Nový začátek ✔️

-41-

Každou přestávku jsme chodili kontrolovat Ell, jestli je v pohodě. Před poslední hodinou jsme jí poslali domů a učitelům řekli, že jí není dobře, protože byla úplně mimo a bylo zbytečné, aby byla ve škole, když stejně nevnímala. Domluvili jsme se, že po škole se za ní Emily staví a odveze jí k sobě, kde přespí, aby jí měla pod kontrolou.

Byla jsem na Lucase tak naštvaná. Jak jen mohl Ell ublížit? Vždyť ho zbožňovala a on jí.

Hned, když jsem přišla domů, zamířila jsem do Lucasova pokoje připravená mu pořádně vynadat. Bez zaklepání jsem vtrhla dovnitř. „Můžeš mi vysvětlit, proč..." už jsem to nedořekla, protože v pokoji na posteli neseděl jen Lucas, ale seděl vedle něj Cole, kterému jsem se úspěšně celý poslední týden vyhýbala. Oba na mě zírali a já najednou zapomněla, proč jsem vlastně tady.

„Chloe, teď ne." Odbyl mě Lucas.

Rychle jsem si zase vzpomněla, o co mi vlastně šlo. „Ne Lucasi, musíme si promluvit." Řekla jsem nekompromisně.

„To počká." Sykl.

„Ne, nepočká." Zavrčela jsem. Oba se na mě opět otočili a já naznačila Lucasovi, ať jde na chodbu. Zvedl se z postele a omluvně se podíval na Cola. Potom vyrazil za mnou na chodbu.

„Tak, co chceš?" štěkl na mě, když za námi zavřel dveře.

„Proč si se rozešel s Ell?" zeptala jsem se ho na rovinu.

„To není tvoje věc." Zamumlal a snažil se mě obejít, aby se dostal ke dveřím.

„To je teda sakra moje věc, protože jsem dnes místo oběda seděla na záchodech a utěšovala plačící Eleanor." Vykřikla jsem.

Trochu se zarazil a podíval se mi do očí a já si v nich všimla smutku. „Je na tom hodně špatně?" zeptal se potichu.

Nevěřícně jsem se na něj podívala. „To myslíš vážně? Jasně, že je na tom špatně, když si se s ní rozešel. Vždyť ses jí líbil od začátku roku, a když spolu po dvou měsících konečně začnete chodit, ty se s ní po třech týdnech rozejdeš, kvůli ničemu." Teď už jsem na něj vážně křičela.

Lucas celý zrudl. „Tak podívej, já měl důvod a tobě do našeho vztahu vůbec nic není." Řval na mě.

„Ale Ell je moje kamarádka a ty ses k ní zachoval hnusně, takže to budu řešit." Zakřičela jsem.

V té chvíli se otevřeli dveře Lucasova pokoje, před kterými jsme stáli, a objevil se Cole. „Hele, jestli jste chtěli tenhle rozhovor udržet v soukromí, tak vám to moc nejde, protože ty dveře nejsou zvukotěsný." Ušklíbl se.

„Ty se toho nepleť. Tebe se to netýká." Zavrčela jsem a on sebou trochu trhl.

Teď pro změnu zrudl Cole. „Hele na mě hnusná být nemusíš. Já ti nic neudělal." Zvýšil hlas.

„Vážně? A co tvoje promlouvání do duše o tom, jak se ke mně Mike nehodí." Prskla jsem.

Cole sevřel ruce v pěst. „Já se ti snažil pomoct, nemůžu za to, že ty si nejsi schopná přiznat, že mám pravdu." Teď už taky křičel.

„Já si to nejsem schopná přiznat? To snad nemyslíš vážně. Já si nemám co přiznávat. Mike je mnohem lepší než ty." Zařvala jsem.

„Já jsem pořád tady." Ozval se vedle mě Lucas, na kterého jsem úplně zapomněla.

„Teď ne, hádám se s Colem." Prskla jsem na něj a on se na mě udiveně podíval a trochu ustoupil stranou.

„Hele víš co, mně je jedno, že jsi s Mikem. Dělejte si spolu, co chcete, mě to nezajímá. Už pro mě stejně nic neznamenáš." Pokračoval Cole.