Nový začátek ✔️

-8-

K mému štěstí Emily samozřejmě odmítala, učit se někde jinde než doma. Takže jsme hned po škole jeli k Emily domů. Museli jsme jet autobusem. Doufala jsem, že to Emily rychle pochopí a já budu moct jít dřív domů, protože Cola jsem zrovna potkat nechtěla a kluci měli teď trénink.

Po tom, co se s Colem stalo, po tom, co se mě pokusil políbit, jsem z něj byla zmatená. Jedna moje část chtěla, aby se to stalo znovu, protože mě to k němu z nějakého důvodu táhlo, ale ta druhá mi radila, abych se od něj držela co nejdál. Byl to přesný opak kluka, kterého jsem si už tolikrát vysnila.

„Emily je to jednoduché!" Už jsem toho začínala mít dost. Byly jsme tady už hodinu, ale nikam jsme se nedostaly. Tímhle tempem se tady s Colem určitě potkám.

„No tak promiň, že nejsem matematický génius jako ty!" Vykřikla a roztrhla papír s příklady. „Už toho mám dost Chloe! Pořád chodíš okolo mě a ptáš se, jestli to už mám. Sakra já neumím počítat tak rychle! A kam vůbec spěcháš? Myslela jsem, že zůstaneš na večeři." Vyjekla. Vytřeštila jsem na ní oči. Nikdy jsem jí neviděla tak naštvanou.

Došla jsem k ní a objala jí. „Promiň, já jsem to přehnala."

Emily se ode mě odtáhla a usmála se. „To je dobrý. Stane se. Pojďme počítat." Posadila se na svojí postel a vzala si čistý papír, na který začala psát nějaké příklady. „A na večeři zůstanu ráda." Prohodila jsem a sedla si vedle ní. Emily se sama pro sebe usmála, ale nic mi na to neřekla.

Já to tady s Colem nějak vydržím. Hlavně nechci přijít o Emily.

Asi po 20 minutách jsme uslyšely bouchnutí vchodových dveří a o pár minut později někdo rozrazil dveře do pokoje. Úplně jsem nadskočila, jak jsem se lekla.

„Co to zase děláš!?" Zakřičela vedle mě na dotyčného Emily a já se na ní nechápavě podívala. Otočila jsem se směrem ke dveřím, ve kterých stal Cole a smál se nám.

„Měly byste se vidět, jak jste se lekly. Hlavně Chloe, jak nadskočila." Dostal ze sebe v záchvatu smíchu. Otočila jsem se na Emily, která vypadala, že bude vraždit a už se připravovala na svou obvyklou hádku s bratrem. „Jo a mám vám říct, že bude večeře." Řekl ještě a rychle a vyběhl z pokoje.

Emily si povzdychla a zamumlala pár nadávek na jeho adresu. Trochu jsem se pousmála a vydala se za ní do kuchyně.

„Ahoj, ty musíš být Chloe." Pozdravila mě žena hned, jak jsem vešla do kuchyně.

To bude mamka Emily a Cola. Měla stejné zelené oči jako oni a mezi ní a Emily se nedalo nevšimnout určitých podobností. Stejný úsměv a stejný nos. Byla ale vysoká, na rozdíl od Emily.

„Ano, dobrý den." Pozdravila jsem jí s úsměvem a podala si s ní ruku.

„Běžte si sednout, za chvíli přinesu jídlo." Usmála se na nás. Následovala jsem Emily do vedlejšího pokoje a sedla si ke stolu vedle ní. Během pár minut přiběhla paní Reyesová s plnými talíři.

„Emily, kde máš bratra?" Zeptala se jí, když se usadila naproti mně. Emily jen pokrčila rameny a nabrala si na vidličku pořádný kus.

Paní Reyesová se mě vyptávala, jak se mi tady líbí a takové ty klasické otázky. Za chvíli do kuchyně vběhl Cole. A posadil se vedle mě.

„Říkala jsem ti, že je večeře, to nemůžeš jednou přijít včas?" Vyčetla mu paní Reyesová a postavila před něj talíř s jídlem, pro který došla do kuchyně.

„Promiň mami, chtěl jsem se ještě převléknout z oblečení z tréninku." Odpověděl klidně. Paní Reyesová už nic nenamítala a dál pokračovala s mým výslechem.

Nebylo mi vůbec příjemné, že Cole seděl vedle mě. Cítila jsem jeho vůni, která se mi vážně líbila. Navíc byl až moc blízko a já z toho byla nervózní. Bylo těžké soustředit se na otázky, které mi pokládala paní Reyesová, když on byl tak blízko u mě.

Skoro celou večeři mě pozoroval. Několikrát se rukou omylem otřel o tu mou nebo se objevila na mém stehně a já jí musela nenápadně setřást. On jí stejně potom vrátil zpátky, tak jsem ho do ní štípla. Cole v té chvíli trochu nadskočil, ale hned znovu nahodil úsměv a svou ruku stáhl zpátky k sobě do klína. Pozorovat mě ale nepřestal.

Po nějaké době jsem se podívala na mobil a zděsila se, kolik je hodin. „Vlastně já už bych měla jít, děkuji za večeři." Slušně jsme se omluvila a chtěla se zvednout od stolu.

„Počkej, ještě jsme to nedodělaly." Zarazila mě Emily.

„Já vím, ale já už bych měla jít domů." Pokrčila jsme rameny.

„A co kdyby si přespala tady?" Navrhla paní Reyesová.

„Jo, jasně, přespíš tady." Hned se toho chytla Emily. „Budeme se moct ještě chvíli učit a potom a ráno pojedeš do školy s námi."

Vlastně se mi ten nápad zamlouval a bylo mi jasný, že by mi to máma povolila, ale moc se mi tady nechtělo být s Colem. Jeho chování se mi nelíbilo a bála jsme se, že tomu za chvíli podlehnu, protože moje vůle nebyla moc silná.

Emily na mě udělala psí oči a tomu bohužel nešlo odolat.

„Tak jo, ale musím zavolat mamce." Souhlasila jsem. Emily začala jásat a mě hned bylo jasný, že jsem asi udělala pořádnou blbost. Otočila jsem se na Cola, který se usmíval od ucha k uchu.

Jak jsem čekala, mamce bylo jedno, že zůstanu u Emily. Emily mi už připravila matraci ve svém pokoji a úplně zapomněla na nějakou matiku.

Potom jsme celou dobu seděli v jejím pokoji a povídali si.

„Jdu se osprchovat." Oznámila mi po tom, co mi řekla celý příběh o nějakém klukovi, s kterým kdysi chodila.

Sedla jsem si na její postel a odepsala Lucasovi na zprávu, ve které se mě ptal, jak se dostanu do školy.

Podívala jsem se z okna a pozorovala ulici, kterou osvětlovaly pouliční lampy. Uslyšela jsem za sebou tiché otevírání dveří a kroky. To už se Emily vrátila ze sprchy. Pokračovala jsem v pozorování prázdné ulice, když mě někdo zezadu obejmul. Odtáhla jsem se a otočila se na Cola.

„Co děláš?" Prskla jsem.

„Ty máš teda náladu." Ušklíbnul se a posadil na postel. „Když tady přespíš, mohla by si mi vysvětlit tu matiku." Prohodil a nahodil svůj klasický úsměv.

Chtěla jsem něco namítnout, protože poslední co chci, je vysvětlovat mu matiku, ale do pokoje zrovna vešla Emily. Ve svém růžovém pyžamu. „To je dobrý nápad. Třeba už nebude propadat." Zasmála se a Cole se na ní nenávistně podíval.

„Já nepropadám." Ohradil se.

„Jo, jasně, promiň. Chloe klidně mu pomoz, já už to stejně chápu." Mávla rukou.

Překvapeně jsme se na ní podívala. Proč jsme tu tedy měla zůstávat přes noc, když to chápala?

„Já myslela, že to nechápeš, a proto chceš, abych tady přespala. A navíc já asi ani to, co berou, neumím." Hledala jsem každou výmluvu, jen abych s ním nemusela být sama.

„To jsem si vymyslela, napadlo mě, že by bylo fajn, kdyby si tady byla přes noc." Zasmála se. „A Lucase taky doučuješ nebo ne? Myslím, že jsi mi to minule říkala, takže to s Colem určitě zvládneš." Uklidňovala mě a začala se přehrabovat ve skříni.

„No to jo, ale já..." chtěla jsem něco namítnout. Hledala jsem každou výmluvu, jen abych nemusela být s Colem sama.

„Věřím, že to zvládneš." Cole mě vzal za ruku a než jsem stihla protestovat, odtáhl mě na chodbu. Otevřel protější dveře a vtáhl mě do svého pokoje.