Nový začátek ✔️

-32-

„Chloe, mohla bys dnes vyzvednout Tylera? Mamka se ho bojí pustit samotného a já odpoledne už něco mám." Prosil mě Lucas. Jeli jsme v jeho autě ke škole a venku strašně pršelo.

Protočila jsem oči. „Vždyť už domů sám šel, zvládne to." Nechtělo se mi ho vyzvedávat. Dnes jsme nekončili pozdě, takže bych mohla být dřív doma. Vyzvedávání Tylera by mě jen zdrželo.

„Šel domů sice sám ale cestu, která obyčejně trvá patnáct minut, šel dvě hodiny." Zavrčel Lucas.

To byla bohužel pravda. Ze začátku to zvládal sám, ale poslední dobou se vracel domů hodně pozdě a všem tvrdil, že šel ze školy rovnou domů.

„A co máš tak důležitého?" zeptala jsem se ho a snažila jsem se zjistit, jestli to něco není náhodou Eleanor.

„Do toho ti nic není." Odsekl a zamračil se. Významně jsem se podívala na Tylera, který seděl na zadním sedadle a blbě se šklebil.

Mrkla jsem na něj a otočila se zpátky na Lucase. „Klidně ho vyzvednu. Odpoledne nic nemám." Usmála jsem se na něj. Od včerejška jsem měla mnohem lepší náladu. Zatím jsem sice nikomu neřekla, že spolu s Emily zase mluvíme, ale už to věděla skoro celá škola. Lucas ještě ne a radši o tom před ním ještě chvíli pomlčím. Myslím, že se mě snaží pro jistotu držet co nejdál od Colovi rodiny a to, že jsem nemluvila s Emily, mu zrovna hrálo do karet.

Kvůli dešti odvezl Lucas Tylera až k jeho škole a potom jel se mnou na parkoviště k té naší. Vystoupili jsme z auta a rychle běželi ke vchodu, abychom nezmokli. Tam naneštěstí stála Emily s Madison, které, když mě viděli, se na mě hned vrhli a začali mě objímat.

„Co to sakra?" promluvil za námi poněkud pištivým hlasem Lucas. Můj plán to před ním utajit se asi neuskuteční.

„No, my jsme se usmířili." Usmála jsem se na něj nevinně, když jsme se pozdravily.

Lucas zrudl. „A proč to nevím?"

„Prosím tě, uklidni se a přestaň pištět." Zasmála jsem se mu a holky spolu se mnou.

„Co se tady děje?" otočila jsem se za hlasem. Za mnou stál Mike s Nickem a překvapeně nás pozorovali. Zapomněla jsem, že ti dva to také ještě nevědí.

„My už spolu zase mluvíme. Ještě někdo si chce rýpnout?" zvolala Emily už trochu podrážděně. Na kluky tenhle tón asi zabral a už se dál nevyptávali. Connor o tom naštěstí už ze včerejška věděl, a tak nehrozilo, že Emily bude ještě někdo otravovat.

„Takže zase obědváme všichni společně?" zeptal se Mike s úsměvem.

„Už to tak bude." Zasmála se Emily. Vzala mě za ruku a táhla na naši společnou hodinu.

---

„Tohle mi tak chybělo!" vykřikla nadšeně Emily, když jsme se na obědě já, ona, Madison, Nick, Connor, Mike a nově i Eleanor usadili u našeho obvyklého stolu.

„Chce to něco uspořádat, na počest, že spolu zase mluvíte." Navrhl Connor.

„Skvělý nápad. Co třeba večírek?" nadhodil se smíchem Nick.

„No ještě to, tak. To bychom spolu s Chloe nemuseli mluvit až do konce roku." Zhrozila se Emily a všichni jsme se tomu zasmáli, až se po nás některé okolní stoly ohlédly.

Můj pohled se setkal s Colovým, který nás také pozoroval. Díval se na mě se smutkem a něčím, co jsem nedokázala rozeznat, ale všimla jsem si toho už v pondělí, když jsme se potkali v kavárně. Hned svoji pozornost zase přesunul na Amber, která se na něj lepila z jedné strany a na Lucase na druhé straně, který se na něj sice nelepil, ale něco mu složitě vysvětloval.