Nový začátek ✔️

-44-

Šla jsem po školní chodbě a snažila se najít Cola. Už od rána běhám všude možně po budově, ale vypadá to, jako by se mi schválně vyhýbal. Připadá mi jako slušnost ho najít a zeptat se, co chtěl, když mě včera hledal u nás doma, ale on prostě nikde není. Na obědě se mi s ním mluvit nechce, protože to u toho určitě bude Amber nebo někdo jiný a před nimi mi to asi neřekne. Musíme si promluvit v soukromí.

„Zlato, můžeme si promluvit?" zeptal se mě někdo za mnou. Otočila jsem se na Mika a váhavě přikývla. Následovala jsem ho do nějaké prázdné třídy. Mike se opřel o lavici a koukal do země.

„Takže..." začala jsem, ale přerušil mě.

Zvedl hlavu a podíval se na mě. „Takže jsem se ti chtěl omluvit za to, jak jsem včera utekl a skoro nic ti neřekl. Nechal jsem si tady učebnici a potřeboval jsem se sem dostat dřív, než to tady školník zamknul." Vysvětlil mi.

Ze srdce mi spadl velký kámen. „Aha, já se bála, že se něco stalo." Oddychla jsem si.

„Nic se nestalo, všechno je v pořádku." Přešel ke mně a objal mě.

„Vlastně bych ti měla poděkovat, díky tomu, že jsi odešel, jsem si užila skvělý večer s holkami. Byly jsme v kině a na pizze." Vysvětlila jsem mu.

„Tak to prosím tě neříkej Nickovi, ten by to bral jako zradu a nemuselo by to s vámi dobře skončit." Zasmál se.

„Beru na vědomí." Přerušil nás zvonek na další hodinu. Vydali jsme se s Mikem společně ruku v ruce na matiku.

V lavici už na mě čekala Emily. „Tak co, promluvili jste si? Je to v pohodě? Asi jo, protože se zase usmíváš jako idiot." Vypálila na mě.

Posadila jsem se vedle ní. „Mluvili jsme spolu, je to v pohodě, jenom si tady zapomněl učebnici a musel si pro ni rychle zajet a neusmívám se jako idiot." Prskla jsem na ní.

„Ale jo, tenhle debilní úsměv máš vždy, když jste spolu." Rýpla si. Zpražila jsem jí ledovým pohledem a ona byla už radši ticho.

Písemku z matiky se mi podařilo napsat velmi dobře, což se asi nedalo říct o Em, která do mě celou dobu během testu šťouchala a chtěla pomoct. Vážně jsem se jí snažila radit, ale učitelka si nás všimla a Emily posadila do první lavice. Po písemce mě Emily násilím (kopala do mě celou hodinu, dokud jsem neřekla ano) donutila k tomu, abych jí odpoledne vysvětlila vzorce.

U oběda se Cole u svého stolu olizoval s Amber a tak jsem je radši nechtěla rušit a místo toho poslouchala Emily, jak si stěžuje na to, že ještě nemá hotový playlist na ples.

Madi bohužel Connorovi omylem prozradila, že jsme spolu byly v kině a ten to řekl při obědě Nickovi, který okamžitě změnil barvu a splýval s rudým svetrem, který dnes měla Emily na sobě. Mike měl pravdu, když říkal, že to Nick bude brát jako zradu. Museli jsme všichni slíbit, že hned, jak budeme mít čas, zajdeme do kina společně. Emily ho ještě ujistila, že to bez něj byla strašná nuda a že už vždy půjdeme jenom s nimi. To mu naštěstí stačilo k tomu, aby byl zase spokojený.

Bohužel se mi ve zbylém času nepovedlo Cola nikde odchytit a do třídy se mi za ním nechtělo, tak jsem to nechala být.

Hned po škole jsme jeli k Emily domů, kde jsem jí měla vysvětlovat matiku. U dveří nás přivítala Emilyna mamka, která se mě hned začala vyptávat jak se mám, protože jsme se dlouho neviděly.

Po tomhle rozhovoru jsme šli k Em do pokoje, kde jsme se usadily na její posteli a já začala s vysvětlováním. Tentokrát to šlo až podezřele rychle. Emily vše pochopila hned na poprvé a tak jsem jí dávala pouze příklady, aby si to procvičila. Nakonec usoudila, že se zítra nechá vyvolat na opravu.

Ležela jsem na její posteli s kocourem na břiše a Em ležela vedle mě. Ještě se mi nechtělo jít domů a tak jsme si spolu povídaly. Najednou se otevřely dveře a někdo vtrhl dovnitř. Kocour se tak lekl, že nadskočil a poškrábal mě na břiše. Obě jsme se s Em posadily a podívaly se na nově příchozího.

Cole měl na sobě obyčejné triko a černé džíny. Přes rameno měl hozenou sportovní tašku, takže se zrovna vrátil z tréninku. Vlasy mě rozcuchané a na tváři mu hrál úsměv.

„Neumíš klepat?!" zařvala na Cola Emily.

„Tak promiň. Máma jenom říkala, že je tady Chloe a já bych si jí potřeboval na chvíli půjčit." Vysvětlil.

„A to jako proč?" zeptala se ho Em a založila si ruce na prsou.

„Kvůli matice. Potřeboval bych něco vysvětlit a Lucas říkal, že jemu jsi to vysvětlila dobře, takže jestli by ti to nevadilo...?" usmál se na mě.

„Jasně." Zvedla jsem se z postele a omluvně se usmála na Em, která si nás podezíravě přeměřovala. Nedivila jsem se jí, protože k žádnému usmíření mezi mnou a Colem nedošlo, takže bylo divné, že jsem mu dobrovolně šla vysvětlovat matiku.

Následovala jsem ho do jeho pokoje, který vypadal úplně stejně, jako když jsem tady byla před pár měsíci. „Takže, o co jde?" zeptala jsem se ho.

„Ty víš, že mi nejde o učení." Nepatrně se usmál a odhodil tašku do rohu místnosti.

„Napadlo mě to. Tak o co jde?" posadila jsem se na postel a čekala, co z něj vyleze.

„Včera jsem byl u vás a potřeboval jsem ti něco říct." Začal opatrně.

„Já vím. Tyler mi to říkal. Kvůli tomu jsem tě dnes hledala ve škole, ale nemohla jsem tě najít." Vysvětlila jsem.

„No, šlo o to, že chci, aby sis dala pozor na Amber." Zamumlal.

Zarazila jsem se. Nechápala jsem, proč mě varuje před Amber, když mu na mně, podle jeho slov, vůbec nezáleží.

„Cože? Proč?" zeptala jsem se šokovaně.

„Myslím, že něco plánuje. A na Mika si dej pozor taky, ale ty mě asi stejně neposlechneš." Řekl trochu smutně.

„Proč se o mě sakra vůbec staráš? Nejsme spolu, může ti být jedno, co dělám a s kým chodím!" vykřikla jsem a postavila se.

„Protože..." zasekl se. Propalovala jsem ho pohledem a čekala na odpověď. Cole si povzdechl a prohrábl si vlasy. „Tak podívej, záleží mi na tobě a nechci, aby ses trápila."

Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl. „To jako myslíš vážně? Ještě nedávno jsi tvrdil, že pro tebe nic neznamenám a navíc ty ses na mě vykašlal. Nemáš tušení, jak moc to bolelo a teď řekneš, že nechceš, abych se trápila?" vyjekla jsem. Nechápu, o co mu jde.

Došel až ke mně a vzal mě za ruce. Donutil mě, abych se mu podívala do očí. „Chloe, já vím, že jsem ti ublížil, ale věř mi, že se ti snažím pomoct." Řekl tišeji.

„Jak ti mám věřit?" zašeptala jsem.

Cole se ke mně najednou naklonil a spojil naše rty. Byl to jemný polibek plný všech pocitů, které se v nás za tu dobu nahromadily. Než jsem si uvědomila, co dělám, začala jsem spolupracovat. Jeho polibky mi tak strašně moc chyběly. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo a hned jsem ho od sebe odstrčila.

„Tohle už nedělej." Prskla jsem a utekla z jeho pokoje. Vběhla jsem k Em a vzala si bundu, kterou jsem měla přehozenou přes židli.

„Stalo se něco?" zeptala se.

„Nic, já už jenom musím jít. Uvidíme se zítra." Zamumlala jsem a vyběhla z jejího pokoje. Rozloučila jsem se s paní Reyesovou a prakticky utekla z domu. Teprve venku jsem trochu zpomalila a šla k zastávce autobusu, abych se nějak dostala domů.

Proč to udělal? Proč mi pořád motá hlavu? Vždyť má Amber a spoustu dalších holek a já mám Mika. Proč na něj nemůžu zapomenout?

Zdravím všechny❤️
Omlouvám se, že teď nějakou dobu nic nevycházelo, ale byla jsem v zahraničí a neměla jsem na psaní čas a upřímně ani náladu. Taky bych chtěla zmínit, že se s knížkou pomalu blížíme do finále a slibuji, že teď to začne být hodně zajímavé. Jsem vděčná za každý hlas a každý komentář. Hlavně si užijte poslední dny prázdnin před tím, než začne škola.