-42-

7.3K 263 11
                                    

Ráno jsem snad poprvé za tenhle rok zaspala. Tedy, pořád jsem měla dvacet minut, ale na mě to bylo málo. Na sprchu jsem se vykašlala. Hodila jsem na sebe první věc, kterou jsem našla ve skříni, namalovala se, vlasy si stáhla pouze do drdolu a běžela na snídani.

V jídelně už všichni byli, dokonce i Lucas s Colem.

„Copak? To je snad poprvé co jsi zaspala. Co jsi v noci dělala?" smál se mi táta. Lucas s Colem se smáli spolu s ním a potom se k nim přidal i Tyler. Jediná mamka nad nimi kroutila hlavou.

„No tak jednou zaspala, Lucas zase poprvé vstal včas." Zastala se mě mamka a já se na ní vděčně usmála.

„Jedeme." Oznámil Lucas, když se uklidnil a tahal nás všechny k autu. Moje místo zasedl Cole, takže jsem si musela sednout dozadu vedle Tylera.

„Chloe, tak co jsi v noci dělala?" zeptal se ze srandy Cole a Lucas se znovu rozesmál.

„Povídala si s Mikem." Odsekla jsem. To samozřejmě nebyla pravda. Usnula jsem vlastně celkem brzo, ale já je chtěla nějak naštvat. Oba najednou přešel smích. Tyler se na mě významně podíval. Samozřejmě, že ten detektiv věděl, že to není pravda. Mrkla jsem na něj a on pokýval hlavou, jako že chápe.

„Jak jako povídala?" zeptal se opatrně Lucas.

„No normálně. Naproti někomu sedíš a otevíráš pusu, z které vycházejí slova." Vysvětlila jsem mu.

„On byl u tebe?" zavrčel.

„Vědí rodiče, že u nás někdy Ell zůstávala i přes tvou večerku a ty jsi jí třeba v jednu ráno vyprovázel?" schválně jsem mu neodpověděla na otázku. Lucasovi zrudl krk a sevřel pevněji volant. Moc dobře věděl, že kdybych to někde řekla, měl by z toho doma velký průšvih.

„Už o tom nebudeme mluvit." Prohlásil nakonec a věnoval se řízení. Jen Cole mě sledoval ve zpětném zrcátku se vztekem a smutkem. Nevím, co zase dělá, když ho nezajímám. Odvrátila jsem pohled jinam. Tyler vedle mě zase zadržoval smích.

Před školou jsme se rozloučili s Lucasem a vydali se ke škole. Najednou mě Cole chytl za zápěstí a zatáhl zpátky. „Pamatuješ, co jsem ti tenkrát v noci o Mikovi říkal?" sykl u mého ucha a já na tváři ucítila jeho dech, z čehož mi naskákala husí kůže.

„Jak bych mohla zapomenout." Odpověděla jsem ironicky a snažila se vykroutit z jeho sevření.

Přitáhl si mě ještě blíž, takže jsme od sebe byli jen pár centimetrů. „Tak na to pamatuj." S tím mě pustil a doběhl Lucase. Zmateně jsem stála na parkovišti a dívala se za ním. Co to sakra bylo?

Po tom, co jsem Emily oznámila, že jsem z Lucase ani Cola nic nedostala, se Emily musela spokojit s plánem B a to byli Mike a Nick, kteří to od nich měli zjistit na tréninku. Nick s tím souhlasil, ale Mikovi se do toho moc nechtělo. Nepředpokládala jsem, že to vyjde, ale Emily měla plán, a tak jsem radši mlčela.

---

„Co teď máme?" zeptala se Emily. Šli jsme po školní chodbě na poslední hodinu.

„Matiku." Odpověděla jsem.

„Počkejte na mě!" zavolal někdo za námi. Obě jsme se otočili a sledovali Amber, která za námi spěchala.

„Co je?" zeptala se jí Em příkře.

„Ale nic, já jen, že mě mrzí, co se děje." Na chvíli se odmlčela, a když zpozorovala naše nechápavé výrazy, pokračovala. „No nejdřív se rozešli Chloe s Colem, kvůli té fotce s Mikem. Navíc to ani nebyl skutečný polibek, když se na tebe Mike vrhl. Je to škoda, protože Cole je tak hezký a vtipný, prostě dokonalý," podívala se na mě. „ale Mike taky ujde, i když to není Cole. No a teď se rozešel Lucas s Eleanor kvůli tomu, že má jinou holku a Ell pro něj prostě nebyla dost dobrá." Obě jsme se na ní zíraly a čekaly, co z ní ještě vyleze. „No, jak jsem řekla. Škoda." S tím odešla pryč a nechala nás tam.

Nový začátek ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat