně záleží, ale že by se kvůli tomuhle s někým popral, mě nenapadlo.

„Udělal bych pro tebe všechno." Zašeptal.

„Já vím." Políbila jsem ho. „A co o mě říkal?" zeptala jsem se, když jsem se odtáhla.

„To nebudu opakovat." Tím jsme tohle téma uzavřeli a vydali se ruku v ruce na naši společnou hodinu.